Kdo hledá zhmotnění země, kde „teče med a mléko“, je v Alsasku na správné adrese. Ačkoli, tady je to spíš víno. Pro nás je podzimní návštěva Alsaska nejen jakousi rodinnou tradicí, ale i pomyslným ukončením cestovatelské sezony.
Tentokrát si však domů nevezeme jen kvalitní zásobu sluníčka v lahvích výborného francouzského vína, ale i vzpomínky na skutečně grandiózní show.
Slavnost Pfifferdaj se koná každoročně první víkend v září v Ribeauville. Jde o jedno z pitoreskních vinařských městeček, která jsou za sebou seřazena na 170 kilometrů dlouhé „vinné stezce“ zvané Route des Vins d´Alsace jako perly na šňůrce - v každém údolí jedno.
Pfifferdaj největší a nejstarší slavnost Alsaska. Ze středověké lidové slavnosti se postupem času stala nádherná autentická tradice, která je dnes neodmyslitelnou součástí alsaské identity.
Oproti třeba kolínskému karnevalu nebo basilejské Fastnacht, tedy německo-švýcarským masopustním oslavám zaobírajícím se společensko-politickými tématy, je absolutně nepolitický Pfifferdaj v dnešní době i příjemnou „oddychovkou“. Slavnost trubačů je prostě festivalem fantazie a dobré nálady.
Díky kulise nádherných hrázděných domů se historický Ribeauville první víkend v září doslova vrací do středověku. A tuto nádhernou proměnu si v žádném případě nechceme nechat ujít. Ovšem nejsme sami, především během nedělního průvodu Ribeauville doslova praská ve švech.
Slavnosti začínají už v sobotu otevřením středověkého trhu. Tady najdete vše (kdysi) potřebné: od košíků, historických šatů a šperků až po nádobí z porcelánu či ze dřeva.
V uličkách je slyšet středověká hudba a všude to voní po dobrotách: kokoskách, typických alsaských bábovkách guggelhupf, pečených kuřatech a francouzsko-švýcarské specialitě - roztaveném sýru raclette servírovaným s bramborami nebo s chlebem.
S košíkem vynikajících pamlsků si piknikem uprostřed vinic vysoko nad městem zkracujeme čekání na první highlight dvoudenní slavnosti: večerní průvod s pochodněmi.
Když po setmění tmu prozáří stovky ohňů, zavládne v uzoučkých uličkách Ribeauvillu prazvláštní mystická atmosféra.
Když po setmění tmu prozáří stovky ohňů, ať u pěších, jezdců na koních, nebo dokonce vrhačů ohně, zavládne v uzoučkých uličkách Ribeauvillu prazvláštní mystická atmosféra.
Neděle je naopak dnem barev, hudby a vína. To k našemu překvapení teče odpoledne i z kašny místo vody.
Další, už poněkud serióznější atrakcí je Pfifferhüs, v jehož blízkosti si s tříhodinovým předstihem zabíráme šikovná místa. V dvoupatrovém domě s nádhernou hrázděnou fasádou se kdysi řešily právní spory, záležitosti místních cechů a organizace každoročního Pfifferdaje.
Jako první pochodují francouzské hudební spolky a hudební skupiny ze sousedního Německa a Švýcarska.
Letošní Pfifferdaj začíná o půl třetí ohlušujícími tóny středověkých fanfár. Nejdřív pochodují francouzské hudební spolky a po nich skupiny ze sousedního Německa a Švýcarska. Ale spektakulární podívaná začíná teprve s průvodem alegorických vozů - jeden úžasnější a barevnější než druhý.
Některé mají až tři podlaží, pohyblivé rampy sahají do výšky druhého patra okolních domů. Přihlížejícím v oknech se tak nabízí podívaná s účinkujícími takřka „z očí do očí“. Vepředu i vzadu vozy doprovázejí taneční a herecké skupiny, které průvod jednak opticky propojují, jednak zabraňují, aby se vozy akusticky rušily. Vůbec nechápeme, jak může být takový úžasný spektákl po Evropě de facto neznámý.
Nádherný svátek trubačů v alsaském Ribeauville - Pfifferdaj
A téma letošního Pfifferdaje? Pro tento rok je vybráno vděčné (ačkoli barokní, tedy ne středověké) motto pohádek Charlese Perraulta. Ten jede oblečen do černobílých dobových šatů s barokní parukou na hlavě hned za Hrabětem von Rappoltstein na prvním voze. Za ním jsou vyrovnané obrovské knihy, které se za tónů podmanivé hudby otvírají a zavírají, zatímco se mezi stránkami objevují pohádkové postavy: Popelka, Šípková Růženka, Kocour v botách, Paleček či Červená karkulka.
Že to jsou přece postavy z dílny Bratří Grimmů? Ano i ne. Většina pohádek má původ v mnohem vzdálenější minulosti - vždyť po staletí se příběhy předávaly ústně z generace na generaci. Stanovit dobu vzniku je stejně nemožné jako zjistit jména pravých autorů, jejichž identitu už dávno odnesl čas. A tak Perrault, stejně jako později Grimmové nebo Božena Němcová a další spisovatelé před i po nich, příběhy většinou jen sepsali, pozměnili a doplnili, ale hlavně přizpůsobili vkusu své doby.
Route des Vins d’Alsace170 kilometrů dlouhá vinná stezka protínající alsaskou vinnou oblast je jednou z nejstarších turistických stezek Francie. A i jednou z nejkrásnějších. Severní bránu tvoří městečko Marlenheim. Před nepříznivými vlivy počasí je oblast ze západu chráněna pohořím Vogézy, z východu Černým lesem. Alsasko je klimaticky jednou z nejmírnějších částí střední Evropy. Nádherná je nejen zdejší krajina, ale i vinařská městečka s typickými hrázděnými domy ozdobenými květinami. Alsasko je jakási německá Francie, a to nejen proto, že tu zdejší vinaři vyrábějí německé víno (především bílý ryzlink) po francouzsku. Ačkoli se tu samozřejmě mluví francouzsky, nesetkáte se s typickou arogancí a neochotou domluvit se jinou řečí. Především německy umí většina Alsasanů, což má historické důvody. Alsasko bylo nejdříve osídleno Kelty, později sem přišly národy Germánů. Malinké Alsasko pak trpělo spory mezi velkou Francií a mocným Německem. Během pouhých 74 let museli obyvatelé čtyřikrát změnit národní příslušnost. Po výhře Bismarcka v německo-francouzské válce (1870/71) se Alsasko stalo součástí Německé říše, po první světové válce bylo vráceno Francii, roku 1940 bylo Hitlerem prohlášeno za území Německa a v roce 1944 se opět stalo francouzským teritoriem. |
Zatímco Grimmové upřednostňovali na dnešní vkus brutální potrestání zla, dnes mají pohádky spíš výchovně-poučný efekt jako např. v Karkulce. Ta se objevuje zřejmě už roku 1023 v latinském díle De puella a lupellis servata autora Egberta von Lütticha.
Prokazatelně francouzským lidovým příběhem je však Modrovous (francouzsky La Barbe bleue). Jeho nejznámější verzi sepsal Charles Perrault jako pohádku ve sbírce Histoires ou Contes du temps passé z roku 1697. Ta byla nejen kritikou tzv. mužů pod pantoflem, ale i chorobné ženské zvědavosti.
Příběh vypráví o bohatém šlechtici, který si chce vzít za manželku jednu ze sousedových dcer. Dívky se však zdráhají, žádná si nechce vzít podivína nejen kvůli ošklivému vousu, ale i proto, že nikdo neví, kam se poděly Modrouvousovy dřívější manželky. Nakonec nejmladší dívka ke sňatku přece jen svolí.
Krátce po svatbě odjíždí Modrouvous na venkov a spolu s klíči ženě zakáže vstupovat do malé komnaty v přízemí zámku. Jen co je Modrouvous pryč, zve dívka přátele. Ale bavit se nedokáže, příliš velká je zvědavost, co se skrývá v tajemné komnatě. Nejdřív sice váhá, ale zvědavost vítězí a je vzápětí potrestána obrazem hrůzy. V zakázaném pokoji leží na zemi v kaluži krve všechny Modrovousovy manželky. V panice dívka upouští svazek začarovaných klíčů, ze kterých se pak marně snaží smýt zrádnou krev. V tu chvíli se nečekaně vrací Modrovous, který dívku za neposlušnost odsuzuje k smrti. Té se na poslední chvíli daří utéct do zámecké věže, odkud je zachráněna svými bratry, kteří Modrouvouse zabíjejí.
Modrovousův zámek je nejen motivem jednoho z nejspektakulárnějších vozů, ale i toho nejzvláštnějšího. Celý vůz je vlastně gigantická zlatá rakev, pod jejímž víkem se za tónů tajuplné hudby a doprovodu kouřových efektů objevují postavy zavražděných žen v perfektně nastudované choreografii.
Každý vůz je vlastně samostatným divadelním pódiem s až čtyřiceti účinkujícími. Všude je tolik detailů, že by člověk celý průvod potřeboval vidět aspoň dvakrát.
Spektakulární podívaná ale začíná teprve s průvodem alegorických vozů - jeden užasnější a barevnější než druhý.
Skvělý je například vůz s kočičí hostinou nebo chaotická myší prádelna. Ani tady se organizátoři nespokojili s plastovými rekvizitami, a tak nad dřevěnými káděmi s vodou a hromadou mydlinek visí těžká plátěná prostěradla. Chaos vládne i na hostině Šípkové Růženky a vzápětí ustává se změnou hudby v okamžiku, kdy se Růženka píchá do prstu a vše usíná.
Kterou pohádkou se zaobírá legrační průvod mimin, je nám ovšem naprostou záhadou. Na začátku jedou v kočárcích skutečná nemluvňata, následují dospělí muži v miminkovských čepičkách s rafinovaně připevněným miminkovským tělem střihající nejen skvělé grimasy, ale podle reakcí kolemstojících i patřičné komentáře.
Díky kulise nádherných hrázděných domů se i po zbytek roku historický Ribeauville první víkend v září doslova vrácí do středověku.
Fantastické kostýmy a masky nejsou jen výsledkem nadšení pro věc a vůle zachovat tradice, ale i stovek hodin dobrovolné práce. Na slavnosti se pracuje už od jara.
Nejdřív jsou vyrobeny skici. Podle nich se pak měsíce jak o závod řeže, montuje, šroubuje a natírá, šijí se kostýmy a vyrábějí masky a nakonec se nacvičuje tanec, zpěv a kompletní choreografie. Na konci průvodu pak jury společně s hlasy diváků vyhlásí nejlepší skupinu s nejlepším vozem.
Pfifferdaj je zkrátka ohňostrojem barev, skvělých nápadů a obrovské kreativity. Při něm dostává pojem „pestrý podzim“ najednou další smysl.
Svátek trubačů Pfifferdaj
|
