Alsaská kuchyně: sýry i jitrnice

aktualizováno 
-
Alsasko, vklíněné mezi francouzské pohoří Vogézy a majestátní tok Rýna, střídá nekonečné pásy vinic se střechami středověkých měst, německé vlivy s francouzskými. Už přes tisíc let.

Styly se mísí na štítech domů. Odlišnost od zbytku Francie se promítá v hrdelních výrazech, kterými prokládají Alsasané svou originální řeč příbuznou se staroněmčinou. Své kořeny na obou stranách hranic má bezesporu i tamní kuchyně. Jaká vlastně je? Německá, jak jinak, řeklo by se při pohledu na rozložitý talíř s obří jitrnicí, opečenou vepřovou kýtou, umístěnou uprostřed vonící kupy kysaného zelí. Kdepak, francouzská, nemůže být pochyb, když zavoní uzené ryby a sterilovaný celer v proslulém štrasburském salátu. Je libo svlažit hrdlo? Zpěněné lehké pivo na německý způsob soutěží s čistými odrůdovými víny místního původu. Barvitá kombinace kultur, které mísily královské dekrety a nesmiřitelné války, je stejně pestrá jako kombinace německých a francouzských charakteristik na alsaských vinicích. Jedno zde platilo bez výjimky půdu dostal každý,kdo se zavázal ji kultivovat a udržovat její úrodnost. Žádný div,že výhody nalákaly početné zástupy Švýcarů či Lotrinců. Dějiny čteme přímo z talíře v každé ze štrasburských restaurací. Znáte například lotrinský sýrový koláč? Je zlatavě propečený a pikantní chuť mu dávají kořeněné kousky slaniny. Neznámým pojmem nejsou ani roztavené sýry,jak je zvykem v alpských zemích. Že raději německý sýr? Nabízí se třeba smetanový z Münsteru, opravdová lahůdka. Vlivů se sešlo na malém kousku země opravdu hodně. Jedlové lesy kolem malebných městeček dávají vláhu dlouhému pásu vinic. Zdejší oblíbené odrůdy jsou především Pinot noir, Muscat blanc, Riesling a Chardonnay. Řeky protékají vinicemi a dole v údolí obemykají kamenné domy. Nad vchody hostinců se pyšní typická tepaná znamení. I jejich interiéry dávají tušit různé inspirace. T ypické prostorné pivnice občas střídají intimní vinárny s nevelkým počtem stolů a rodinnou klientelou. V obou z nich dostane člověk třeba flammekueche, podobné tenké italské pizze. Zdobí jej sýr, čerstvá smetana, slanina a cibule. Cizinec ji vyžaduje. Ale místní? V mnoha případech je více zajímají etiopské či čínské speciality, to však nic nemění na tom, že alespoň jednou měsíčně si dají opravdové alsaské jídlo v restauraci. Specialit je hodně,ale jenom choucroute garnie je ta pravá. K ysané zelí v ní nesmí nikdy chybět. Uslyšíte-li výraz mangeurs de choucroute, vězte, že ovládáte dobře němčinu, je to s pokrmem souvisící místní ironický výraz pro Němce. Porce nebývají malé. Málokdo při pohledu na vydatné porce uzeného masa s ještě větším kopcem zelí uvěří, že je v jeho silách talíř zdolat. Ano, povede se to, ale za jakou cenu! Kapusta na bílém víně s horkými bramborami a lotrinskými párečkami představují další lákadla po krajích talíře, které dráždí gurmánovu fantazii. Nedá se neochutnat. Nezkušený návštěvník je z podobného jídla ještě druhý den ráno zcela vyřízen. Ne tak Alsasané, mají přece trénink. S poučkami o zdraví si rovněž vědí rady. Existuje dobrý a špatný cholesterol, zní zde obecně sdílené přesvědčení. Na třicet druhů zdejších párečků, které bývají doplňkem choucroute,má prý jedno jediné společné: neobsahují ten špatný cholesterol, kterým tak oplývají jiné párky,rozuměj ty z obchodů, které nepocházejí z Alsaska. Stejně tak studený předkrm například studený vepřový jazyk zvaný presskopf. A nakonec sladkosti. Ty mají prostě v Alsasku smůlu. Každý se většinou cítí tak zmožen, že kolikrát vyjdou zkrátka, prostě se na ně nedostane. Po jedné návštěvě restaurace je každý poučen: stačí vybrat to nejmenší menu, vystačí každém u bohatě, až do absolutního přesycení.



Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach

Interaktivní prohlídka Cobh Heritage Centre, muzea emigrace, je jako cesta o...

Irsko je jednou z mála zemí, kde historie není dobou dávno minulou, ale je živá a hmatatelná se všemi událostmi, lidmi...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...



Najdete na iDNES.cz