Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Aljaškou za medvědy

  12:27aktualizováno  12:27
- Chtěli jsme medvěda. V srdci aljašské divočiny na konci léta to přece nebylo tak nesplnitelné přání. Informační tabule na přístupové cestě do parku Kenai slibovaly jak černého baribala, tak hnědého, většího a nebezpečnějšího grizzlyho spolu s radami, jak se chovat, aby člověk neskončil jako medvědí svačinka. V místním obchodě navíc prodávají pepřový sprej - odpuzující prostředek proti medvědům. Musí se to tu jimi hemžit. "Jo, medvědi tu jsou.
Většina se sice už nejspíš přesunula dolů k řekám, kudy táhnou lososi, ale pár jich tu v kopcích zůstalo. Tak si dávejte pozor," varoval nás postarší ranger na cestě do hor, nad ledovec Harding. Kromě šedivé americké veverky, jednoho sviště a panensky nádherné přírody tu však byli pouze turisté. Asi chtěli také medvěda. V polovině jakoby nekonečného kopce a s čím dál tím těžší krosnou na zádech přijdou maliny vhod. Seshora, z druhé strany lánu divokých malin, se ozývají také zvuky plenění sladkých plodů. Takže stačí popojít výš a znovu se občerstvit, zní jednoznačný plán. Ale o dvě stě metrů dál a o sto výš to má háček - medvěda. Černý baribal si tu nedaleko hoví u maliní a spokojeně se rozvaluje. Když ho člověk potřebuje, foťák se schovává v tašce anebo právě došel film, a když se odvážně přiblíží, aby stiskl spoušť, medvěd zavětří, vztyčí se na zadní a čuje člověčinu. A pak s výrazem "zatracení turisti!" ukazuje vrtící pozadí mizící v podrostu. Medvěd hned první den? To určitě uvidíme i další. Neviděli. Nikde ani stopa. Park Denali je však nádherný, stačí se ztratit po rozbité cestě v tundře. Nikde ani živáčka, natož medvěda. Prodíráte se klečí, která sahá po kolena nebo i po pás. Na obzoru zapadá slunce za nejvyšší horou amerického severu, věčně studenou Mt. McKinley. Jedinou šelmou je tu člověk hlavně příslušníci milicí, kteří se tu divoce projíždějí na terénních tříkolkách s kulovnicí nebo M-16 přes prsa. Medvědi jako by vymřeli. "Proč chcete grizzlyho? Když ho opravdu potkáte, je z vás sendvič," směje se číšnice Jane v zájezdním hostinci a servíruje na tlusto krájené kusy čerstvého chleba proloženého plátky voňavé šunky, salátu a vajíčka. Určitě bychom mu nechutnali. Každý den se natíráme kvůli moskytům a další havěti litry repelentu. Navíc už týden v lesích ne a ne nějak narazit na sprchu, vysvětlujeme omluvně Jane. "Voníte fajn," říká lišácky a běží obsloužit další pocestné. Aljaška je krásná. A největší medvědi žijí na ostrově Kodiak - tak proč nevyrazit tam. Medvěd kodiak je největší pozemská šelma. Dospělý samec měří až tři metry a váží více než 750 kilogramů. Tahle hora masa přitom dokáže vyvinout rychlost až kolem 56 kilometrů v hodině. A pozor, medvěd umí i neohrabaně šplhat na stromy a neštítí se ani vody. Ovšem na druhou stranu grizzlyové jsou téměř vegetariáni - ze 75 procent tvoří jejich stravu maliny, květiny, byliny, tráva a oříšky. Důležitou součástí jsou i kořínky a hlízy, které zdatně vyhrabávají zpod země. Mají k tomu ostatně vybavení v podobě devět až dvanáct centimetrů dlouhých drápů. A tak pouze 25 procent medvědí stravy tvoří maso a k tomu všemu hlavně ryby, až potom jsou v centru jejich zájmu menší savci. Ale i přesto přes léto, než se odebéřou k zimním u spánku, spořádají úctyhodné množství potravy - 36 až 46 kilogramů denně, což jim pomůže někdy až téměř ke třem kilům tuku navíc. Kodiaci jsou největší nejspíš proto, že tu v řekách i kolem pobřeží táhnou každý rok hejna lososů. Zlé jazyky však tvrdí, že museli bojovat o život s Rusy. Ti tu žili i po roce 1867, kdy car prodal Aljašku Spojeným státům, ačkoli se tvrdilo, že ji prohrál v kartách. "Jestli chcete vidět medvědy, tak nejjednodušší to budete mít na skládce za městem. Je to tak i bezpečnější, protože tam můžete dojet autem," radí ranger ze správy parku. A opravdu u silnice nad skládkou jsou vyhlídková místa, která od slibného medvědiště odděluje sráz. Čekáme a nejsme sami. Přijely sem ještě dvě rodinky s dětmi, také chtějí medvěda. Už se stmívá a grizzly nikde. Zase nic. Našli jsme si ale hezké tábořiště nedaleko horského potoka. Jeho hladinu čeří stovky lososích hřbetů. O návnadu na vlasci nemají zájem. A tak nastupuje technika z doby kamenné. Ostatně medvědi to dělají podobně. Pořádné tlapy nahrazuje kus klacku. Rychlý úder na zaplněnou hladinu nám vynáší úlovek v podobě nejmíň sedmdesáticentimetrového lososa. Ne, není to pytláctví - v supermarketu prodávají za deset dolarů rybářský lístek na celý týden. Opečený losos je něco jiného než párky ohřívané na malém plynovém vařiči, zapíjené čajem z filtrované vody. Škoda jen, že začíná lít jako z konve. Měli jsme namířeno do parku Katmai, kde už medvědi prý určitě jsou - mají tam takový sněm u vodopádů. Jenže ve špatném počasí nechtějí piloti malých letadélek riskovat. Nezbývá než přenocovat a počkat do druhého dne na trajekt. A tak jediní grizzlyové,kteří ochotně postáli před kamerou, byly dva menší vycpané exempláře v místním muzeu a jeden opravdový macek zdobící prodejnu se sportovními potřebami, bohužel ve špatném světle. Medvědi tu opravdu jsou, jen ne pro každého. Pořád prší a noc pod stanem nikoho neláká, naštěstí je tu útulek sv. Františka, kam chodí přespat bezdomovci a chudí rybáři. Nejsme sice ani jedno, ani druhé,ale za pomoc s úklidem máme sprchu a pohodlnou žíněnku na noc v suchu a teple zajištěnou. Času už moc nezbývá - jen na cestu na letiště do Anchorage a pak domů. V útulku u sv. Františka se jde spát přesně v devět a každý musí být do osmé hodiny pryč, ale přesto je dost času si popovídat. Řeč dojde i na medvědy. Rybář Paul se chlubí, že jednou viděl pořádného grizzlyho přeplavat zátoku. Jiný bezdomovec měl kamaráda, který v lese překvapil grizzlyho, a ten ho napadl, nicméně prý to přežil, protože se schoulil a grizzlymu tohle vítězství stačilo. Indián, který si nechává říkat Joe a místo přikrývky má kus kůže,se jen usmívá a kroutí hlavou. "Hele, Joe, řekni, jak vy jste žili s medvědy." Joe pořád vrtí hlavou a pak jen brumlá: "Nevím, co pořád s těmi medvědy máte: buď je lovíte, nebo se jich bojíte. My jsme s nimi prostě žili. Kdyby grizzly přišel do mého tábora, tak bych mu klidně vysvětlil, že lidi a medvědi se nemůžou míchat."

Nikde ani živáčka, natož medvěda.

Konečně grizzlyové, jenže vycpaní v muzeu na ostrově Kodiak.

Na slunci hraje Hardingův ledovec všemi barvami.

Autor:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.