Albánské vlaky dál táhnou 'čmeláci' od Kolbena a Daňka

aktualizováno 
"A proč?" ptá se mě parta českých turistů před hostelem v Tiraně, když se domlouváme na výletu do Durrësu k moři a já trvám na vlaku.

"A proč?" ptá se mě později úplně stejně Albánec zvaný Freddy, majitel hostelu, když se sháním po nádraží. Běžný obyvatel Tirany totiž s vlakem jen tak do styku nepřijde. Když jede do Durrësu za plážemi, vyrazí na autobus či minibus, který jede přímo k nim, na rozdíl od vlaku, jenž jede do hodně vzdáleného, přecpaného a dost zdevastovaného centra Durrësu.

Takže proč?

MAPA: Albánská osobní vlaková doprava

MAPA: Albánská osobní vlaková doprava

Protože miluju jízdu vlaky, obzvlášť takovými, které se moc nelesknou a moc rychle nejedou, zato je z nich hodně vidět.

Od železnice v Albánii nic jiného čekat nelze. Je proslulá svou zaostalostí a izolovaností, se světem ji dosud spojuje pouze trať do Černé Hory, kde však jezdí jen nákladní vlaky. Celou síť železnic, dlouhou celkem 447 kilometrů, v podstatě tvoří jen trať podél pobřeží Jadranu s jedinou delší odbočkou vnitrozemím...

Protože železnice je ojedinělým místem v Albánii, kde určitě zahlédnete něco z práce zlatých českomoravských ručiček. Tahouny vlaků jsou totiž vesměs "čmeláci", lokomotivy řady T669.1, dodané mezi lety 1968 a 1990 z Československa firmou ČKD neboli kupodivu i za socialismu Českomoravská Kolben Daněk. Snad jen jakýmsi omylem ji nepřejmenovali, třeba na Spojené strojírny.

Nádraží Durrës. Čmelák - stále funkční a stále spolehlivá lokomotiva z ČKD v...

Nádraží Durrës. Čmelák - stále funkční a stále spolehlivá lokomotiva z ČKD v albánských službách.

Železniční nadšenci si tak v Albánii mohou zavzpomínat, lokomotivy mají totiž stále cedule s tzv. Kryšpínovým označením, jež nese pojmenování po svém tvůrci, prvorepublikovém šéfkonstruktérovi Vojtěchu Kryšpínovi, a od něhož se upustilo až v roce 1988.

… A protože nám tahle železnice málem patřila! Tedy "jen" na třicet až pětatřicet let. Za návštěvy druhdy premiéra Mirka Topolánka v dubnu 2008 totiž Albánie slíbila dát koncesi na železnici české společnosti Inekon Group, aby ji Češi zmodernizovali. Jenže pak se kolesa zadrhla poté, co česká firma důkladně zanalyzovala tamní podmínky. "Nevyplatilo by se to," řekl mi ještě před odjezdem do Albánie obchodní šéf Inekonu Jiří Obručník. "Funkčnost tamní železnice berte relativně, protože ve vyspělé Evropě by téměř sto procent tratí a vozů bylo postaveno mimo provoz," varoval.

Nádraží ve Vloře. Vlak odtud odjíždí v pět ráno, není nepodobný tomu

Nádraží ve Vloře. Vlak odtud odjíždí v pět ráno, není nepodobný tomu odstavenému a do Tirany dorazí za šest hodin.

Nakonec jsem neodolal, za odměnu jsem potkal nejhezčí holku

Napoprvé v Tiraně jsem ještě "vyměkl". Po zhlédnutí zdevastovaného a navíc opuštěného nádraží půl hodiny před odjezdem vlaku jsem si nechal zajít chuť. Napodruhé ve Vloře, přes niž jsem se vracel podél pobřeží zpět k Tiraně, taktéž. Vstávání na pátou ranní, kdy vlak odjížděl, a pak bezmála šest hodin cesty, když minibusy to zvládnou za zhruba tři, to už člověka umí odradit.

Napotřetí... Durrës. Sem jsem napoprvé chtěl jet, teď tedy naopak? Jedu sice přímým minibusem z Vlory do Tirany, ale při průjezdu Durrësem mi to nedá. Už z Tirany vím, že délka jízdy do metropole je hodina, což ani minibus při tamních zácpách nezrychlí, a cena 70 leki je dokonce o dost nižší, řeklo by se za hubičku, v přepočtu v korunách asi za 12,50. I když je to od zastávky minibusu ještě pěkný kus strávený v městském autobusu.

Na nádraží v Dürres

Na nádraží v Dürres

Cestou vlakem z Vlory

Vlakem z Vlory

Náležitě ošuntělá a rozlehlá budova se po vystoupení prozradí sama. V čekárně, kde ještě do 90. let bývávalo pěkně narváno (auto tu za socialismu znamenalo buď zázrak, či stranickou legitimaci), to dýchá futurismem – na stěnách plakáty strojů připomínajících spíš vlaky TGV. Lístky tu mají krásné, oražené razítkem jako za starých časů doma. A na nástupišti rychle do reality. Okna ve vlacích buď nejsou, nebo jsou paprskovitě vyzdobená průstřely.

Vlaky v Albánii často nemají okna nebo je mívají rozstřílená

Vlaky v Albánii často nemají okna nebo je mívají rozstřílená

Vlakem z Durrës do Tirany

Vlakem z Durrës do Tirany

Pasažéři však nevypadají na albánskou spodinu. Slušně, většinou trochu starosvětsky oblečení cestující, tihle lidé očividně nechodí v Durrësu moc často po plážích. A mezi nimi podle všeho asi stejní nadšenci, jako jsem já. Potkal jsem turisty ze Švédska a Maďarska, koneckonců už z Prahy jsem věděl, že fanouškovské internetové stránky albánských železnic mají i Britové.

A pak už jen k vlaku přistavit českomoravského "čmeláka" a jede se. Přesně načas! (Ono těch časů odjezdů tu zas tak moc není.)

Taky jela vlakem. Cestující nastupující v Shkozetu, jednu stanici od Durrësu.

To je ona, nastupovala v Shkozetu.

Trasa je přesně taková, jakou jsem čekal – s nádražíčky u vesnic, kde se oproti albánským městům trochu opozdil čas, se zónami největší chudoby, které se na mnoha místech světa scházejí právě u vlakových tratí, se zbytky kdysi jistě velkých továren, které už od nikoho, ani od železnice nic nepotřebují a nikomu taky nic nedají...

A koneckonců v obci zvané Shkozet i s vůbec nejhezčí dívkou, kterou jsem v Albánii viděl. Za tu hodinu a dvanáct padesát to stálo.

Autor:

Nejčtenější

Therme Erding. Největší termály na světě máme u sousedů

Therme Erding

Pokud existují lázně, kde mají nejvíc netradičních nápadů, pak jsou to bezesporu Therme Erding. Lokalita, kterou zatím...

Znáte Česko? Vyzkoušejte si kvíz a soutěžte o atlas

Pražský hrad - chrám sv. Víta. Ukázka z encyklopedie Český atlas

Atlasy a encyklopedie se v knihovnách nikdy neztratí. Zkuste si náš vědomostní kvíz o památkách a zajímavostech Česka....

Ztroskotání na ostrově. Češi radí Čechům, jak si zachránit život

V 1.díle seriálu CESTUJ BEZPEČNĚ se dozvíte, jak přežít na opuštěném ostrově

Stačí málo a vaše romantická dovolená v jihovýchodní Asii se může změnit v menší hororový film. Ztroskotání na...

Pražský hrad otevře Dům sokolníka, utajenou budovu u jízdárny

Dům sokolníka na Pražském hradě pochází z druhé poloviny 16. století.

I na Pražském hradě, nejnavštěvovanějším místě v celém Česku, jsou místa skrytá očím běžných turistů. Jedním z nich je...

VIDEO: Šílenství v Dolomitech. Když se nad štíty hor rozpoutá peklo

Elektrizující bouřka. Záběr z časosběrného dokumentu Šílenství v Dolomitech

Za jeden den můžete v Dolomitech prožít snad všechna roční období. Zatímco v nižších nadmořských výškách si v létě...

Další z rubriky

Therme Erding. Největší termály na světě máme u sousedů

Therme Erding

Pokud existují lázně, kde mají nejvíc netradičních nápadů, pak jsou to bezesporu Therme Erding. Lokalita, kterou zatím...

Ztroskotání na ostrově. Češi radí Čechům, jak si zachránit život

V 1.díle seriálu CESTUJ BEZPEČNĚ se dozvíte, jak přežít na opuštěném ostrově

Stačí málo a vaše romantická dovolená v jihovýchodní Asii se může změnit v menší hororový film. Ztroskotání na...

Na konci roku chtějí Češi do Paříže, Londýna nebo za teplem do Dubaje

Vánoční Paříž je letos nejoblíbenější destinací Čechů

Kam nejraději lítají Češi na konci roku? Nejčastějšími destinacemi v období Vánoc a Nového roku je Paříž, Londýn,...

Najdete na iDNES.cz