Kýčovité? Stačí uhnout očima, které se brzy zarazí o líně se povalující, pestrobarevné umělohmotné nádoby. Pravděpodobně vyrobené v Číně. Nepříliš vkusné, ale velice praktické. A děti prý také byly na očkování: zdravotníci přijeli sami, tak co.
Blíží se poledne, je horko. Spolu s povykujícími honáky a žíznivými zvířaty scházíme k řece Daraj-suf, ze které pijí i lidé. Voda je tu stále vzácností. Lidé proto z řeky nejen pijí: je jim odjakživa nejen studnou, ale i vanou a toaletou. Voda vždy život dávala i brala.
* Kočovníci putují za vodou. Ta je v Afghánistánu zabijákem stejně krutým jako války a nevybuchlé miny. Průjmová onemocnění jsou nejčastější příčinou smrti v případě dětí mladších pěti let.
Nicméně, nevládní organizace, i ty české, v tomto kraji stavějí desítky studní s nezávadnou vodou. Daří se jim tak snížit počet především dětských úmrtí, mnohdy způsobených nemocemi z vody. „Je třeba změnit návyky lidí. Tedy, alespoň to zkusit,“ říká nám Vahíd, náš průvodce a místní manažer organizace Člověk v tísni.
Zdá se, že tak je to v Afghánistánu se vším. Jedna z nejméně rozvinutých zemí této planety se mění a přitom průběžně bojuje. Sama se sebou i s cizinci, s drogami i chudobou, nevzdělaností i špatnou vodou.
* Smutná učitelka z venkovské školy cizincům z daleké země důvěřuje jen pramálo. Focení jí není po chuti a neskrývá to.
* Hlídač z konce světa. Postel slouží k dennímu odpočinku, který se zdá být - bez urážky - nekonečný.
Pánem země je Bollywood
Blíží se večer a na cestě vedoucí do města Mau, záre Šaríf potkáváme svatbu. Vesničané na vozech hrají i zpívají: zvlášť cestují zahalené ženy a okaté dívky, jiný valník přepravuje slavnostně vyhlížející muže.
O kus dále, na venkovském hřbitově, promlouval mulla k pozůstalým, rozesetým mezi nenápadnými muslimskými náhrobky. Na polích nedaleko cesty se ve větru zmítají ochranná znamení proti uhranutí: co kdyby někdo majiteli jeho úrodu záviděl?
* Komerce vtrhla i do Kábulu. Kazety, cédéčka, satelity - to je žádané zboží. Je to logické, po tak dlouhé cenzuře je po showbyznysu hlad.
Moderní doba však vtrhla i na afghánský venkov. Především nekonečné indické telenovely si získaly oblibu mnohonásobně větší než předtím vládnoucí ultrakonzervativci z hnutí Taliban, kteří televizi rovnou zakázali. Stánky s kopírovanými audiokazetami a DVD nyní okupují afghánskou ulici. Bollywoodské seriály prý konkurují povinné muslimské modlitbě: ve večerním čase, kdy místní stanice vysílaly obzvláště důležitý seriálový příběh, údajně zívaly mešity poloprázdnotou.
Rozhodně si nemohou stěžovat ani obchody se satelitními anténami a telekomunikační firmy již mají naplánováno, jak zemi obestřou signálem a následně zahltí mobilními telefony, v Kábulu již nyní nesmírně populárními.
V hlavním městě je vůbec o zábavu postaráno, a to i v noci. Existuje tu pár barů, kde se nalévá alkohol, i když jsou čas od času oficiálně uzavřeny. Nočním Kábulem jezdí několik žigulíků, které na telefonické zavolání přivezou pivo i vodku, kam libo. Třetinka piva z automobilového kufru stojí dva dolary, více než gram heroinu, který se v Afghánistánu hojně vyrábí. A který na kábulských ulicích zdomácněl tak rychle jako satelity na střechách.
* Bitvu orebic, spíše smířeně než bojovně vyhlížejících ptáků, sledovaly v kábulském parku desítky mužů. Jiní Afghánci kolem kroužili na atletickém oválu či hráli kopanou.
* Tato žena nás v Kábulu pravidelně žádala o finanční příspěvek. Dítě, které nesla v náručí, bylo vzhůru. Jiné ženy její profese však potomky raději uspí třeba pomocí malé dávky opia.
Domů se vracím nad ránem, přeskakuji otevřený kanál, míjím nefungující výtah a vcházím do hotelového pokoje. Televize se satelitním programem v něm samozřejmě nechybí.
Jen kopat latríny nestačí
Je třeba nejen kopat latríny, ale také měnit hygienické návyky Afghánců, říká Segolene de Beco (29), která v afghánském hlavním městě Kábulu - ale nejen v něm - pracuje ve službách Evropského úřadu pro humanitární pomoc ECHO.
Jak se v Afghánistánu cítíte jako žena a Evropanka?
Za sebe mohu říci, že dobře. Ctím místní pravidla chování. Já si tuto část světa vybrala, jsem zde ráda a nežiju tu první rok. Nicméně, zdejší lidé kladou důraz na jiné hodnoty než Evropané. A, samozřejmě, je co zlepšovat v oblasti ženských, či obecně lidských práv.
Afghánistán také není právě bezpečná země...
Pochopitelně, bezpečnost je v Afghánistánu vážným problémem. ECHO, tedy úřad, který rozděluje unijní peníze mezi ostatní humanitární organizace, má povinnost přímo na místě hovořit s lidmi o tom, jak jsou s projekty spokojeni. A co případně postrádají. Znamená to cestovat i na místa, kde hrozí nebezpečí. Snažíme se ale rizika co nejvíce snižovat.
V Paktii, provincii na hranici s Pákistánem, došlo k řadě násilností. Česká organizace Člověk v tísni tam za peníze získané od vašeho úřadu staví studny, nádrže na vodu, latríny. Je nutné projekt z bezpečnostních důvodů přibrzdit?
Celý Afghánistán má problémy s bezpečností a Paktie prostě je v Afghánistánu. Záleží do značné míry na našich partnerech, zda se cítí na to pracovat třeba v Paktii. My jim pomáháme ve vyhodnocování rizik, poskytujeme informace - bezpečnost mých lidí i našich partnerů je pro mě prioritou. Nicméně, lidé potřebují pomoc právě v místech, kde jsou problémy.
Co vlastně dělají lidé z organizace Člověk v tísni v Paktii? Kopou pro tamní obyvatele studny?
Pracují na tom, aby tamní lidé neumírali na nemoci z vody. Nehloubí jen studny, aby se pak sbalili a odešli. Vždy je třeba postupovat komlpexně, je třeba zajistit nezávadnost vody i do budoucna. Takže staví také latríny a hlavně, učí na ně místní obyvatele také chodit.
Jak kontrolujete partnerské organizace? Jde přece o peníze evropských daňových poplatníků...
...na které dohlížíme ostřížím zrakem. Stále tyto projekty sledujeme. Průběžně kontrolujeme, jak naši partneři utratili peníze, které jsme jim poskytli. Snažíme se zjistit, jak na pomoc reagují nejen místní úřady, ale i lidé. Proto pro ECHO pracují cizinci, kteří jsou méně spjati s konkrétním krajem, a mají tak možnost posuzovat projekty i jejich dopad objektivněji. Věřte mi, že po Afghánistánu cestuji, z jihu na sever a zpět. Pokud bych měla sedět na místě, tuto práci bych nevzala.
Setkala jste se v Afghánistánu s korupcí?
Naším úkolem je poskytovat peníze těm partnerům, které - mimo jiné - považujeme za transparentní. Umím si ale představit, že někteří lidé z těchto organizací mohou být vystaveni korupčnímu tlaku ze strany jednotlivců či komunit. Máme mechanismus, který má velkou šanci odhalit takové jednání, pokud by na něj partneři třeba přistoupili.
Jak mě fotili do občanky. Show pro celou vesniciV jediné krabici si venkovští fotografové ze severního Afghánistánu nosí celou laboratoř. Výsledkem jsou půvabné snímky, které místní úřady přijímají při výrobě identifikačních průkazů.
Bavili jsme se všichni: já, afghánský fotograf, jeho český kolega a všichni muži ze severoafghánské obce Daraj-suf. Obtloustlý cizinec s šátkem na hlavě tu před objektivem bizarního, stařičkého aparátu nesedí každý den.
K proprání fotografie posloužila voda z potoka, jako tmavé pozadí stařičká deka. Celá operace netrvala ani dvacet minut, vítězem se nakonec stal - jako vždy - místní fotograf.
|
