Původní obyvatelka Austrálie

Původní obyvatelka Austrálie - Paní Plane Jane ze stanice Roper Valley, konec 60. let. | foto: M. Prokopec, Australis

Aborigince zachránily britské misie

  • 1
Násilí, nepochopení, nevraživost - tak vypadaly vztahy mezi australskými domorodci a přistěhovalci v době příchodu Evropanů. Postupem času si Britové uvědomovali utrpení Aboriginců a snažili se jim pomoci. Jejich odlišnou kulturu však přitom nepochopili. Chtěli, aby Aboriginci absolutně změnili způsob života a stali se prostě Brity s jinou barvou pleti.

Na australské půdě se v 17. století setkaly dvě naprosto odlišné kultury. Časté násilí vedlo mnohdy i k masakrům.  Původní obyvatelé začali navíc umírat na zavlečené nemoci jako jsou neštovice, spalničky, tuberkulóza, černý kašel a úplavice.

Domorodci byli kvůli svému způsobu života oproti přistěhovalcům v nevýhodě. Jednotlivé kmeny žily rozprostřeně na rozsáhlém území, a tudíž jakýkoliv výraznější organizovaný odpor vůči osadníkům byl prakticky nemožný. Do příchodu kolonizátorů ani nepoznali žádný větší válečný konflikt. A tak organizovaně bojovat prostě neuměli.

Snaha Britů pomoci 
Způsob zacházení s původním obyvatelstvem nezůstal v Británii bez povšimnutí, o pomoc se pokusila vláda i občané.

V roce 1837 byla ustanovena Výběrová komise Dolní sněmovny pro záležitosti domorodců (The House of Commons Select Committee on Aborigines). Ta doporučila založit misie, jmenovat zvláštní ochránce a schválit zákony na obranu domorodců. Všechny tyto vládní pokusy ale skončily fiaskem - zástupci Aboriginců neměli dostatek pravomocí.

Domorodci žijí v Austrálii už desíty tisíc let - čtěte ZDE

Dnešní Aboriginci žijí na okraji společnosti - čtěte ZDE

Misie zabránily úplné likvidaci Aboriginců 
O něco účinnější pomoc přišla ze strany britských občanů. Začátkem 19. století se zformovala dvě důležitá humanitární hnutí zaměřená na zlepšení vztahů mezi domorodci a kolonisty.

Jedním z nich byly náboženské skupiny zakládající v Austrálii misie, jejich cílem byla ochrana, vzdělávání a samozřejmě obracení domorodců ke Kristu. Druhou aktivitou bylo zřízení Organizace na ochranu domorodců (Aborigines Protectorate) v státě Victoria. Ta měla vést domorodce k usedlejšímu způsobu života, ovšem bez nutnosti přijetí křesťanství.

Bohužel veškerá pomoc, která do Austrálie směřovala, vycházela opět z nepochopení odlišné kultury, vyžadovala totiž po domorodcích absolutní změnu způsobu života, měli se z nich prostě stát Britové s jinou barvou pleti.

Přestože přístup misionářů nebyl zdaleka ideální, je jejich zásluhou, že dnes v Austrálii vůbec ještě nějaké domorodé obyvatelstvo existuje. Nucené obracení na víru a příjímání britského způsobu života později misionáři aspoň částečně opustili a středem zájmu se stala skutečná ochrana před kolonizátory.

JAK ŠEL ČAS

1902 – domorodci byli vyloučeni ze sčítání lidu
1908 – zákon o důchodech stanovuje, že se tyto dávky nevztahují na domorodé obyvatelstvo
1960 – domorodci získávají přístup k základním sociálním jistotám
1962 – je jim přiznáno volební právo
1967 – pozměněna ústava, domorodci získávají všeobecné hlasovací právo, do tohoto roku spadali pod Listinu flory a fauny (The Flora and Fauna Act)
1992 – 3. června byl rozhodnut právní spor o ostrovy vedený mezi E.K. Mabem a dalšími čtyřmi žalobci proti státu Queensland, porota rozhodla ve prospěch domorodců, uplatňujících své nároky na ostrovy s odůvodněním, že byly dlouhodobě obydleny a vlastněny lidmi, kteří zde žili ve stálých komunitách. Rozhodnutí vrchního soudu tak poprvé právně uznalo fakt, že v Austrálii existovalo vlastnictví půdy před příchodem Evropanů. Doktrína Terra Nullius žádné vlastnictví půdy před příchodem Evropanů neuznávala. Tento rozsudek otevřel cestu k půdě dalším domorodcům. Následkem je v roce 1993 schválení Native Title Act, ten opravňuje původní obyvatele vznášet vlastnické nároky na půdu.