Byla to dřina, o které jsme věděli předem. Na zvlněné pobřežní silnici směrem k nejsevernější vesnici Órzole ubíhají kilometry proklatě pomalu a svaly dostávají pěkně zabrat. Desítky minut jedeme proti prudkému severovýchodnímu větru, pasátu, který na tomto ostrově fouká téměř nepřetržitě. Spojujeme se a zase odpojujeme od skupinek cyklistů a ze zpocených čel otíráme sůl přinesenou větrem z moře.
Když se před námi konečně objeví nízké bílé domky Órzoly, je to velká úleva. Tady se totiž otáčíme k jihu a po zbytek našeho okruhu budeme mít pasát převážně v zádech.
Sám proti větru. Projel jsem 70 procent silnic na opuštěné Fuerteventuře |
Vítr je při cyklistice na Lanzarote zásadní. Hlavně v zimních a jarních měsících často dosahuje síly, se kterou se v Česku potkáme jen výjimečně, a tak musíme zatraceně dobře plánovat, abychom na našem okruhu „nezkysli“ vyčerpaní někde na jižním konci ostrova s tím, že nás čeká ještě 40 kilometrů v silném protivětru zpět. A pozor si musíme dát i na vítr, který fouká z boku. Příběhů o cyklistech, které poryv pasátu sfoukl do příkopu nebo do lávového pole, jsme na sociálních sítích našli dost a dost. Tak opatrně!
Nejkrásnější vyhlídky
Po pětatřiceti kilometrech v prudkém protivětru dostáváme v Órzole konečně pasát do zad a stoupáme do osady Ye a ještě dál až k vyhlídce Mirador del Río. Jde o jedno z děl lanzarotského uměleckého guru Césara Manriquea (1919–1992), který zde přetvořil bývalou skalní vojenskou pozorovatelnu v extravagantní restauraci s vyhlídkovou terasou vysunutou nad Famarské útesy.
Výhled snů, který si musíte zasloužit. Na Mirador del Río vede pěkně strmý svah, pohled z útesů na protilehlý ostrůvek La Graciosa ovšem stojí za to.
Dovnitř do restaurace nejdeme, protože víme, že velmi podobné výhledy z výšky 450 nadmořských metrů na ostrov La Graciosa a okolní menší ostrůvky se otevírají i ze silničky pod Miradorem. Spolu s dalšími cyklisty, mezi nimiž převažují menší skupiny německých a nizozemských nadšenců, si vychutnáváme fantastický výhled. Měsíční krajina La Graciosy s několika sopečnými kužely hraje škálou barev od okrové přes hnědou až po černou. Když se podíváme přes Lanzarote k jihu, máme na chvilku pocit, jako bychom byli ve střední Evropě. Drobný déšť totiž zabarvil severní část ostrova do zelena a sopečné kužely najednou vypadají docela přívětivě.
Přes obec Haría pokračujeme směrem k nejvyššímu bodu Lanzarote – návrší Peñas del Chache (673 m). Z Haríe stoupáme serpentinami, které by klidně mohly být třeba někde v Dolomitech. Vrchol Peñasu je nepřístupný vojenský prostor opatřeným radarovými kopulemi, vyjíždíme proto k blízkému osamocenému kostelíku Ermita de las Nieves. Z plošiny za ním se z nadmořské výšky 600 metrů nabízejí výhledy podobné těm, které jsme zažili asi před hodinou u Miradoru del Río.
Pohled k západu z vrcholu sopky Montana Blanca
Zbylých pětadvacet kilometrů zpět do Costa Teguise mírně klesáme a ve sjezdech se opět připojujeme do cyklistických „pelotonů“. Hlavně v úvodním úseku do osady Los Valles to pořádně jede někteří borci tu jedou snad osmdesátkou. Pasát je teď konečně naším spojencem.
Sopečná pustina Timanfaya
Mezi cyklisty oblíbený jižní okruh po Lanzarote zpravidla nevynechá tzv. Sopečnou silnici (Ruta de Los Volcanes), která protíná Národní park Timanfaya. Po cestě přes centrální část ostrova na ni najíždíme u osady Mancha Blanca a s podporou větru upalujeme mezi nekonečnými lávovými poli k jihu.
Neprostupné lávové pustiny Národního parku Timanfaya
Krajina je děsivě krásná a nejen my několikrát zastavujeme, abychom si to pořádně vychutnali. Ztuhlé lávové proudy se střídají se sopečnými kužely, jde o výsledek vulkanické aktivity z let 1730–1736. Sopečné výbuchy a výlevy lávy tehdy zcela změnily charakter jižní části ostrova, mnoho vesnic zaniklo a část obyvatel se raději vystěhovala.
Čtrnáct kilometrů po silnici Ruta de Los Volcanes uzavírá dlouhý a přímý sjezd do Yaizy, malebné vesničky, která v minulosti několikrát získala cenu v soutěžích o nejkrásnější sídla ve Španělsku.
Zpáteční cestu volíme přes planinu Gería, která bývá právem označována za krajinné umělecké dílo. Tvoří ji desítky, možná stovky tisíc malých prohlubní vyhrabaných v černé sopečné půdě, které jsou na návětrné straně chráněné nízkými zídkami. Zídky chrání vinnou révu před pasátem, v noci pak steče kondenzovaná vlhkost do prohlubně a vyživuje rostliny. Na ostrově, kde spadne jen minimum srážek a jiné zdroje vody tu nejsou, je to prakticky jediná možnost jak pěstovat rostliny.
Za obcí Masdache se mírně stáčíme k východu a opouštíme hlavní cyklistickou trasu. Fouká už „jen“ z boku a užíváme si sjezd do Arrecife, největšího města na ostrově. Posledních pár kilometrů našeho cyklistického okruhu míříme podél pobřeží po vzorové cyklostezce do Costa Teguise. Na konci cesty máme v nohou krásných 80 kilometrů.
Může se hoditJak si půjčit kolo V půjčovnách na Lanzarote jsou k dispozici silniční a horská kola, případně městské biky a také elektrokola. Půjčení kola si můžete zařídit předem na internetu (např. Odkaz a další), jinak nebývá problém zařídit výpůjčku na místě. V takovém případě si ovšem nabídku přijďte prohlédnout alespoň den či dva předem kvůli dostupnosti modelů a také velikosti rámu. V půjčovnách zpravidla mluví také anglicky. V každém lanzarotském turistickém letovisku jako je Puerto del Carmen, Costa Teguise či Playa Blanca je půjčoven celá řada, ceny se liší jen minimálně. Týdenní výpůjčka silničního karbonového kola přijde podle modelu na 120–150 eur (2 800 – 3 500 Kč), některé půjčovny ještě vyžadují vratnou kauci složenou blokací na kreditní kartě ve výši kolem 200 eur (4 700 Kč). V ceně je i helma, náhradní duše a základní nářadí v brašničce pod sedlo. Pokud jste zvyklí na nášlapy, vezměte si pedály z Česka sebou. Helmy jsou ve Španělsku pro cyklisty povinné pokud se pohybujete po veřejných komunikacích mimo zastavěná území. Zákon však definuje výjimky, nemusíte ji mít, pokud je „výjimečné horko“ a také „v dlouhých horských stoupáních“. Pokuta za nenasazenou helmu může dosáhnout až 200 eur (4 700 Kč). Řidiči a cyklisté Španělský zákon nařizuje motoristům objíždět cyklisty v boční vzdálenosti nejméně 1,5 metru, stejně jako nyní i v Česku. Na rozdíl od tuzemska mohou cyklisté legálně jet vedle sebe a často toho využívají. Některé silnice jsou přímo označeny jako „Via ciclista de Lanzarote“ a cyklisté na nich mají přednost před auty. Místní řidiči jsou na cyklisty zvyklí a jezdí velmi ohleduplně. Peloton a peloton Na silnicích často potkáte větší skupiny cyklistů a pokud jedete sami, případně ve dvou a hlavně proti větru, není od věci se do takového malého pelotonu přimíchat (a samozřejmě spolupracovat a střídat na čele). K vidění jsou i balíky profesionálů, kteří točí okruhy „do plných“, a v takovém případě to pro vás může být opravdová výzva. Připojovat se k bláznům na časovkářských speciálech ale moc nedoporučujeme Kdy vyrazit Ideální podmínky pro cyklistiku na Lanzarote jsou od listopadu do dubna, kdy se teploty pohybují od 18 do 25 °C. V létě je tu na vážnou cyklistiku přece jen moc teplo. |
