Albánci si od rekonstrukce slibují počátek centra moderních technologií v zemi a stavbu označují za „Tel Aviv Balkánu“. Pro jiné je symbolem očištění od pochmurné komunistické minulosti Albánie.
Mnoho zemí bývalého východního bloku se dodnes potýká s otázkou, jak naložit s masivními památkami připomínajícími komunistickými režim. Výjimkou není ani Albánie. Zemi mezi lety 1946 a 1991 sevřela vlna komunistických represí a uvrhla ji do mezinárodní izolace.
Památka na zesnulého diktátora Hodžu je tak v tomto smyslu velmi symbolická. Pyramidu ze skla a betonu se totiž tamní úřady rozhodly zachránit, a nyní, po letech rekonstrukčních prací, je budova symbolem albánských ambiciózních nadějí do budoucna.
Pyramida v TiraněBudova postavená v hlavním městě Albánie v roce 1988, tři roky po smrti komunistického vůdce Envera Hodži. Nejprve sloužila jako muzeum a připomínka režimu, proto byla také ironicky nazývána jako „mauzoleum Envera Hodži“. Po pádu komunismu v roce 1991 fungovala jako konferenční centrum. V roce 2018 byl po vleklých sporech o osud budovy schválen projekt, který pyramidu začal rekonstruovat na IT centrum pro mládež. |
„Byla to troska,“ vzpomíná na svou první návštěvu Genci Golemi, inženýr stavby. „Všechno bylo zničené a rozkradené,“ dodal pro list The New York Times. Hala podle něj byla počmáraná graffiti, páchla močí a přespávali v ní bezdomovci. „Na podlaze pokryté leštěným mramorem se povalovaly prázdné lahve a injekční stříkačky,“ dodal Golemi.
Vnitřní pohled na tiranskou pyramidu na úplném počátku rekonstrukce (7. února 2019)
„Tel Aviv Balkánu“
Přesto po desetiletích neúspěšných velkolepých plánů s pyramidou svítá naděje. V současné době se v ní znovu zřizují učebny, kavárny a kanceláře technologických firem, a ještě letos by se měla otevřít veřejnosti.
Konec hi-tech mejdanu. Technologické firmy v Izraeli střízliví a šetří |
Podle starosty Tirany Eriona Veliaje je rekonstrukce pyramidy počátkem toho, jak si představuje hlavní město. Jako „Tel Aviv Balkánu“, centrum špičkových technologií, které nabízí pracovní místa a příslib pro celou zemi. „Hodža se bude obracet v hrobě, až uvidí, jak se jeho památník mění v oslavu kapitalismu, pracovních míst a budoucnosti,“ řekl Veliaj.
Starosta Tirany je i celkovou hnací silou současného úsilí. Je to také blízký politický spojenec albánského premiéra Ediho Ramy, který si získal uznání i od některých politických rivalů.
Krásný pocit, sundat Hodžovi hlavu
Winy Maas, hlavní architekt nizozemské firmy MVRDV, která vedla návrh pyramidy v Tiraně, uvedl, že řešení staveb postavených na oslavu tyranie vždy vyžadovalo „obtížná rozhodnutí“. Dodal také, že bez ohledu na to, jak strašlivé byly počátky stavby, je demolice „zřídkakdy dobrou volbou“.
Maas se nechal inspirovat rekonstrukcí Reichstagu (budovy Říšského sněmu) v Berlíně britským architektem Normanem Fosterem, který budovu dlouho spojovanou s nacistickou minulostí Německa doplnil skleněnou kopulí a proměnil ji v prosvětlený symbol moderní demokracie v zemi.
Před Reichstagem v Berlíně vznikne deset metrů široký bezpečnostní příkop |
Jedním z prvních a nejtěžších úkolů bylo sundat mramorovou sochu diktátora v hlavním sále, která vážila 22 tun. Socha byla tak velká a těžká, že její přemístění hrozilo prolomením podlahy a zřícením pyramidy. Italské velvyslanectví navrhlo, že sochu vynese vrtulníkem přes střechu. Jiní navrhovali rozřezat ji na kusy speciální pilou.
Nakonec se na Hodžu vrhl mladý divadelní režisér Llesh Biba, který v pyramidě pracoval jako tesař. „Byl to skvělý pocit trefit Hodžu do hlavy,“ vzpomíná Biba, který se na demolici sochy vrhl s kladivem v ruce.
Rekonstrukce jako obnova Albánie
Komunismus v Albánii padl v roce 1991. Naděje na novou éru demokratické prosperity se ale rychle změnily v ještě větší otřes, když se v roce 1997 zhroutila síť finančních Ponziho schémat, což vyvolalo násilné celonárodní protesty, které přivedly zemi k občanské válce.
Požádej o azyl a řekni, že máš dluhy. Exodus Albánců žene hlavně bída |
Nálada se nakonec uklidnila, což Albánii otevřelo cestu k tomu, aby požádala o vstup do Evropské unie. V roce pak 2014 získala status kandidáta pro budoucí vstup do EU. Po celou tuto bouřlivou cestu se nad Tiranou tyčila Hodžova pyramida, a každé nové albánské vládě se vysmívala svými vzpomínkami na represivní systém, který si málokdo přál vrátit, ale jehož nahrazení živilo tolik zklamání.
Třiačtyřicetiletý starosta vzpomínal, jak pyramidu navštívil ještě za školních let. „Bylo to jako jít na děsivý pohřeb,“ řekl a popsal, jak na všechny „shlížela osvětlená rudá hvězda ve střeše, jako oko Velkého bratra“.
„Všichni jsme chtěli být součástí Západu, ale pořádně jsme nevěděli, co to znamená,“ doplnil k tomu novinář Frrok Cupi, kterého v roce 1991 tamní úřady pověřily správou budovy. V té době se měla stát kulturním centrem. „Pyramida se nyní zcela proměnila a to mi dává naději pro tuto zemi,“ dodal.
