Moje cesta na pátý největší ostrov Filipín začíná vzletem z Mnichova do katarského Dauhá. Tam mě čeká přestup na přímý letecký spoj do hlavního města Filipín. Let do Manily trvá nekonečných osm hodin. Po přistání mě v Manile, kromě otravného deště, čeká i můj nejstarší syn, který se ke mně připojuje k výpravě na Palawan. Tak jsme již dva a čeká nás let společností Cebu Pacific z Manily do Puerta Princesa, hlavního města Palawanu.
První, co mě po výstupu z letadla naprosto ohromí, je neskutečně svůdná vůně ostrova. A to teplo! Z mrazivého a ošuntělého února našich zeměpisných šířek jsme se konečně dostali do slunečného a pestrobarevného světa. Na letišti vyměňujeme nějaké to filipínské peso a vzhledem k aktuálnímu kurzu (1 FP = 0,40 KČ), jsme najednou boháči.
S tímto skvělým pocitem nastupujeme do SUV, které nás vezme do jedné z místních moto půjčoven. Tam si, pod bedlivou a usměvavou přítomností místních motoborců, vybíráme sympatickou stopětapadesátku yamahu, na jejímž sedle chceme ostrov Palawan probádat. Dolijeme do naší kobyly plnou nádrž a slídíme po nějaké pěkné restauraci v Puertu. Teploty tu jsou běžně okolo 28 stupňů Celsia ve stínu, takže hledáme něco se stínem a klimatizací. Brzy nacházíme nádhernou restauraci Floating Restaurant rozprostírající se přímo na moři. Tam si za nějakou tu stovku na náš peníz pro oba dopřejeme doslova hostinu ve stylu „all you can eat“ – od chutné rýže, přes rybí speciality až po čerstvé ovocné džusy.
Dřevěný bar na pláži El Nido
S živočišným uspokojením vyrážíme na sever ostrova k prvnímu z cílů do Roxas. Cestou zastavujeme a kocháme se úchvatnými výhledy přes bujné palmové porosty na tyrkysové Suluské moře. Jakožto milovníci historie obdivujeme i pevnost Santa Isabel, která byla vybudována 1738 jakožto obrana Španělů před muslimskými nájezdníky.
Přes Booking si vždy najdeme vhodné ubytování k přespání a vyrážíme dál. Mnohé z našich motocest záměrně cílíme na cesty divokým houštím palawanských lesů, které nás nakopávají prapodivnou energií zeleně a vůněmi banánovníků. Ano, mnohé z těchto křivolakých cest nám drásají nervy a proklepávají naše křehká těla, ale stojí za to. Setkáváme se na cestách s místními, vždy milými domorodci. U dětí, které s upřímnou rozjařilostí a s mačetou v ruce opracovávají kokosové ořechy, strávíme několik hodin v údivu.
Skvělá dovolená pro jarní sezonu. Prozkoumejte nejkrásnější ostrovy Filipín |
V nočních hodinách se konečně doplížíme do kouzelného Harmony Healing Resortu na severovýchodním výběžku ostrova. Brzy v místních vzdušných přímořských příbytcích upadneme do spánku jako mrtví. Ale ty východy a západy slunce tam! Cítíme se tam doslova jako divoši v divokém prostředí. Poprvé také zaznamenáváme opravdu výrazný příliv a odliv. Moře doslova uteče do dáli a později se zase tajemně vrací.
El Nido a místní rybářské čluny
Když další dny míjíme písčité pláže El Nida, kde z vod moře tancují nádherné skalnaté útvary, jsme odzbrojeni tou krásou! Ustájíme naši kobylku a jen tak v trenýrkách se vrháme do teplých a pískem prosycených vln. Koupání mezi těmi nádhernými skálami je prostě nezapomenutelné.
Naše cesta se na severu ostrova stáčí doleva a míříme podél západních břehů na jih. Ostrov má na délku od severu k jihu přes 500 kilometrů, což není tak moc. Míjíme snové písečné pláže s palmami, jako třeba půvabné Corong Beach či Napsan Beach. Po cestě také prozkoumáváme osvěžující vodopády Salakot.
Napsan Beach
Když zkoumáme a fotíme zákoutí jedné z říček ostrova, všimneme si, že nás pozoruje jeden z domorodců. V obavách, že bude naštvaný, protože mu tam fotíme i části jeho zahrady, balím poněkud nenápadně foťák a dělám, jakože nic. Zavolá však na mě a dojde tak jednomu z nejkrásnějších setkání na ostrově vůbec. Mile nás přivítal, nabídl jídlo a provedl nás se širokým úsměvem a nadšením z turistů zahradou.
V následujících dnech se pak vracíme k Puerto Princesa a z Honda Bay se plavíme na báječný Cowrie Island. V Puertu ještě před odletem pozdravíme místní krokodýly v Palawan Wildlife Center a prošmejdíme místní tržiště plné štiplavé vůně sušených ryb. V Butterfly Ecological Garden naháníme hejna motýlů a dotýkáme se živé historie místního kmene Palawano, kteří nám představují svůj jazyk, své zvyky a skoro zázračně před naším zrakem vykouzlí oheň bez použití moderních metod.
Po deseti dnech odlétáme s nezapomenutelnými zážitky z ostrova a při pohledu na ostrov z nebeských výšin, nás jímá pocit stesku. Ano, Palawan – ostrov vůní a barev, nám bude navždy chybět!
