Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapka tratě mezi Kolínem a stanicí Brno dolní nádraží
Na dnešní téměř 200 kilometrů dlouhé trase z Kolína do Havlíčkova Brodu, Tišnova až do Brna projedeme po dvou historických tratích. Tu první, s dnešním číslem 230, postavila v roce 1870 společnost Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB) jako součást svojí hlavní sítě z Vídně do Děčína s odbočkou do Prahy.
Úsek z Kolína do Čáslavi byl zdvoukolejněn už před 1. světovou válkou, zbytek pak ve třicátých letech 20. století, v roce 1965 pak byla trať elektrifikována. Ovšem ve stanici Kutná Hora hlavní nádraží musely elektrické lokomotivy nějakou dobu přepřahat, právě tam se totiž stýkají dvě napájecí soustavy: stejnosměrná o napětí 3 000 V a střídavá 25 kV / 50 Hz. Tento problém se povedlo vyřešit až zavedením vícesystémových lokomotiv.
Historie druhé trati (dnes č. 250) mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem, resp. Brnem je však možná zajímavější. Výše zmiňovaná města na začátku 20. století spojovaly tři lokální tratě, které se klikatily podél Sázavy a Svratky. Jízda po celém úseku trvala déle než pět hodin, brněnské rychlíky byly z Prahy trasovány raději přes Pardubice a Českou Třebovou. O trati mezi Havlíčkovým Brodem a Žďárem nad Sázavou pojednává 37. díl seriálu Zaniklé tratě.
 |
V době ohrožení republiky, ve 30. letech 20. století, se začalo uvažovat o alternativě k hlavní trati. A tak vznikl projekt nové Tišnovky. Impulsem ke stavbě byla mnichovská dohoda z roku 1938, po které se část dráhy kolem České Třebové ocitla v německých rukách.
Nová trať mezi Havlíčkovým Brodem a Žďárem nad Sázavou víceméně kopíruje směr původní dráhy, byť na novém přímějším tělese. Od Žďáru se pak nová Tišnovka stočila na jihovýchod, aby zamířila ke Křižanovu a u Osové Bítýšky se stočila na východ k Tišnovu.
Stavební práce postupně utlumily válečné události. Tři tunely poblíž Tišnova se změnily na podzemní továrnu Diana, výroba stíhaček Messerchmitt Bf-109 se v tunelech rozjela koncem léta 1944. V prvním tunelu A u Dolních Louček se montovaly trupy, v Lubenském tunelu B se zhotovovala křídla a v třetím Níhovském tunelu C se připravovaly plechové dílce a části draků letadel.
Níhovský tunel byl označen písmenem C, Loučský tunel za mostem Míru písmenem A.
Tunely byly rozdělené na dvě podlaží a z obou stran zazděné, kromě vrat na dopravu materiálu a hotových výrobků. V továrně pracovali především totálně nasazení z různých evropských zemí. Poslední stíhačky byly v tunelech vyrobeny v březnu 1945.
Výstavba tratě přerušená za války byla v roce 1948 obnovena, do roku 1953 bylo hotovo. Překládal se také úsek mezi Tišnovem a Brnem, stavěl se nový průtah moravskou metropolí, jehož součástí bylo také nové seřaďovací nádraží v Maloměřicích. Po stopě staré Tišnovky mezi stanicí Brno-Královo pole a hlavním nádražím jsme se vypravili v 56. dílu Zaniklých tratí.
Zahájení provozu na trati Brno – Havlíčkův Brod (20. prosince 1953). Na úseku nové železniční tratě Brno-Maloměřice se provádí poslední zajišťovací bezpečnostní opatření před zahájením pravidelného provozu.
Kvůli rekonstrukci hlavní koridorové trati u Blanska se na Tišnovku načas vrátila většina dálkových spojů z Prahy do Brna. Odklonem byl veden také zvláštní rychlík Kladenské dopravní a strojní, který vezl svoje cestující z Kladna až do jihomoravských Mutěnic, a na který jsme dali svoji kameru.
Trať z Kolína do stanice Brno dolní nádraží můžete projet za pouhých 7 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZ Kolína na Vysočinu
Naši cestu na Moravu začínáme na kolínském hlavním nádraží. V tomto středočeském městě si můžete prohlédnout chrám svatého Bartoloměje nebo historické centrum. Fanoušci železnice by samozřejmě neměli vynechat Kolínskou řepařskou drážku, která ovšem jezdí především od jara do podzimu.
Dalším významným turistickým cílem je samozřejmě Kutná Hora. Je otázkou, jestli jeden den stačí na prohlídku všech jejích pamětihodností. Začněme hned cestou z nádraží v městské části Sedlec. Tam nezapomeňte zavítat do slavné kostnice pod kostelem Všech svatých a také do Kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele od architekta Jana Blažeje Santiniho.
A pak na vás čekají památky ve vnitřním městě: Chrám svaté Barbory, Jezuitská kolej s Galerií Středočeského kraje, Hrádek s muzeem stříbra a středověkým dolem, Vlašský dvůr, gotický Dačického dům, Kamenná kašna, Kamenný dům, rodný dům Josefa Kajetána Tyla.
Stanice Kutná Hora hlavní nádraží
Turistické cíle podél trati 230 |
Následuje další historické město, Čáslav. Tamní historii vévodí Jan Žižka. Jeho pozůstatky se našly v roce 1910 v kostele svatého Petra a Pavla a dnes jsou vystaveny v Žižkově síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Na město se můžete z nadhledu podívat hned ze dvou vyhlídkových věží, navštívit můžete i Městské muzeum v centru nebo Národní zemědělské muzeum s expozicí zemědělské techniky na okraji.
Za Golčovým Jeníkovem se krajina podél kolejí pomalu mění. Rovinu a pole střídají lesy. Po pár minutách se dostáváme do Světlé nad Sázavou, zprava se k nám připojuje trať horního Posázavského Pacifiku. Ve Světlé navštivte místní zámek, ve kterém sídlí i Muzeum Světelska, anglický zámecký park, a pokud jste dobrodružnější povahy, nevynechejte ani Světelské podzemí.
Za Světlou se trať přimyká k řece Sázavě. Pokud by rychlík Kladenské dopravní a strojní zastavil na zastávce Pohleď, mohli bychom si odskočit do Skanzenu Michalův statek (1,5 km po žluté značce). Viděli byste, jak se žilo v Posázaví na přelomu 17. a 18. století.
Blížíme se k Havlíčkovu, do roku 1945 Německému Brodu. Zprava se k trati č. 230 připojuje lokálka od Humpolce. Historickou budovu nádraží už ve stanici nenajdeme, na konci 70. let byla nahrazena novostavbou v bruselském stylu.
Nádraží v Havlíčkově Brodě kdysi a dnes
Město Havlíčků Brod má pro svoje návštěvníky řadu lákadel. Za pozornost stojí především památkově chráněné centrum s Havlíčkovým náměstím a historickými měšťanskými domy. Navštívit můžete také renesanční Havlíčkův dům, který patřil jeho rodině až do roku 1880. Teď v něm sídlí expozice Muzea Vysočiny. Prohlédnout byste si měli i zbytky středověkého opevnění.
Podél Sázavy
Z Havlíčkova Brodu už pokračujeme po trati č. 250, trať č. 230 vede vpravo do Jihlavy. Naše koleje se stáčejí vlevo k 623 metrů dlouhému tunelu. Tady se poprvé setkáváme s temnou druhoválečnou historií Tišnovky.
V rozestavěném havlíčkobrodském tunelu totiž chtěli Němci vybudovat rafinérii. Podařilo se jim prorazit kolmou větrací šachtu, která dodnes ústí na poli nad tunelem, vyrazili i menší boční prostory. Ale do konce války se nepodařilo rafinérii dokončit, v roce 1952 byl pak tunel zprovozněn.
Kousek za tunelem se od tratě č. 250 odklání dráha do Pardubic, my pokračujeme podél Sázavy už výhradně po novostavbě z 50. let 20 století. Téměř rovná trať taky řeku několikrát překonává.
Rozplet tratí za Havlíčkovým Brodem. Kolej vlevo vede do Pardubic, koleje vpravo do Žďáru nad Sázavou.
První větší stanicí je Přibyslav, město, kde v roce 1424 zemřel Jan Žižka z Trocnova. Slavného vojevůdce připomíná expozice v Městském muzeu a jeho jezdecká socha. Mimochodem je naprosto stejná jako socha na pražském Vítkově, jen menší. Přibyslavská socha je zkušební odlitek.
Turistické cíle podél tratě 250 |
Prohlédnout si můžete i proslulé Hasičské muzeum v zámku a také unikátní obrannou věž u kostela svatého Jana Křtitele. Vstup se nachází sedm metrů nad zemí a schodiště je konstruované tak, aby se mohli obránci při útoku zvenčí bránit mečem a zároveň se přidržovat zábradlí.
Nová trať je známa svými vysokými viadukty, postavené v kombinaci betonu a kamene. První přejíždíme před stanicí Sázava u Žďáru. Pokud byste v Sázavě vystoupili a pokračovali dál pěšky (nebo na kole) po tělese původní dráhy, dorazili byste po 3,5 kilometru k takzvanému Šlakhamru. Technické muzeum v Brně tam provozuje expozici věnovanou hamernictví, dřevařství a bydlení posledních majitelů – mlynářské rodiny Brdíčků.
A už je tu Žďár nad Sázavou. Při cestě z nádraží si nejdříve prohlédněte Městské muzeum v tamní tvrzi, poté od žďárského zámku samozřejmě vystoupejte na Zelenou horu k poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého od architekta Jana Blažeje Santiniho.
Po nové Tišnovce
Původní Tišnovka vede ze Žďáru nad Sázavou přímo na východ do Nového Města na Moravě, nová Tišnovka vede více k jihu. Za Ostrovem nad Oslavou překonáváme další viadukt, tentokrát přes Oslavu.
V Křižanově se od hlavní tratě odpojuje dráha do Studence. Původní trať ze Studence končila ve Velkém Meziříčí. V souvislosti s výstavbou nové Tišnovky byla v roce 1952 prodloužena až do Křižanova.
Nejčastějšími spoji na trati 250 jsou vlaky Českých drah.
Projedeme zastávkou Ořechov, míjíme Osovou Bítýšku a blížíme se k úseku s temnou minulostí. Jako první nás čeká průjezd 531 metrů dlouhým Níhovským tunelem, za války provozem C, a hned za ním projíždíme provozem B, tedy Lubenským tunelem, který má délku 213 metrů.
Po pár desítkách metrů překonáváme nejprve Malý viadukt u Kutin a potom i Velký viadukt. Na něm se v prosinci 1970 stalo velké železniční neštěstí. Mezinárodní expres Pannonia tam tehdy v plné rychlosti narazil do vykolejených vagonů, které zasahovaly do protisměrné koleje. Lůžkový a jídelní vagon, které byly řazeny hned za lokomotivou se zřítily z mostu, zahynulo 31 cestujících.
Železniční neštěstí u Říkonína je páté nejtragičtější v našich dějinách.
Za stanicí Říkonín a zastávkou Dolní Loučky následuje most Míru, železniční viadukt s jedním z největších železobetonových oblouků v Evropě. Hned za ním projíždíme posledním a zároveň nejdelším (633 m) tunelem s nacistickou minulostí. V Loučském tunelu byl umístěn provoz A podzemní továrny Diana.
Za tunelem přejíždíme taky poslední velký most na Tišnovce, viadukt Mezihoří. Původně měl na jeho místě stát ocelový most na kamenných pilířích, kvůli nedostatku oceli během druhé světové války byl projekt změněn na most s 10 betonovými oblouky. Po válce se už pak projekt neměnil.
Přeložená Tišnovka vede po viaduktu Mezihoří.
Vjíždíme do stanice Tišnov. Ve městě si můžete projít úzké středověké uličky, nebo navštívit Městské muzeum. Pokud byste se chtěli rozhlédnout po kraji, vystoupejte k rozhledně Klucanina, od nádraží to jsou necelé tři kilometry po modré turistické značce. Další velkou stanicí je Kuřim. Odsud vedla za první republiky dráha do Veverské Bítýšky, kterou jsme zmapovali v 22. dílu seriálu Zaniklé tratě.
Vjíždíme do Brna, ve stanici Brno-Královo Pole potkáváme parní lokomotivu 213.901, jak vyjíždí od původního královopolského nádraží (viz Zaniklé tratě). Projíždíme nejdříve Královopolským tunelem (88 m) a potom tunelem Husovickým (260 m), Cacovickým (70 m) a Obřanským (65 m). Všechny vznikly v 50. letech se stavbou nové Tišnovky.
Maloměřické zhlaví stanice Brno-Královo pole. Parní lokomotiva 213.901 vyjíždí ze spojky se Starou Tišnovkou.
Projíždíme seřaďovacím nádražím Maloměřice, zleva se k nám připojuje trať z České Třebové. Za stanicí Brno-Židenice by většina běžných spojů pokračovala vpravo na brněnské hlavní nádraží. Zvláštní rychlík Kladenské dopravní a strojní to ovšem vzal vlevo, přejel most přes Svitavu, aby dnešní díl zakončil ve stanici Brno dolní nádraží.
A co si prohlédnout v Brně? Určitě nesmíte vynechat.centrum města, Moravské zemské muzeum, podzemí, Špilberk, Vilu Tugendhat, Technické muzeum. V Brně se určitě žádný turista nudit nebude.
Na brněnském dolním nádraží sice tento díl seriálu Na co zírá mašinfíra skončil, máme však už připraveny další, které budou začínat právě tady. Mimochodem, právě sem vedla nedávno zrušená vlečka z brněnského Výstaviště a odsud jsme odjížděli do Mutěnic za burčákem.
