Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa vlečky Mattoni mezi Vojkovicemi nad Ohří a Kyselkou s vyznačenými zaniklými zastávkami Velichov a Radošov
Lázně Kyselka na břehu Ohře zaznamenaly koncem devatenáctého století nebývalý rozmach. Jednak se tam začaly sjíždět stovky lázeňských hostů, jednak společnost Heinrich Mattoni začala stáčet a vyvážet minerální vodu opravdu ve velkém.
Jenže úzké údolí nebylo pro dopravu lidí a zboží po silnici příliš vhodné. Padla proto myšlenka postavit do Kyselky (Giesshübl) železnici. Jediná možnost byla vést koleje z osm kilometrů vzdálené stanice Wickwitz (dnes Vojkovice na Ohří).
Trať vedla těsně nad hladinou řeky Ohře, nebylo nutné stavět větší umělé stavby, projektanti si vystačili s náspy a několika mosty. Protože se na trati provozovala běžná osobní doprava, vznikly také dvě zastávky, Velichov v km 2,53 a Radošov s výpravní budovou v km 6,73.
 |
Cestující, kteří jeli do lázní, museli vystoupit ve stanici Kyselka, která se nacházela na levém břehu Ohře. Vlaky, které odvážely náklad minerálky, ale mohly jet ještě o něco dál, přes ocelový most až k výrobnímu závodu.
Dopravu na trati zajišťovala nejprve společnost Buštěhradská dráha, po jejím zestátnění v roce 1923 pak ČSD. V roce 1932 byla mezi Vojkovicemi a Kyselkou zastavena pravidelná osobní doprava a o dva roky později pak veškerá veřejná doprava. Z tratě se stala vlečka výhradně společnosti Mattoni.
Firma Mattoni od roku 1936 používala na vlečce také benzinový traktor firmy Praga.
Nákladní vlaky do Kyselky jezdily až do roku 1998, kdy se firma rozhodla vozit veškerou produkci po úzkých silnicích výhradně kamiony. Vlečka zarostla a zpustla, koleje přes ocelový most nad Ohří byly při jeho opravě v roce 2008 odstraněny.
Naštěstí se o čtrnáct let později, také po nátlaku okolních obcí, podařilo vlakovou dopravu minerálek obnovit. Dopravu od té doby zajišťuje společnost Rail System, až dvacetivozové soupravy tahá jedna z jejích bardotek. Nás vezla lokomotiva 749.262.
Lokomotiva 749.262 společnosti Rail System vozí několikrát týdně po vlečce z Kyselky do Vojkovic až 20 plně naložených vozů s minerálkou.
Za deset let, kdy vlečka znovu ožila, vyjelo z Kyselky více než sedm set padesát vlaků s minerálkou. Ty nahradily přes dvacet tisíc plně naložených kamionů, které by musely kličkovat po úzkých silnicích a potom projet po dálnicích D6 a D1 do logistického centra u Prostějova.
Po vlečce z Vojkovic nad Ohří do Kyselky občas jezdí i turistické vlaky. Bohužel pravidelnou sezonní dopravu, o které se mluvilo v polovině devadesátých let dvacátého století, se zavést nepodařilo. Nicméně koleje jsou sjízdné, lázně Kyselka jsou snad z nejhoršího venku, tak třeba se pravidelné vlaky opět jednou rozjedou.
Trať z Vojkovic nad Ohří do Kyselky si můžete projet za tři minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvProti proudu Ohře do slavných lázní
Naši cestu po vlečce Mattoni začínáme ve Vojkovicích nad Ohří. Na koleji vpravo stojí dvacet naložených vagonů, které si převzalo ČD Cargo, aby je odvezlo do Prostějova.
Do Kyselky se vracíme bez zátěže. Zamračená 749.262 společnosti Rail System už proto může jet celkem svižně. Ale na ostrovském zhlaví vojkovické stanice musí vlakvedoucí nejprve odemknout výkolejku, abychom se vůbec dostali na těleso vlastní vlečky.
Před Vojkovicemi nad Ohří musí vlečka vystoupat na úroveň hlavní tratě.
Vojkovicemi nad Ohří jsme už jednou v seriálu Na co zírá mašinfíra projížděli – v díle věnovaném Podkrušnohorské magistrále před její elektrifikací. Ze stanice se můžete za chvíli dojet do nedalekého Ostrova, podívat se po zbytcích zaniklé tratě do Jáchymova.
Turistické cíle podél trati Vojkovice–Kyselka |
Kraj podél Ohře pod Karlovými Vary je velmi malebný, turisty zatím neobjevený. Svůj podíl na tom má taky nedaleký vojenský prostor Doupov (Hradiště), který místy zasahuje až k pravému břehu řeky. Je do něj striktní zákaz vstupu.
Naše cesta pokračuje podél řeky. Za vojkovickou stanicí se vlečka do Kyselky odpojuje od hlavní tratě. Zatímco dráha do Ostrova stoupá, naše koleje klesají. Objíždíme starověké hradiště Burgstadt nebo také Holzburg (vlevo) a po chvíli přejíždíme zřejmě největší stavbu na trati soustavu dvou mostů v Hradišti, z nichž jeden překonává říčku Bystřici.
Jen pár desítek metrů za ním míjíme místo, kde se od roku 1941 odpojovala vlečka do výrobny nití. Ta ovšem byla v padesátých letech opět zlikvidována.
Blížíme se k někdejší, tak trochu tajemné zastávce Velichov. Měla stát v kilometru 2,53, ale při pohledu z vlaku to příliš nevypadá. Bylo by logičtější, aby vlaky zastavovaly u silnice k mostu přes Ohři, ale ten v roce 1932, kdy skončila osobní doprava, ještě nestál.
Dobové materiály mluví o přívozu, který spojoval obě části Velichova. To by napovídalo, že by zastávka mohla být o kousek dál, v místě, kde trať křížila tehdejší cesta, která vedla k Ohři, v kilometru 2,7.
Pokud by velichovská zastávka existovala, dalo by se od ní dojít k nedalekému pravěkému hradišti Liščí vrch (Thebisberg). Po neznačených cestách jsou to necelé dva kilometry.
Vlečka z Kyselky do Vojkovic kopíruje tok řeky Ohře.
Za Velichovem řeka Ohře, a tudíž i trať utváří mohutný oblouk. Projedeme kolem Radošovských vodopádů. Tyto až čtyřmetrové stupně jsou ovšem patrné jen po vydatných deštích.
Na začátku Radošova mineme krásný krytý dřevěný most přes Ohři. Ten byl postaven ve druhé polovině čtrnáctého století a byl místními obyvateli neustále obnovován a vylepšován. V roce 1986 sice shořel, ale na začátku nového tisíciletí byl obnoven podle originálu.
Také v Radošově byla zastávka. Z té se naštěstí dochovala původní výpravní budova, byť dnes přestavěná na rodinný dům. Zajímavé je porovnat dnešní stav s fotkami z roku 1967, které tehdy pořídil karlovarský strojvedoucí Jindřich Nový. Tehdy ještě byly nádherně čitelné nápisy Rodisfort – tak se zastávka jmenovala do roku 1918 a potom za druhé světové války.
Výpravní budova zastávky Radošov v letech 1967 a 2022
Německé nápisy se dochovaly až do osmdesátých let dvacátého století také na historické budově nádraží v Kyselce. Můžeme se o tom přesvědčit na snímcích Petra Ovsenáka z roku 1983. Staniční budova je už bohužel dávno srovnaná se zemí, na jejím místě vyrostly skladovací haly.
Původní budova stanice Kyselka (18. srpen 1983)
Pokud vystoupíte z vlaku na konci kolejí, tedy v Kyselce, určitě se vydejte prozkoumat tamní lázně. Po době temna a zmaru se jim snad blýská na lepší časy, vyhráno ale všechny budovy ještě nemají.
Navštívit můžete Mattoniho muzeum, které je otevřeno v Löschnerově pavilonu, v budově bývalé stáčírny minerálních vod. Alespoň zvenčí si můžete prohlédnout Mattoniho vilu, pokochat se můžete také Mattoniho vodopádem.
Pokud si chcete udělat větší výlet, vydejte se k rozhledně Bučina. Kamenná věž se vypíná jen dva kilometry od obce na stejnojmenném vrchu. Jen o tři kilometry dál najdete ruiny barokního kostela nad někdejší obcí Svatobor. Památku, kterou nechala Československá lidová armáda zchátrat, se teď snaží dobrovolníci zachránit.
Výletní vlaky do Kyselky jezdí, byť velmi zřídka
Vlečka Mattoni mezi Vojkovice a Kyselkou je důkazem toho, že nákladní vlaky klidně dokážou konkurovat kamionům. Teď už jenom, aby se na trať ještě vrátily pravidelné osobní vlaky, aspoň ty sezonní.
