Čtyřicet pět metrů – přesně takovou vzdálenost překonává panoramatický výtah, který mě vyváží na na vrch Concepción, nejvyšší bod Cartageny. Ten je jedním z pěti kopců, jež dominovaly krajině více než před dvěma tisíci lety, když tu kartáginský vojevůdce Hasdrubal Sličný založil město Qart Hadash. Sídlo bylo hlavní operační základnou Kartáginců na Iberském poloostrově a díky nedalekým stříbrným dolům i zdrojem financí.
Concepción poskytuje parádní výhled na Cartagenu ohraničenou horskými pásmy, zálivem a mořem. Zároveň se na vrchu tyčí středověký hrad Castillo de la Concepción obklopený příjemným parkem Torres. Cestou lemovanou stromy sestupuji dolů, procházím tunelem času a ocitám se v době, kdy bylo město pod římskou nadvládou. Za císaře Diokleciána se Carthago Nova stalo hlavním městem provincie Hispania Carthaginensis a tomu odpovídala i reprezentativní výstavba.
Archeologům se podařilo odkrýt Roman Forum El Molinete, jednu z největších římských městských čtvrtí v Evropě (zabírá plochu dvacet šest tisíc metrů čtverečních) a zpřístupnit ji veřejnosti. V archeologickém parku pod širým nebem tak znovu ožívá historie a z přímé blízkosti si tak mohu prohlédnout torza domů, termálních lázní, atria a chrámu.
Nádherné je také nedaleké římské divadlo. Bylo vytesáno přímo do skály a končí řadou klenutých galerií. Divadlo s kapacitou šest tisíc diváků fungovalo dvě stě let a s úpadkem římské moci se proměnilo na tržnici a posléze na shluk obydlí, která vznikla na jevišti i v hledišti.
Když ve třináctém století aragonští a kastilští králové porazili Maury a nastolili tu křesťanství, bylo už divadlo zcela pohřbeno pod bývalými a současnými domy rybářské čtvrti. Skryto zůstalo šest set let, než se při demolici paláce Palacio de la Condesa de Peralto neobjevily tři hlavice korintských sloupů. V tu chvíli bylo archeologům jasné, že pod troskami leží něco výjimečného. Pustili se do hledání a našli unikátní památku.
Ponorka na baterku
Z antických časů se vracím do přítomnosti a směřuji k mořskému pobřeží. Přístavištěm vede široká, vzdušná promenáda Paseo Alfonso XII lemovaná palmami. Je plná restaurací a mám skvělou příležitost ochutnat calderu. Tradiční pokrm pochází z devatenáctého století, kdy jej na plážích připravovali rybáři z ryb, které nebyly dost velké na prodej. Základem caldery je rybí vývar s rajčaty, s murcijskými paprikami ñoras, pepřem a šafránem, ve kterém se pak vaří rýže. Servíruje se každé zvlášť na dvou talířích a rýže se dochucuje česnekovou omáčkou.
Jídlo je dobré, ale velmi syté, proto si odpouštím dezert a dávám si jen další místní specialitu, kávu Asiático. Ta se podává s kondenzovaným mlékem, brandy a s pár kapkami Likéru 43 ve speciálních, silných skleničkách. Traduje se, že poprvé Asiático připravil ve čtyřicátých letech minulého století Pedro Conesa Ortega ve svém baru Pedrín. Nápoj ale již dříve s různými obměnami znali rybáři z Cartageny, kteří jej brali sebou na moře, aby je během rybolovu zahříval.
Po obědě se vydávám na projížďku malou lodí, z které prozkoumám městský záliv. Ten byl důležitým místem, proto zde vznikl důkladný obranný systém s hrady, pevnostmi a pobřežními dělostřeleckými bateriemi. Obrana chránila zejména Arsenal, vojenskou námořní základnu a skladiště španělského námořnictva. Velký komplex dokončený na konci osmnáctého století byl významným průmyslovým centrem, kde pracovalo několik tisíc lidí. Existovaly zde loděnice, řemeslné dílny (zejména tesařů a kovářů) a provozovny na výrobu lodních ozdob a dekorací. Dělníci zde stavěli fregaty, galéry, xebeky, hulky, brigy a také velké množství menších plavidel.
Cartagena pokračuje ve svých slavných námořních dějinách dodnes. Ve městě sídlí oblastní velitelství španělského námořnictva a některé válečné lodě vidím během naší vyhlídkové plavby. Plavidla tvoří i část expozice námořního muzea (Museo Naval de Cartagena), kde je rovněž vystavena Peral – první ponorka napájená elektrickou baterií. Před sto třiceti čtyřmi lety ji sestrojil inženýr a námořník Isaac Peral pro potřeby „Armady Española“.
Bahenní zábal
Z Cartageny mířím autem do La Mangy, což je jednadvacet kilometrů dlouhý a sto až tisíc dvě stě metrů široký pás pevniny, který odděluje Středozemní moře od laguny Mar Menor. Ta je s mořem spojena prostřednictvím kanálů zvaných golas, jež zajišťují výměnu vody a snižují koncentraci soli.
Na začátku La Mangy se nachází mys Palos s majákem z devatenáctého století. Cabo de Palos ční do výšky víc jak padesáti metrů a dříve svítil na olivový olej, skotský parafín a ropu. Nyní je plně elektrifikován a jako záložní zdroj používá dva generátory. Maják varuje lodě před nebezpečím na vzdálenost třiadvacet námořních mil (42 km), protože zdejší oblast je plná zrádných skal.
Mnoho plavidel tu ztroskotalo nebo se potopilo při námořních bitvách. Zbytky vraků zůstaly na mořském dně, které se pro svou výjimečnou krásu stalo integrální mořskou rezervací. Funguje zde výborný způsob ochrany a toto místo patří pro potápění a šnorchlování k nejlepším ve Španělsku. Prozkoumávání skalních výčnělků, podmořských ostrůvků Islas Hormigas, útesů a potopených lodí nabízí skvělé dobrodružství pro všechny potápěče.
Mar Menor je Mekkou dalších vodních sportů, hojně se zde provozuje plavání, kanoistika, vodní lyžování, jízda na vodním skútru nebo paddleboarding. V největší španělské laguně hodně fouká vítr, což ocení příznivci jachtingu, kitesurfingu a windsurfingu.
Speciální klimatické podmínky (vysoká salinita, velký počet slunečních hodin během roku) Mar Menor způsobily, že se v oblasti Charcas de la Salinas ukládají bahenní sedimenty. Ty se používají pro terapeutické účely, kdy léčí potíže pohybového aparátu, kožní onemocnění a detoxikují organismus. Bahno plné minerálů si lidé nanáší sami na tělo přímo ze dna nádrže. Pak ho nechávají zaschnout a zhruba po hodině ho smývají slanou vodou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditZ Cartageny vede na městskou pláž Cala Cortina turistická stezka, dostanete se tam i po silnici autem a na kole. Koupání v moři je skvělé. Pláž má Modrou vlajku a ochrannou síť, která chrání plavce před medúzami. Stezka je také napojena na dálkovou turistickou trasu E 12, která vede po pobřeží Středozemního moře z Itálie a Francie do Španělska. U majáku Cabo de Palos se dá zaparkovat autem a pěšky dojít na jeho dolní vyhlídkovou plošinu. Na mysu Palos se vydejte na nádhernou procházku nebo jízdu na kole kolem přístavu a celého pobřeží, kde se nachází spousta barů. |