Djerba samotná je oblíbenou destinací jak pro turisty z celého světa – například Francouze, kteří nad zemí drželi až do roku 1956 koloniální správu – tak pro samotné Tunisany. Jak uvedla pro portál iDNES.cz zástupkyně Tuniského národního úřadu pro cestovní ruch Kateřina Dušková, na zdejší hotely tvrdě dopadá aktuální válka na Ukrajině, protože Rusové patřili k nejvýznamnější klientele.
Kromě jihovýchodních a jihozápadních částí ostrova, které jsou určeny průmyslu, je celé pobřeží lemováno hotely, kterých je zde více než sto. Do poloviny 60. let hrál turismus okrajovou roli v rámci tuniského hospodářství, následně však došlo ke změně a státní podpoře tohoto odvětví. Mezi lety 1975 a 2012 tak počet lůžek pro cestovatele na Djerbě narostl z 8 tisíc na více než 40 tisíc. V současnosti zde podniká více než 130 cestovních kanceláří.
Djerba překvapí turisty výškou svých budov, které jsou obecně nižší než ve vnitrozemí. Platí zde pravidlo, že budovy nesmějí být vyšší než nejvyšší palma na ostrově. Za návštěvu určitě stojí projekt Djerbahood – výstava stovek pouličních maleb pod širým nebem ve vesničce Er Riadh. Muzeum zde vzniklo v roce 2014 z popudu pařížské galerie Itinerrance, důležitou roli však sehrála i ochota místních, kteří pochopili, že se díky umění stanou proslulí v celém světě.
Kresby pokrývají nejen zdi soukromých domů, od jejichž obyvatel bylo potřeba – stejně jako od tuniské vlády – získat souhlas, ale například i místní školu, hřbitov či radnici. Podle Mahdího ben Šejka, duchovního otce projektu a ředitele zmíněné galerie, bylo zprvu složité některé obyvatele přesvědčit, jelikož nic podobného v životě neviděli. V roce 2021 a 2022 se projekt aktualizoval a přibyly zde nové graffiti.
„Našim klientům nabízíme několik výletů po ostrově, jedním z nich je právě okruh ostrovem se zastávkami nejen v Djerbahoodu, ale také s prohlídkou jedné z nejstarších synagog na světě nebo tradičním trhem v největším městě ostrova Hmout Souku,“ dodává Lenka Pátek.
Pokud se vydáte z Djerby na pevninu, můžete zvolit jednu ze dvou možností: plavbu trajektem či takzvanou římskou cestu, tedy jízdu po mostě. Jeho historie v tomto místě, jak již název napovídá, sahá až do dob slavného impéria, leč v různých podobách. Most lemuje potrubí, které na ostrov přivádí sladkou vodu.
Čím více se budete vzdalovat od Djerby směrem na jihozápad, tím více se bude lišit okolní krajina. Vstupujete totiž do takzvaného Daharu, neboli na Matmatskou vrchovinu. Jedná se o nižší horské pásmo, které odděluje centrální stepi od písečných dun.
Zastavujeme v Matmatě, vesnici na severním okraji Daharu. Ta je známá svými zachovalými obydlími Berberů, tedy původních obyvatel. Etnicky se nejedná o jeden národ, ale o souhrnné označení pro různé africké národy, které obývaly severní Afriku. Jejich specifická troglodytní obydlí, tedy obydlí vyhloubená do země či skály, nyní slouží jako skanzeny pro turisty. Nicméně dříve měla tato sídla ryze praktický charakter: v jednolité krajině poskytovala obyvatelům maskování před útočníky. Název je odvozen od řeckého trōglē – jeskyně.
Pro fanoušky Star Wars nutnost
Tunisko je taktéž rájem pro fanoušky sci-fi série Hvězdné války. Berberská obydlí využil režisér slavné ságy George Lucas jako námět pro budovy na své fiktivní planetě Tatooine. Její název si Lucas očividně taktéž zcela nevymyslel, ale převzal z místního názvosloví: Tataouine je hlavní město stejnojmenného guvernorátu, nejjižněji položeného z celé země. I v městě Tataouine (česky Tetuán) se natáčelo, například scény z prvního dílu ságy.
Nicméně Matmata ležící na rozhraní tří guvernorátů, kterou jsme navštívili, posloužila jako předloha pro fiktivní farmu Larse Owena, kterou lze spatřit v chronologicky třetím či čtvrtém dílu, případně v aktuálně vycházejícím seriálu Obi-Wan Kenobi. Kromě muzea rekvizit ze Star Wars slouží místo jako restaurace, kde lze ochutnat zdejší kuchyni: například kuskus, jehněčí maso či místní pochoutku brick, vajíčko dělané na pánvi s přísadami a zabalené v tenké vrstvě těstíčka.
Když vyjedeme dále, rozprostírá se před námi již jen mnoho stovek kilometrů široká poušť. Ta se navzdory mnohým představám neskládá pouze z nevyčerpatelného množství nehostinného písku, ale i ze směsi kamenů, sukulentů a dalších – svým růstem nízkých – rostlin. Místní faunu tvoří velbloudi, antilopy a taktéž fenek, který je tuniským symbolem boje s nepořádkem v přírodě.
A nepořádek bohužel není v hustěji obydlených částech země žádnou výjimkou. V rámci kultury, která je tolik odlišná od té naší, není odhození odpadků za plot vnímáno jako provinění. Tuniská vláda se však aktivně snaží tento trend změnit. To je patrné například i ve starobylém městě Chenini, které je jednou z našich dalších zastávek. Při příjezdu se zde setkáváme s klecí určenou k třídění plastů, motivací je finanční odměna při naplnění celé klece.
Díky své poloze v hornaté části oblasti sloužilo Chenini jako skladiště obilí v sýpkách, v dobách konfliktů a ohrožení se zde pak ukrývaly berberské ženy. Dnes jde primárně o turistické místo s historickými objekty a s krásným výhledem do krajiny. Ačkoliv administrativa poblíž postavila novou, moderní obec, někteří původní obyvatelé v Chenini i nadále žijí. Důkazem jsou i mladí školáci, které zde potkáváme během jejich polední pauzy. Ta je dlouhá několik hodin, jelikož zdejší školy nedisponují jídelnami a jídlo zabalené s sebou by se v pětatřicetistupňovém horku rychle zkazilo. Odpoledne však výuka trvá o to déle.
Po několika hodinách cesty z Djerby přijíždíme do saharské oázy Ksar Ghilane. Kromě zeleně, která silně kontrastuje s všeobjímající okolní béžovou barvou, zde naleznete i termální jezírko zásobené spodním pramenem. Díky němu nemá tato oáza problém udržovat si i bazén, který by byl v jiných oázách – vůbec nemluvě o místech mimo oázy – nedosažitelným luxusem. Ubytování ve stanu je taktéž překvapivě komfortní, i přes parné poledne je zde poměrně příjemně. Člověk si musí dát pozor pouze na nezvané zvířecí návštěvníky.
Oáza je celkově koncipována tak, že lidé v rámci turistického ubytování využívají pouze jednu třetinu tohoto ostrůvku blahobytu v písečném moři, zbytek je ponechán zvířectvu, které zde přirozeně hledá úkryt. Životním zážitkem pak je se vypravit, ať již na čtyřnohých velbloudech či na benzinových čtyřkolkách, kousek dál od oázy do pouštních dun Národního parku Jebil a sledovat východ či západ slunce. Ten na rovníku probíhá opravdu velmi rychle, dávejte si tedy pozor, abyste správnou chvíli nepromeškali.
Tuniský ostrov Djerba se nachází zhruba 150 kilometrů od východní hranice s Libyí. Nalezneme zde nejjižněji ležící letiště v Tunisku, které je ideálním výchozím bodem pro cestu na Saharu – největší poušť světa. Let z Prahy na Djerba-Zarzis trvá zhruba 2,5 hodiny, vzdušnou čarou se jedná o trasu dlouhou zhruba 1 800 km. V předcovidovém roce sem přicestovalo zhruba 1,2 milionu návštěvníků, z toho 44 tisíc Čechů.
„Vonící chléb připravován přímo před vámi na ohni, noční koupání v termálním bazénu, nekonečné nebe nerušené světelným znečištěním nebo ticho, které občas protne pouze bečení velblouda. To vše promění noc v pouštní oáze v nezapomenutelný zážitek,“ tvrdí pro iDNES.cz obchodní ředitelka CK Blue Style Lenka Pátek.