V každé zemi si vyřizujeme víza předem na ambasádách v hlavních městech. Pro Reného vízová honička odpadá, jako Němec může do více států bez papírování. Mě jako Češku chtějí poznat na konzulátu předem, s nějakou tou dolarovkou v kapse. V keňské metropoli Nairobi, trefně přezdívané Nairobbery, to není jiné.
Hlavním městům se často vyhýbáme, bloudění ulicemi plnými troubících aut s nejasným systémem dopravy je nezáživný sport, ale právě kvůli vízům tomu často neunikneme. Abych pravdu řekla, tak po zdolání náměstí Tahrir v Káhiře, kde se náš Nissan Patrol cítil jako lev v kleci, poposouvaje se z pruhu do pruhu bez možnosti z chaosu uniknout, nás už nic nerozhází, tedy kromě srážky s entuziastickým keňským policistou.
I love Kenya, hate corruption
Kličkujeme nevýrazně označenými ulicemi a sjíždíme na hlavní. Náhle odněkud vyskočí policista a máchá rukama, abychom zastavili. Přistupuje automaticky k oknu spolujezdce, na auta s volantem na levé straně není zvyklý, a spouští kárný proslov o porušení pravidel.
 |
Když si všimne, že nemám v ruce volant, nabroušeně přechází na druhou stranu a míjí dostatečně viditelnou samolepku „I love Kenya, I hate corruption“. Nelíbí se mu. Prý jsme projeli zákazem průjezdu. Začíná diskuse, zda tam cedule byla, nebo ne, a v jakém stavu. Policista drží řidičák, my odmítáme pokutu, on má tedy navrch. Nařizuje nám jej následovat na nejbližší policejní stanici, neboť nechceme zaplatit kauci deset tisíc šilinků.
Na stanici Reného hned zavřou, sundají mu levou botu a seberou pásek. Zpoza mříží z tmavé chodby mě prosí o uhrazení té zlodějské kauce. Platím a Reného propouštějí.
Následující den jde k soudu a mně v tom největším shonu při shánění víz přichází SMS: „Prosím, přines ještě deset tisíc šilinků, nebo jdu zase za katr!“ Hm, to je pro mě šance, jak se Rendy zbavit... ale ne, ve dvou se to na cestě lépe táhne. Bílá hlava tam vyniká, navíc je superstar, všichni se na něj chodí koukat a ptají se, za co tu sedí. Mezi černýma rukama se ze dveří soudní síně hlásí i bílá, bere balík peněz. René je venku. Přehlédnutí cedule má naštěstí jen jako přestupek za 12 dolarů, ale policista si k zákazu průjezdu přidal i překážku a omezení dopravy, za to už je stodolarová pokuta. Pro náš už tak hubený účet by to byla rána.
Bílá čepka v okolní sežehnuté krajině září.
Za pár dní je další stání, mezitím sjíždíme na jih směr Kilimandžáro. Původně jsme plánovali zdolat i střechu Afriky, jen se nám to cestování vymklo z rukou disciplinovaného Evropana, a tak momentálně nemáme několik tisíc dolarů na zaplacení ceny za výstup. Prohlížíme si tu nádheru alespoň zespodu. Pyšně se tyčící hora, věčně zahalená do mraků, se nad naší touhou ji spatřit slituje a hned při rozbřesku pózuje za dotyků paprsků vycházejícího slunce. Bílá čepka v okolní sežehnuté krajině září. I přesto, že jsme si užili pár dnů deště kolem Maasai Mary, jsou po celé Keni obrovská sucha.
Vracíme se k soudu důkladně připraveni. Policista si přivádí kolegu jako svědka. Soudkyně je super baba, racionální a neústupná. Policisté se poněkud neshodnou ve výpovědi a „kolega“ ani neví, na které straně máme volant. Renda je propuštěn. Pro obě kauce máme přijít asi za pět dní.
Rekreace pro nás i pro nissan
Jsme půlroku na cestě a chtělo by to nějakou dovolenou. Jistí to pláž, koupání a relax, to jsme neměli od Vánoc, naposledy v Egyptě.
V Keni je všemi overlanďáky oblíbený kemp Twiga lodge na pláži Tiwi. Silnici do Mombasy lemují stánky se spoustou suvenýrů, od malých hrošíků po obrovské žirafy, a s ovocem a zeleninou hrajícími různými barvami. K ananasům, rajčatům a samosám s kozím masem kupujeme za dva dolary velkou lahev fantastického medu od divokých včel. Ou je, zbožňuji Keňu!
I přesto, že jsme si užili pár dnů deště kolem Maasai Mary, jsou po celé Keni obrovská sucha.
V půlce trasy protínáme Národní park Tsavo.
V půlce trasy protínáme Národní park Tsavo. Podél cesty nad ploché koruny akácií vyčnívají hlavy žiraf a hustým křoviskem se prodírá stádo slonů s kůží s nádechem do červena. Proč? Protože sloni se bahní a posypávají prachem, aby chránili kůži proti parazitům a ostrému slunci.
Po 500 kilometrech dorážíme do Mombasy a pozdním trajektem přeplouváme do Likoni. Kemp v Twiga lodge je plný cestovatelů z Nizozemska, Belgie a Německa. Je to po Jungle Junction v Nairobi druhé nejprovařenější tábořiště v Keni.
Nissan se prohrabává pískem až k pláži pod několik kokosových palem, kde je naprosto úžasný výhled na oceán. Na bílém písku se válejí kokosy, mezi nocležníky pobíhají kočkodani a snaží se uloupit nestřežené jídlo. Každý den si od místních kupujeme to nejlepší, co hlubiny oceánu nabízejí, a večer při západu slunce si pochutnáváme na chobotnicích, barakudách nebo mečounech. Dny jsou horké a v noci teplota dolů moc nepadá. Ještě že je tu bar s chlazeným pivečkem...
Nezapomínáme ani na náš dům na čtyřech kolech. Zdolal polovinu výletní trasy a dobře nás povozil, zaslouží si pořádný wellness. Už je potřeba poklidit ty nánosy prachu z nezpevněných cest a škvárovek, dotáhnout uvolněné šrouby a matky, rozumně přeorganizovat skladové prostory pro další artefakty.
Uprostřed týdne si René dálkovým autobusem sjíždí do Nairobi pro kauci a po pár dalších dnech brouzdání bílými písky se odpočinutí a nabití energií vydáváme k hranicím Tanzanie. V autě je dusno, a to nejen z horkého keňského slunce. Půl roku na cestě v uzavřeném prostoru občas přináší tak hustý vzduch, že by se dal krájet.
Atmosféru zlepšují nákupy podél cesty. Naposledy podpoříme místní ekonomiku a především včelaře nákupem pár lahvinek medu. Malinkaté Loitokitok pod Kilimandžárem je místem, kde se loučíme s Keňou.
