Mariazell je nejvýznamnější poutní místo v Rakousku. K zástupu věřících, kteří do města každoročně proudí, přibyli v poslední době cyklopoutníci, kteří tu začínají nebo končí Traisental-Radweg. My dnes u Velké Matky Rakouska, jak je nazývána soška Panny Marie, jíž se právě věřící chodí klanět, začneme.
Věřící pravděpodobně vědí, kde Mariazell hledat. Vy ostatní si zkuste najít střed trojúhelníku Vídeň, Graz, Linec, zhruba tři hodinky autem z Budějovic nebo z Brna. Pro pěší poutníky je to asi 240 kilometrů chůze. Samotnou sto jedenáct kilometrů dlouhou Traisental-Radweg ocení vedle poutníků i rekreační cyklisté nebo rodiny.
 |
Na to, aby vás atmosféra trojlodní baziliky očarovala, nemusíte být snad ani věřící. V centru pozornosti je pochopitelně soška Panny Marie. My jsme ji viděli v bílém, ale na různé církevní a společenské příležitosti má dalších sto dvacet oblečků. A těch dárků! Obě křídla ochozů v prvním patře jsou plná obrazů, šperků a dalších cenností, z nichž asi nejvýznamnější je oltář, který darovala své jmenovkyni Marie Terezie.
Erlaufsee nebo Hubertus
I samotné městečko je milé. Uprostřed hor a nekonečné přírody slibuje pro poutníky příjemnou a klidnou cestu. Tedy i pro nás a naši Traisental-Radweg. K jezeru Erlaufsee je to jen pětikilometrová odbočka, která se ovšem obzvláště v tropických letních dnech vyplatí. Jezero nás uchvátí svou barvou, čistotou, a pokud do něj skočíte, pak i teplotou, respektive nízkou teplotou. A navíc je tu restaurace, občerstvení, kempink, půjčovna loděk, výletní lodě, paddleboardy, molo, minitobogan, písečná pláž. Skvělé osvěžení v nadmořské výšce 830 metrů!
Po tom všem, co jsem na Traisental-Radweg viděli, můžu bez nadsázky říct, že je ta cyklostezka doslova boží.
Jezero je dlouhé asi 1,5 kilometru a široké zhruba 450 metrů. Nejvyšší hloubka dosahuje až 38 metrů. Přímo jeho středem protéká řeka Erlauf a také zde prochází hranice mezi Štýrskem a Dolním Rakouskem.
Na koho je Erlaufsee se svými jednadvaceti stupni moc studené, ať zkusí Hubertus. Nemyslím dlouhý lovecký kabát, ale asi deset kilometrů dlouhou cestu k jezeru Hubertussee. Tou se zahřejete určitě. A příjemně. Silnice lehce stoupá proti proudu potůčku Rechengraben malebným údolíčkem. Hubertussee vlastně není jezero, ale přehrada. Prominentní podnikatel Krupp, který vyráběl zbraně pro Hitlera, zde vybudoval elektrárnu pro svou ženu a mimoděk tak elektrifikoval celé údolí.
Osvěžení na dlouhé pouti
Cyklostezka stoupá dále přes náhorní plošinu, kde se charakter přírody ještě trochu změní. Osvěžení by přišlo vhod. Přeskočíme tedy sedlo a svezeme se zase dolů. Napojíme se na hlavní silnici, podél níž ovšem vede cyklostezka.
Zchladit se můžete u vodopádu Schleierwasserfall u obce Hohenberg. Má dvě části – malý a velký vodopád. Blíže k cyklostezce je malý, ale pokud se vám nechce k velkému zhruba deset minut pěšky šlapat, nemějte strach, že byste zas o tolik přišli. Všichni mají raději ten malý. Někdo si máčí nohy po kotníky ve vodě, ovšem její chlad je cítit i ve vzduchu. Stačí posedět, pokochat se a zase jet dál.
Ke klášteru Lilienfeld je to už jenom sedmnáct kilometrů. Touto dobou však máte v nohou zhruba šedesát, a tak se vyplatí odpočinout si trochu výrazněji. My jsme zvolili Hotel U Zvoničky (Hotel zum Glockenturm) ve vedlejší vesnici Marktl. Je to asi jen kilometr k centru Lilienfeldu, kde kousek od městské brány najdeme další možnost osvěžení v příjemném baru přímo na řece Traisen.
Večerní pohoda je ideální. Dobré místní pivo, zapadající slunce, kluci si našli opravdu jedinečný způsob osvěžení a skáčou do ledové řeky z mostu, ve vodě skáčou ryby. V tomto baru u sochy svatého Nepomuka, která je jako jedna z mála bez mostu, protože jí ho přesunuli o pár desítek metrů dále, se určitě zastavte.
Jako čistá lilie
Kostel Nanebevzetí panny Marie v cisterciáckém klášteře Tří lilií je největším kostelem v Dolním Rakousku. Z architektonického hlediska je to vlastně katedrála a z hlediska církevního významu basilika minor. Z hlediska významu pro Českou republiku je to místo odpočinku první ženy Přemysla Otakara II Markéty Babenberské, která tu leží po boku svého otce, jež klášter zakládal.
Na cestě plné sakrálních zastávek, křížků a poutních míst je to pochopitelně nejvýznamnější zastávka. Běžný návštěvník může navštívit kostel, který je během dne otevřený pro veřejnost, ale po objednání nebo domluvě v kanceláři v klášteře můžete mít i prohlídku části kláštera. Pro poutníky se tu dokonce nabízí možnost přespání.
Laika překvapí, že v celém klášteře slouží pouze sedmnáct mnichů, z toho pouze deset žije nastálo mezi jeho zdmi. Zbylých sedm tam denně dochází. V minulosti se ovšem jednalo o padesát nebo dokonce osmdesát mnichů, jak poznáte například i podle počtu lavic podél hlavního oltáře v kostele. Bazilika nabízí nezvykle velké množství oltářů. Ze zhruba deseti, které byly dříve určeny pro jednotlivé mnichy, kteří sloužili své ceremonie odděleně u jednotlivých oltářů, se dnes používá jen centrální a slouží se čelem k lidem. Některé z oltářů zdobí černý mramor, který byl nalezen v nedalekém okolí. Právě černá barva dává hlavní lodi katedrály optickou hloubku.
Jeden z deseti mnichů, kteří žijí přímo v klášteře, se narodil v Praze, což nás pochopitelně sblíží. Jáchym je neuvěřitelně vstřícný, a pokud byste se chtěli o klášteře a o řádu dozvědět opravdu hodně, zeptejte se na něj v kanceláři na nádvoří kláštera. Zase tolik Čechů v Lilienfeldu není.
Jeden velmi významný tady ovšem ještě žil. Za místního průkopníka alpského lyžování a možná dokonce zakladatele této techniky vůbec je považován jistý Mathias Žďárský, který se narodil někde u Třebíče. Má tu dokonce pomník se slovy: „Nikdy nebude sesazen z trůnu zakladatel alpského lyžování Žďárský.“ V Kitzbühelu prý začali lyžovat až deset let po Žďárském.
Na závěr boží víno
Držíme se řeky a projedeme přímo přes město Traisen, kterému dala jméno, přes Wilhelmsburg, jemuž dal jméno zřejmě nějaký Vilém, nebo přes zámeček Kreisbach poblíž, kterému dal jméno zřejmě nějaký potok, ale hlavně dostal cenu za příkladnou renovaci.
Pak už kraj ovšem nezapře, že je významnou vinařskou oblastí. Bez vína by Traisental-Radweg nebyla kompletní. Odbočíme do vesničky Traismauer a navštívíme vinařství Hanz Schöller.
Rodinné vinařství pěstuje na jedenácti hektarech vinic 65 % veltlínského zeleného. Veltlínské zelené ze Štýrska pokrývá mimochodem polovinu veškeré produkce této odrůdy v celém Rakousku. Hans pěstuje nezvykle velké množství druhů vína, asi dvacet. Z toho devět tvoří právě různé druhy veltlínu. Další neobvyklou záležitostí je v tomto kraji pěstování červených odrůd vína. Tady ovšem tvoří 15 % produkce.
Vinařství Hanz Schöller je pochopitelně také součástí místní dobré tradice heurige. Typický princip, kdy vinařství otevře jen na určitou část roku i něco jako restauraci s místními produkty, funguje podle přísných pravidel a v poměrně nepravidelném režimu.
Pro běžné turisty bude asi zajímavější, že tady v Traismauer nabízí také možnost ubytování, anebo oblíbený piknik ve vinicích. Po předchozí objednávce se můžete dopřát pocitu heurige v podstatě kdykoliv během roku. Na horní terase vám připraví bohatou ochutnávku místních potravin a pochopitelně toho nejlepšího vína.
Uprostřed vinic si užijete stejně jako uprostřed hor nebo uprostřed řeky. Šunky a sýry jsou vodopádem chuti a jezerem radosti. A příměr vody a vína si na poutní cyklostezce ani netroufnu parafrázovat. Po tom všem, co jsem na Traisental-Radweg viděli, můžu bez nadsázky říct, že je ta cyklostezka doslova boží.
