Vinařské cyklostezky máme i u nás na Moravě, ale Cyklostezka štýrskou vinařskou oblastí, tři sta kilometrů jižně od našich hranic, to bude ještě asi trošku jiné kafe.
Mimochodem název kavárny Adanitch na hlavní třídě v městečku Leibnitz, kde naši degustaci různých lahůdek z vinařské cyklotrasy začneme, napovídá, že se nacházíme v půli cesty mezi Štýrským Hradcem a slovinským Mariborem. To znamená hodně na jihu, což má pochopitelně vliv i na pěstování révy, která tu roste z každé pukliny v betonu.
Štýrsko na kole zachutná |
Pokud byste chtěli okruh absolvovat celý, ujedete zhruba 402 kilometrů po cyklostezkách nebo málo frekventovaných silnicích druhé třídy. Střední obtížnost znamená kopcovitý terén s celkovým převýšením dva tisíce šest set metrů. Od května do října během osmi dnů, to je skvělý zážitek.
Překvapivě kopcovitý ráz krajiny máme šanci okusit hned, jakmile vyrazíme na západ z malebného městečka. Nečekaně strmé stoupání ovšem vyvažují adekvátní výhledy do údolí a na svahy vinné révy. Přes Kitzek míříme do vesničky Greith. Myslím, že cyklisty, kterým nevadí občas si trochu máknout, to tady bude bavit. Pestrý terén střídá vinice, louky, lesy, vesničky…
Náhle ovšem všudypřítomnou zelenou vystřídá modrá, taková jemně modrá až fialová, zkrátka levandulová. Už patnáct let tu paní Tereza buduje levandulovou farmu a každoročně korunuje svou práci levandulovým festivalem. Při pohledu na všechny ty stánky a krámky, které pečlivě vybírá už od listopadu, je jasné, že se jí daří.
Rodinná farma má dva hektary levandulových polí, k tomu ještě nějaké ty vinice. Z levandule dělá paní Tereza úplně všechno. Hlavně samozřejmě různé vonné oleje a přírodní kosmetiku, v nabídce je dokonce i levandulové víno.
Kde má víno kořeny
Pokud ale dáváte přednost konzervativnějším chutím, a to nejen vína, musíte si je nejdříve zasloužit. Ovšem po necelých čtyřech kilometrech nahoru dolů dorazíte do buschenschenku Pichler – Schober skvěle připraveni na to, co vás tam čeká.
Velký test elektrokol 2022Uvažujete o koupi elektrokola? Zajímá vás nabídka letošních modelů? Potřebujete poradit, jak si správně elektrokolo vybrat? Letošní velký test elektrokol najdete na stránkách iDNES.cz od úterý 14. června! Během týdne vám nabídneme kompletní přehled o tom, co se ve světě elektrokol děje v letošním roce. |
Víno je předpoklad každého buschenschenku, ale vlastní vinotéka samozřejmostí není. Během ochutnávky se můžete podívat, jak vypadá podloží, v němž místní réva roste. Kamenitá půda připomíná hlínu opravdu jen několik desítek centimetrů, pak je to prostě kámen, kterým ovšem kořeny prorostou až do hloubky deseti metrů.
Zahrádka vždycky potěší, ale ne každá má takový nádherný výhled – například na nejvýše položenou vinařskou vesnici naproti na kopci, na vlastní vinice a dolů do údolí. Potěší vás ovšem i pohled před sebe na stůl.
Typický buschenschank musí mít většinu potravin a nápojů z vlastních zdrojů. Pivo tu tedy nedostanete, dokonce ani kafe nebo čaj, ale zato víno pochopitelně prvotřídní. V Jižním Štýrsku dělají hlavně bílé víno. My jsme si dali Sauvignon a vřele ho doporučuji. Překonáte tu s ním předsudek, že k masnému jídlu je zkrátka potřeba pivo. Není. A že je na talíři co zapíjet. Šunka, salám, špek, klobása, různé druhy sýra, paštika… Chuť je bohužel nepřenosná, musíte si ji představit sami.
Vepřo knedlo zelo vs. chleba s dýňovým olejem
Víno ke kraji patří, ale dýňový olej je vyloženě štýrskou identitou. Ve druhé největší rakouské spolkové zemi je kolem dvou tisíc pěstitelů dýní a zhruba padesát zpracovatelů dýňových semínek. Ta jsou právě tady ve Štýrsku výjimečná tím, že jako jediná na světě nemají pevnou slupku, což výrazně usnadňuje proces lisování. Je to zřejmě genetická mutace, jejichž výhod tu využívají už zhruba tři sta let. V podstatě používají stále stejnou metodu, jenom stroje se trošku změnily, jak vidíme v expozici historie výroby v prvním patře.
Semínka se z dýní vyberou rovnou na polích, samotné dýně zůstanou na polích jako hnojivo. Na výrobu jednoho litru oleje potřebujete zhruba třicet pět až čtyřicet dýní. V první fázi se semínka rozemelou a přidá se sůl a voda. Ve druhé fázi se trochu povaří, aby se od sebe oddělily jednotlivé složky. Nakonec se tmavá tekutina za vysokého tlaku vylisuje. Ani zbytky po lisu nepřijdou nazmar, je z nich krmivo pro zvířata.
Jenom trochu oleje do misky, lehce přisolit a namáčet do něj chleba. Neskutečná lahůdka. Dovedu si představit, že vyměním naše národní vepřo knedlo zelo za chleba s dýňovým olejem. Mimochodem, dýňový olej nemusíte skladovat v lednici, potřebuje hlavně temno. Dokud ho neotevřete, vydrží klidně dva roky, pak je dobré jej spotřebovat zhruba do čtyř měsíců. Není šance, aby vydržel tak dlouho.
Rodina Martina Hartlieba už dýňový olej dělá sto deset let. Vedle dýňového oleje dělá v menším množství i pětadvacet dalších druhů oleje.
Zůstal jsem na ocet
Rodinná zážitková farma Rabensteiner v městečku Furth zase vedle dýňového oleje vyrábí šedesát druhů octa! Pokud nepatříte k těm, kteří používají ocet jen při barvení velikonočních vajíček, vychutnáte si určitě třeba banánový, paprikový, fíkový, chilli, ocet z lišek nebo lanýžů či třeba růžových plátků. Je to pastva i pro oči, a dají se za to dokonce získat medaile. Tady si jich vybojovali hned několik. Nejoceňovanější je ocet s vlašskými ořechy.
Větší část trasy vede po málo frekventovaných silničkách.
Zhruba před sto lety byl dnešní statek zaměřen na keramiku. I k té se tu dnes vrátili a vytvořili něco jako zážitkový dvůr, kde si můžete i leccos vyzkoušet. Když se vám nepovede vytočit si svůj vlastní hrnek, můžete si ho koupit a rovnou si vybrat z desítek druhů a stylů. Nebo se vrhnout na jiný, neméně náročný druh zážitku – ochutnávání octa. Kolik jich zvládnete rozeznat?
Ocet může být třeba jen rok starý, ale nejlepší je zhruba tříletý. Některé dokonce zrají v dřevěných sudech jako víno. Pochopitelně pak mění i chuť, a dokonce i barvu, podle druhu dřeva. Když přijedete s rodinou, můžete si vše zdarma projít a prohlédnout. Pokud byste si chtěli vyzkoušet keramickou výrobu, pochopitelně vás to něco málo bude stát. Na rozloučenou si můžete koupit suvenýr v krámku se vším, co tu vyrábějí. Tedy vlastně se vším. Mají tu opravdu šikovné a všestranné ručičky.
Noc na hradě
Hustota kostelů, zámečků a hradů začíná stoupat. Kostelík je na každém kopci. Jako třeba Svatý Josef nad městečkem Schwanberg, který nás zvedne do výšky nad město. Zámek Hollenegg je další šlechtická paráda jen asi pět kilometrů odtud. Tento skvost je bohužel soukromý a my se dovnitř nepodíváme. To ovšem ještě nevíme, co nás čeká. Noc na Deutschlandsbergu!
Nebojte se, neodjeli jsme do Německa. To jen kdysi dávno stál nedaleko odtud, na území dnešního Slovinska, jiný hrad jménem Landsberg, a jelikož se v Rakousku mluví německy, byl to ten Deutsch – Landsberg. Hrad nás každopádně pustil do svých bran a ukázal nám své poklady. Muzeum je nečekaně rozsáhlé, jde o druhou největší archeologickou sbírku ve Štýrsku. Nachází se zde tisíce exponátů od halštatské kultury, keltské, římské, středověk až po druhou světovou válku – zbraně, mince, šperky, sklo… Neuvěřitelné, když pomyslíte, že před třiceti lety byl hrad téměř ruina.
A to nejlepší? Na hradě se dá přespat! Přímo naproti hradu je příjemný buschenschenk, odkud můžete při víně pozorovat osvětlený hrad a těšit se, až si v něm budete hovět jako pán. Restaurace je ovšem i na hradě, takže minimálně u snídaně si užijete i dvorskou gastronomii.
Spát jako páni, uhánět jak lipicáni
Pokud byste ještě neměli panského života dost, zastavte se o kus výše na cyklotrase v městečku Piber podívat se na lipicány. Lipicáni jsou vyhlášené plemeno koní popelavé barvy. Věhlas jim zajistila proslulá turistická atrakce – španělská jezdecká škola, která předvádí svou drezuru v samotném centru bývalé monarchie, ve vídeňském Hofburgu. Tam ovšem nemůžete vidět malá hříbátka, která se rodí hnědá a o velkém světě večerních show ještě nic nevědí.
Vedle stájí, výběhů a kolbišť můžete navštívit i výstavu koňských postrojů nebo muzeum kočárů. V Piberu mají zhruba tři sta koní, kteří se sem po kariéře ve Vídni vracejí a dožívají se klidně pětatřiceti let. Nejstaršímu bylo dokonce čtyřicet.
Tři sta koní, jako mají tady v Piberu, ovšem na Cyklotrasu štýrskou vinařskou oblastí určitě nebudete potřebovat. I přes náročnější terén ji zvládnete i s menší silou. A přijet můžete v každém věku. Jsem zvědavý, co na ni řeknete.
