Korutany jsou nejjižnější spolkovou zemí našich jižních sousedů. Je tam tedy opravdu teplo a jste v podstatě dvě hodinky od moře, ale my si dnes užijeme vody...
Kde jinde začít Velký jezerní korutanský okruh, než přímo na jezeře! Rodina hoteliéra Petera tu už dvě stě let denně, kromě zimy, kdy jsou ryby hájené, vyráží kontrolovat rybářské sítě. Začít den ještě před snídaní uprostřed klidného jezera, je úžasný zážitek.
Konkrétně jde o jezero Millstätter See, na které narazíte v letovisku Döbriach zhruba po padesáti kilometrech jízdy po severozápadní části osmičky Jezerního okruhu. Jezero je hluboké průměrně sto osm metrů a v nejhlubším místě se noří až do sto čtyřiceti metrů. Z pěti největších korutanských jezer je tak vlastně co do objemu vody největší.
Okolo korutanských jezer |
Asi si konečně přečtu Hemingwayovu knihu Stařec a moře. Vyjet na vodu na loďce je přece jen jiné rybaření než sedět s prutem u břehu. Jezero se vám otevře úplně celé a vy jste jeho součástí. Jeho jižní část je chráněným územím, takže z jeho obydlené části vidíte pouze přírodu.
Sto let rekreace
Městečko Millstatt, jehož jméno nese i jezero, se nachází zhruba v polovině třinácti kilometrů jeho délky. Najdete tu spoustu hotýlků a penzionů, ať už pro sportovce, páry nebo i rodiny s dětmi. Jeden z nich provozuje právě náš rybář s nezvykle českým jménem Peter Sychrovsky, který zdědil práva rybolovu na jezeře po svém pradědečkovi. Vůbec tradice služeb a vztah k místu je v rakouském turismu velmi pozitivně znát.
Nacházíme se mezi dvěma pohořími. Na východě jsou kopečky mírnější a připomínají spíš takové noky. Také jménem – Nockberge. Na západě už se zvedají ty nejvyšší Alpy v čele s Großglocknerem, který je odtud přesně sto kilometrů daleko. Mimochodem do různých zimních středisek je to odtud od deseti do dvaceti kilometrů a platí na ně dokonce jednotný skipas.
Velký korutanský jezerní okruh je poměrně mladá cyklotrasa, ale město Millstatt je turistickým regionem už více než sto let. Lázně mají atmosféru jako z Hledání ztraceného času Karla Čáslavského, jsou však postaveny až v roce 2012, včetně bazénu pro ty, kteří by se do hlubokého jezera báli. Zato čtrnáct metrů vysoká skokanská věž je z roku 1930 a hlídá jezero z pláže podobně jako kapitánský můstek zaoceánského parníku.
Na kole do Kollera
Osmdesát pět procent našeho dnešního okruhu vede mimo silnice. I tady kolem Millstätter See jedete v podstatě neustále kolem vodní hladiny, v níž se odráží na začátku léta ještě bílé vrcholky hor a tu a tam po obloze plující mráčky, takže si připadáte doslova jako v nebi. Sledujete všechny ty vodní sporty, které jezero nabízí, míjíte milé hotýlky, penziony a vilky a atmosféra je spíše středomořská.
Na konci poměrně dlouhého severního břehu jezera natrefíte na městečko Seeboden. Příjemné letovisko je turistickým rájem už léta, což potvrzuje i hotel Koller, který založili rodiče pana Kollera v roce 1955. Není moc příhodnějších názvu pro lidi s kolem, než Koller, i když luxus tohoto místa, pravda, není asi pro průměrné cyklisty. Pokud si to ovšem dovolit můžete, nebudete litovat.
Pro hotelové hosty tu nabízí nepřeberné množství vodních snů. Od lodiček, šlapadel nebo vodních lyží, přes projížďky motorovým člunem (mimochodem na jezero jich smí pouze šestnáct) nebo zapůjčení zrekonstruované historické dřevěné lodi z roku 1925 přestavěné na elektrický pohon, s níž můžete na jezeře strávit příjemný den. Vyzkoušet můžete i sauny s výhledem na jezero a mají tu dokonce i vyhřívaný prostor na koupání přímo v jezeře. Na umělém ostrůvku na jezeře pak můžete prožít romantickou večeři úplně sami, obklopeni pouze vodní plochou.
Každý kousek Weißensee
Přeskočíme dál až na zhruba padesát kilometrů vzdálené jezero Weißensee. Musíte překonat jedno z mála stoupání okruhu, protože jezero se nachází skoro o pět set metrů výše! Je také nejvýše položeným z velkých korutanských jezer, což je i důvodem, proč v zimě pravidelně zamrzá a stává se plochou pro bruslaře a běžkaře. V létě musíte ovšem jeho část přejet lodí, protože silnice tady končí i pro cyklisty. To je ovšem vlastně příjemný zážitek.
I v letních vedrech přes 30 °C tu v noci padají teploty pod dvacet, Pokud chcete dny strávit u vody, nemusíte se bát. Každé ubytovací zařízení má svůj kousek pláže. Pokud se je chcete strávit sportem, nabízejí se vám nejen ty vodní, ale můžete si celkem rovinatý okruh zpestřit traily.
Lanovka vás vyveze do výšky 1 336 metrů a výhled na jezero pod vámi je úžasný. Můžete se spustit dolů na tříkolkách nebo si vybrat jeden ze tří přírodních trailů. Obtížnost není nijak vysoká, ale i tak musíte dávat pozor. Hlavně, aby vám oči neustále neklouzaly z trati na to blankytné jezero a okolní štíty. Na cyklotrase kolem vody je změna polohy z horizontální do vertikální na chvíli poměrně vítaná.
Pojďte si skočit na špek
Trasa Velkého korutanského jezerního okruhu vede třemi korutanskými regiony, které na údržbě cyklostezek spolupracují. Přejedeme ještě do dalšího z nich k městečku Hermagor k dalšímu jezeru a řece. Než se ovšem pustíme dál, trochu zpomalíme. Vlastně hodně zpomalíme. Hotelový zámeček Lerchenhof, kousek před Hermagorem, je vyhlášenou kulinářskou zastávkou díky takzvanému „slow food.“ Myslím, že byste si to neměli nechat ujít.
Slow food není jen opak fast foodu, ani nápaditá marketingová značka. Je to způsob života, přístup vlastně ke všemu, co děláte. Z jistého pohledu se vám to může zdát přehnané nebo naopak úplně normální. Když se ovšem zamyslíte nad dnešním způsobem stravování od jeho základů, zjistíte, že to, co bychom rádi považovali za normální, není vůbec běžné.
Zámeček, hotel a vlastně i farma Lerchenhof je rajský gastroostrov! Neuvěřitelné, jaký příběh vypráví kousek špeku. Devadesát procent toho, co dostanete na talíř, je místní. Nejen prasata, ale i krmivo pro ně, obilí, chleba, voda z vlastní studny, dřevo na vytápění a dokonce vodní elektrárna. No, a když to všechno zjistíte, protože majitel je neuvěřitelný srdcař a neustále obchází své hosty a o všem s nimi mluví, a dostanete na závěr degustaci špeku, připadáte si jako masommelier, rozuměj sommelier masa!
Voda do nekonečna
Po tomto příjemném zpomalení už je to jen kousek k Pressegger See. Ovšem nijak výrazně nezrychlujte. Také kolem Pressegger See vede slow trail. Místy musíte i sesednout z kola. Je to zase úplně jiné jezero. S hloubkou pouze zhruba tři metry dosahuje teploty až 28 °C a patří mezi nejteplejší korutanská jezera. Všude tam, kde vám všudypřítomný rákos otevře cestu k vodě, je oblíbeným rekreačním místem.
Ukázali jsme si dnes zhruba tak čtvrtinu okruhu, vlastně jen několik míst z jeho západní části. Na celý musíte přijet pochopitelně sami. Je to sen milovníků vody. Směrem na Villach si ještě užijete jízdu podél řeky Gail. A jelikož je Velký korutanský jezerní okruh v podstatě ležatá osmička, můžete takhle kolem vody kroužit v podstatě do nekonečna. A proč ne?
