Vlastně jsem to vůbec neplánovala. Ve Státech jsem už několik dnů a parta Čechů, za kterými jsem v září přiletěla, se rozhodla, že cílem naší dvoutýdenní cesty bude něco docela jiného než původně zamýšlené národní parky. Ano, máme namířeno do perly USA, do státu ve státě, do Kalifornie.
Pro tento případ nemám připravený žádný itinerář. Jenže popravdě řečeno, Kalifornie žádné velké přípravy nevyžaduje. Trasa San Diego – Los Angeles – San Francisco je tak samozřejmá, že o ní nelze ani diskutovat.
A tak pronajímáme v Santa Fe v Novém Mexiku, kde máme aktuálně základnu, čtyřmístné vozidlo a vyrážíme.
 |
Bílý Pontiac Grand Prix Sedan s šestiválcovým motorem o objemu 3,8 litru a předním náhonem je výkonný, ale pro čtyři dospělé na dva týdny trošinku těsný. Je fakt, že se v něm po cestě i vyspíme, ale příště si rozhodně vezmeme obytňák – bude to komfortnější a nebudeme muset řešit motely.
Jak si zhmotnit U2
Před námi je teď 1 400 kilometrů a ani nám to nepřijde. V podstatě to vidíme tak, že tam budeme hned. Jenže cestování po USA představuje pro řidiče úplně nový rozměr – je zapotřebí přehodit uvažování z kilometrů na míle a také se smířit s faktem, že to nejlepší z Ameriky není „za rohem“.
Vydáváme se ze Santa Fe po hlavní dopravní spojnici číslo čtyřicet přes největší město Nového Mexika Albuquerque, prakticky celou Arizonu včetně Phoenixu, podél mexických hranic.
Národní park Joshua Tree. Kdo by si nevzpomněl na slavné album U2.
Ještě je tu mezizastávka, kterou nemůžeme minout. Klukům z irského U2 už sice táhne na seniorský věk, ale jejich bombastické album z roku 1987 The Joshua Tree si potřebuji nutně zhmotnit na místě. Ano, národní park Joshua Tree (jak podivuhodné rostliny trefně pojmenovali v 50. letech 19. století mormoni) vážně nesnese jinou muziku než tu od U2. A stromy tu vypadají úplně stejně jako na albu skupiny a opravdu připomínají ruce Ježíše, které se vzpínají k nebi.
Mimochodem – Amerika umí překvapit. Stojíme sice v Mohavské poušti, ale na zemi jsou louže a drobné potůčky. Máme štěstí, přijeli jsme po bouřce, takže horské pouštní vedro je k vydržení.
Amerika filmová i sportující
A najednou je tu středeční zářijové odpoledne a já stojím na bulváru Rodeo Drive v Beverly Hills v Los Angeles. Pohádka! Tady si Julia Roberts v ikonickém snímku Pretty Woman vyrazila na nákupy s kreditní kartou Richarda Gera. My okukujeme výlohy jen zvenku, na ty hadříky uvnitř nemáme ani náhodou, ale i tak je to podívaná.
Za pět dolarů nastupujeme do vláčku na kolečkách a projíždíme s průvodkyní exkluzivní částí Los Angeles. Beverly Hills je architektonicky všechno, jen ne nuda. Domy jako od Gaudího nebo jako sídla čarodějnic a všude bezchybně upravené zeleno. Aby ne. Průvodkyně hrdě oznamuje, že tu šest dnů v týdnu pracuje na šest set zahradníků. Ano, v tom všudypřítomném losangeleském smogu je to opravdová oáza.
Bulvár Rodeo Drive v Beverly Hills v Los Angeles
Pláž Imperial Beach v San Diegu
Oblačnost z oceánu valící se ulicemi může člověka napoprvé zaskočit. A Hollywood Boulevard se svými slavnými hvězdičkami mu vůbec nemusí připadat tak hvězdný. A možná ho neosloví ani ledový a rozbouřený Tichý oceán a nad filmově profláknutými plážemi v Malibu jen ohrne nos...
A úplně nejvíc budou Evropana štvát osmiproudé průjezdy napříč městem a na podvečerním chladném Venice Beach mu budou Spojené státy připadat jako nejsportovnější země na světě.
Ale stejně je člověk okouzlený. Tady je Amerika. Surová, instantní, bez pozlátka. Je to jeden dokonalý velkofilm.
Legendární klikaticí
A potom už jsme o sto dvacet mil, tedy přes 190 km, jižněji a San Diego prakticky u hranic s Mexikem vypadá spíš jak rozjásaný Karibik než konzervativní Kalifornie. Příjemné město s historickým centrem (jaký div v Americe!) je esencí Divokého západu. Jako bychom vpadli do filmových kulis nějakého westernu. Kupujeme pár suvenýrů, nasedáme do pontiacu a míříme směrem k noblesní šíji Coronado, kde se v roce 1958 natáčel film Někdo to rád horké s Marilyn Monroe.
Lombard Street je tady pojem. Nejdříve se člověk nahoře trochu lekne. Ta ulička, nebo spíš chodník, je opravdu strmá. První zatáčky vybírám velmi zdvořile.
A ještě nás čeká San Francisco. Snad nejevropštější město na americkém západě nám ukazuje svoji méně vlídnou tvář, pokud jde o počasí. Golden Gate Bridge je napůl v mlze, takže si kupujeme pohledy a magnety a vyrážíme za zábavou v ulicích velkoměsta. K té patří i Lombard Street čili nejklikatější ulička na světě.
Vydlážděný širší chodník, na nějž se tak akorát vejde osobní auto, se v ostrých zatáčkách prudce svažuje z Russian Hill směrem dolů k přístavu.
Při vjezdu do Lombard Street stojí dlouhá fronta aut, všichni si totiž chtějí tuhle místní atrakci projet. A třeba i několikrát za sebou. Takže se za volantem střídáme a po hodině ježdění už tuto část Frisca známe v podstatě jako svoje americké boty.
Může se hodit
Web |
