Přiznám se, že mapovat bizarní pouliční jména mě napadlo, když jsem v Kouřimi minul vývěsní štít, na němž stálo, že je tam ulice „Rusko“. Musel jsem na město poslat e-mail, abych se zeptal, proč tam mají takový divný název.
„V roce 1932 byla součástí města Kouřimi obec Nesměň (Zásmuky) a v ní bylo ruské sanatorium Zemgor. Výjezd z města na Zásmuky se právě jmenuje Rusko. A tak mě napadá, zdali by to nemohlo mít spojitost,“ odepsala mi Martina Nováková z kouřimské radnice. Lepší vysvětlení po ruce stejně není a toto se mi docela líbí.
 |
Nedlouho poté jsem si v Třebíči vyfotil ukazatel s ulicí Smrtelnou. Na jejím názvu není nic až tak překvapivého, prostě vede z centra na hřbitov. Takto morbidní adresu ovšem asi nikdo nemá, protože v poměrně krátké ulici jsem si všiml jen veřejných budov – kina, divadla, kongresového centra a kavárny.
V Třebíči jsem pak do svého přehledu připočítal ještě Opuštěnou ulici v židovském ghettu, které je zapsaná na seznam UNESCO. Opuštěná ulice ústí do parku a je dlouhá jen asi 25 metrů. Pokud jde o název, budiž, i když já bych spíš řekl, že tato myší díra s prampouchy by se spíš měla jmenovat Zastrčená. Přiléhá k ní dům Seligmanna Bauera, kde je expozice života třebíčských Židů. Pro pořádek, Zastrčená ulice fakt existuje v Praze na Spořilově.
Smrtelná ulice v Třebíči vede z centra na hřbitov.
Opuštěná je jednou z nenápadných zadních uliček v třebíčském ghettu zapsaném na seznam UNESCO.
Mimochodem na stránce mapy.cz si lze snadno ověřit, kolik ulic dotyčného jména v Česku máme, takže ano – Smrtelná je jen jedna.
Kudy se valila krev
Asi nejdramatičtější příběh se ale skrývá za názvem Krvavé uličky, kvůli které jsem loni vážil cestu na západ Čech do Tachova.
Dlouho jsem toužil si ji prohlédnout a pochopit její příběh. Je to taková úzká ulička za kostelem, protahuje se kolem zbytku městských hradeb, je jen pro pěší a měří necelých sto metrů. Přesto je to opravdová Krvavá ulice. Jméno připomíná událost, kdy se právě tudy údajně husité po bitvě s křižáky u Tachova 11. srpna 1427 dostali do města, když prorazili zeď.
Krvavá ulička v Tachově připomíná husitský vpád do města.
Krev asi tekla hodně, když po ní pojmenovali ulici. Podle pověsti tam povraždili všechny tachovské muže. Jen ženy a děti ušetřili. Úplně si představuji takový červený potůček tady na tom dláždění. Dost ovšem těch hrůz.
Jak už to tak bývá, pověsti jsou různé. Narazil jsem i na alternativní zkazku, podle které si husitští dobyvatelé vykopali do města podzemní chodbu pod hradbami. Sice by rehabilitovala sílu místních zdí, ale pak by nebyla pravdivá historka o Krvavé uličce.
Pražské kuriozity
A míříme do Prahy. O Spořilově už byla krátce řeč. Nedávno jsem tam při jízdě autobusem z okna spatřil Zapomenutou ulici. Ale nezapomněl jsem na ni a při nejbližší příležitosti se tam vypravil. Jsou tam takové typické spořilovské vilky a nevím, proč by tato ulice měla být zapomenutější, než jsou okolní uličky.
Starý Spořilov kolem kostela Anežky je úžasná čtvrť stavěná podle geometrického plánu a fakt se jmenuje po spořitelně – svém investorovi. Říká se, že ve Spořilově jsou luxusnější domy a ulice ty nahoře, obyčejnější dole. V tom případě je Zapomenutá jedna z těch chudších. Jinak jsou tam spíš ulice pojmenované po světových stranách.
A když jsme u té geometrie a přísné pravidelnosti, musíme samozřejmě do Zlína – nejameričtějšího českého města. Ulice se tam číslovaly jako v Americe. Dvacátá ulice protíná přímo střed baťovského Zlína a vede od Baťova mrakodrapu k Muzeu jihovýchodní Moravy. Zajímavé je, že v sousedství u autobusového nádraží mají ještě ulici Trávníky a do třetice, v úplně jiné části Zlína zase ulici Padělky, ačkoli mi není zcela jasné, kdo tam co padělal. Jsou tam prostě takové normální věžáky. V internetových Kapitolkách ze starého Zlína se uvádí, že tam nepadělal nikdo nic, protože to byly původně „podílky“ – prostě parcely.
V Senohrabech jsem narazil na „Hlavní ulici“, která mě ale zaujala tím, že je docela odlehlá a skoro u lesa. Je všechno možné, jen ne hlavní. Zřejmě jedinou českou Burčákovou ulici zase mají Benátky nad Jizerou, i když bych ji čekal spíš někde na slunné vinařské jižní Moravě.
Zvědavé domečky
První místo v žebříčku ulic s nejpodivnějšími názvy, které tímto vyhlašuji, ale stejně patří Zvědavé uličce v Jilemnici. Má jednak originální název, ale také úžasně vypadá. Tvoří ji roubené chaloupky, vede do kopce a je to takový jeden z posledních zbytků prastarého Podkrkonoší. Každý domek je o něco víc povytažený do ulice, než ten předchozí, aby obyvatelé z oken dobře viděli, co se na ulici děje. Odtud název „Zvědavá ulička“. Jako by se ty domky chtěly samy podívat, co se to na promenádě děje.
Zvědavá ulička patří mezi turistické atrakce v podkrkonošské Jilemnici. Domy jsou tam zvláštně vysunuté do ulice, aby žádnému obyvateli neušlo nic z dění na promenádě.
Většinou byly postavené po požáru Jilemnice v roce 1788 a je jim tedy víc jak 200 let. Bydleli v nich drobní řemeslníci. Domky jsou dodnes obydlené, není to žádný skanzen, zevnitř si je turista nemůže prohlédnout. Často se sem vracím, jen abych se prošel tam a zpátky. Vždycky jsem zvědavý na Zvědavou uličku.
A jaké ulice s netradičními názvy máte rádi vy? Podělte se v diskuzi o své tipy s našimi čtenáři. Děkujeme.
