Je pár dnů před Vánoci, právě skončil jeden z dalších rakouských lockdownů a my sjíždíme z dálnice A9 asi čtyřicet minut od hornorakouského Lince ve směru na Stodertal. Těch Stoderů je tady víc: Vorderstoder, Mitterstoder, Hinterstoder. Náš cíl.
Točíme se asi tak deset kilometrů po silnici s nezvyklým označením L552. Vypadá to tu, jako by člověk vjížděl někam na Šumavu, podobně nízké kopce, podobné domy, podobné šedé smutno. Takový je první dojem v inverzním „mléce“, z nějž se v dolních partiích ne a ne dostat.
 |
Jenže pak se objeví cedule s nápisem Hinterstoder, mléko řídne na polotučné, trhají se první mraky a je jasné, že nad námi nejsou jen nějaké nepatrné kopečky, ale dvoutisícové vrcholy.
Zastavujeme v centru města, které má za normálních okolností sotva tisíc obyvatel. Ovšem v zimě, tedy především o víkendech, praská ve švech návštěvníky z Lince i celého Horního Rakouska. „Dokonce i Vídeňáci sem zabrousí,“ dodává ředitel skiareálu Helmut Holzinger.
Rychle házíme bagáž do nově postaveného apartmánového hotelu Alprima. „Otvírali jsme před dvěma lety, kvůli pandemii jsme zatím neměli možnost v zimě přivítat maximum hostů,“ vysvětluje mi na recepci Gerrit-Hendrik Bauer, šéf komplexu.
Nové ubytovací kapacity v alpském stylu Hinterstoderu sluší. Jeden z největších letitých stesků lyžařů, že se není kde pořádně ubytovat, pomalu slábne.
Zábava bez rodičů
A pak už si kupujeme skipasy, prokazujeme bezinfekčnost a s respirátory na obličejích, stejně jako sto procent dalších dnešních zájemců o zimní kratochvíle, vyjíždíme lanovkou někam hodně vysoko.
Jako by zdejší Krakonoš mávl proutkem – noříme se z mlhy a kolem nás jsou všude... ano, Alpy! A příkré! A pak že je Hinterstoder jen pro začátečníky.
Šestimístná kabina Hössbahn nás vyplivne v 1 404 metrech nad mořem. Slunce, modrá obloha a úplně čerstvý manšestr na pistách – v jednu hodinu odpoledne. Co k tomu dodat víc. Ano, vlastně ještě jedna poznámka stojí za to – minimum lidí. Lyžování mimo prázdniny a víkendy má to kouzlo, že si občas člověk na sjezdovce připadá ztracený. Krásně ztracený.
Je to takové sedlo, kam slunce svítí většinu dne a vůbec nemám pocit, že by byl tuhý prosinec. Spíš polovina března, kdy děti neremcají, že je jim zima, a lyžují do roztrhání těla. Ostatně tady jsou pro to podmínky. Dětský areál na 16 500 metrech čtverečních se rozkládá na mírném svahu, na dohled horským hospůdkám i lyžařské škole. Děti tu klidně můžeme nechat blbnout do omrzení.
A možná bychom si mohli sednout na kávu, relaxovat na sluníčku a dohlížet na ně z dálky, protože všechno je tady jako na dlani.
Jako na dno Grand Canyonu
O Hinterstoderu se dočtete dvě na první pohled zcela protichůdná fakta. Zaprvé tu napočítají každý rok hodně slunečných dní, zadruhé jsou svahy orientovány na sever a lyžařské podmínky zůstávají nadprůměrné dlouho do jara.
A že je tu na severních svazích stín, mně teď, v prosinci, vážně trošku vadí. Jenže stačí sednout na sedačkovou lanovku a nechat se vyvézt o dalších několik set výškových metrů nahoru. A najednou je tu přede mnou Kanada, nebo co vlastně, nádherná alpská planina s výhledem na Dachstein, sjedu si na kotvu, a pak ještě jednu a jsem ve dvou kilometrech nad mořem. Ikonickou krychlovou vyhlídku, která je snad na všech pohledech a fotkách odsud, mám přímo před nosem.
A děti piští nadšením, protože učitelka lyžování Eva jim slíbila více než sedmikilometrový sjezd do údolí. Trošku mě uklidňuje, že je to z větší části po modrých pistách, jenže ne zas tak moc, protože modrá je tady fakt ostrá a červené sjezdovky už jsou vyložené padáky. Nedovedu si představit, že by si to tu zkoušel nějaký začátečník.
Navíc svah je promrzlý, rychlý a 1 400 výškových metrů jako na dno Grand Canyonu, kterými se řítíme do údolí, vyžaduje už hodně slušnou kondičku. Takže výsledek vyznívá v tuto chvíli poněkud lépe pro děti než pro rodiče.
Slunce, modrá obloha a úplně čerstvý manšestr na pistách – v jednu hodinu odpoledne. Co k tomu dodat víc.
„Dneska je tu vytížení tak padesát procent, jsou tady skutečně lyžaři, nikoli dovolenkáři, prázdniny ještě nezačaly,“ říká mi Ernst, kterému může být tak okolo sedmdesátky, možná víc, a který sem jezdí dvacet let zadarmo dělat dozor na sjezdovkách. Prostě radí, pomáhá, upozorňuje..., aby všechno frčelo tak, jak má. „K Čechům nemám jedinou kritiku, jste na sjezdovce velmi disciplinovaní, a ti z vás, kteří jedou na Hinterstoder, jsou z většiny dobří lyžaři,“ doplňuje Ernst.
Tak sláva. Ano, Hinterstoder má sice „jen“ čtyřicet kilometrů tratí, ale je tu i jediná trať světového poháru v Horním Rakousku, Hannes-Trinkl-Weltcupstrecke, a ta nepatří zrovna k nejmírnějším. Stejně jako kilometrová sjezdovka Inferno-Piste s maximálním sklonem až 70 procent.
Nejlepší knedlík na světě
Další den mě nahoře v sedle čeká Rainer Ramsebner. Löger-Hütt’n je rodinný podnik s více než dvacetiletou tradicí. Nejdřív se bavím nad jídelním lístkem, protože dětská jídla s názvy „Nemám hlad“, „Něco“ nebo „Je mi to jedno“ odpovídajícími na otázku, co si dáš k obědu, jsou přesně to, co slyšíme, jakmile ratolesti dopadnou na lavici ke stolu.
A pak už mi Rainer navléká zástěru a něco na hlavu a cpe mě do kuchyně, abych se podívala, jak se dělá nefalšovaný babiččin Kaspressknödel, tedy snad nejlepší sýrový knedlík na světě.
A já nakukuju, očichávám, olizuju se a hlavně přemýšlím, jestli ho dokážeme vykouzlit i doma. Nebude mu náhodou chybět ten alpský vzduch?
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Za kolik tankujete Za kolik si zalyžujete V e-shopu na webu střediska lze pořídit skipasy až o šest procent levněji. Kdo počítá v průběhu zimy minimálně s deseti dny na lyžích, vyplatí se mu zakoupit online na skisport.com sezonní kartu SunnyCard. Platí nejen na Hinterstoderu, ale i v dalších sedmi skiareálech v Rakousku a v jednom ledovcovém v Jižním Tyrolsku. Pokud si SunnyCard pořídí oba rodiče, děti do patnácti let jezdí celou sezonu zcela zdarma. Okolí Hinterstoderu je rájem pro běžkaře – hustá síť běžeckých tratí má okolo 120 kilometrů. Podniknout se dají i túry na sněžnicích nebo jízdy na saních tažených koňmi. K Hinterstoderu patří lyžařská oblast Wurzeralm, obě střediska jsou propojena skibusem. Web: |
