A když přišla nabídka, být u toho, když firma postaví v Česku fabriku s výjimečnou technologií výroby karbonových rámů, neváhal.
Festka před lety vsadila na to, že se jízdní kolo stává sociálním fenoménem, módním doplňkem, může být symbolem životního postoje, úspěchu. Bohatí před desítkami let jezdili na jachtách, chodili na golf. Na přelomu tisíciletí přestalo být trapné se zapotit. Boháči objevili kouzlo běhu, tenisky obouvají manažeři, miliardáři, všichni.
Jenže u běhu je těžké svou úspěšnost ukázat. Tak lidé objevili nový rozměr cyklistiky. Značky na Tour de France mají limit, kam můžou jít, u Festky se rozhodli stát speciálkou, která je vysoko nad ním.
Jak se stane, že Ital z obrovské firmy je najednou zde v dílně na Vinohradech?
Je to náhoda ...vlastně není. Měl jsem vždy k České republice blízký vztah kvůli své mamince, také můj dědeček zde stále žije a často jsem sem jezdíval. Kamarádil jsem se se spoluzakladatelem Festky a mým současným kolegou Ondřejem Novotným. Nepřímo jsem sledoval Festku od začátků, věděl jsem o nich.
Před několika lety jsem potkal Michaela Mourečka a začali jsme se bavit. Ondřej se věnuje organizační práci za stolem. Michael je pak ten vizionář. A začali jsme se postupně bavit více, než jsem čekal.
A na začátku koronavirové epidemie mě oslovili. Já zrovna přecházel v Americe do nové práce. Zeptali se mě, zda bych jim nepomohl vymyslet strategický plán, protože měli nové partnery, kteří přicházeli do firmy. Oslovili mě, protože mě znali a zároveň jsem se jich vždy ptal na správné otázky.
Místo jízdních kol plní cykloboxy harampádí, úschova je totiž zdarma |
Stále jsme spolu byli v kontaktu, dokud se mě nezeptali, zda k nim nechci přejít oficiálně. Lidé v pozadí firmy chtěli někoho, kdo by ji vedl a já ji chtěl posunout na vyšší level. Po dvanácti letech v USA jsme se tedy s ženou rozhodli, že chceme zpět do Evropy, abychom měli blíže k rodině.
Co má být ten další level? Co má být ten cíl a změna?
Jde o velkou změnu, protože teď mluvíme o firmě ve formě butiku, která dělá jen několik set rámů ročně. Nyní debatujeme o vybudování velké firmy s továrnou, vyrábějící několik tisíc rámů ročně. Takže změna je velká a dotkne se téměř všeho.
Myslíme si, že je stále kam se rozvíjet a mohli bychom trojnásobky až čtyřnásobky výrobků vyvážet do Asie, ale v současném stavu nemůžeme vyrábět víc, protože nejsou komponenty a vstupní materiály. Festka má obrovský potenciál.
A obchodní plány?
Jsme luxusní značka a to si potřebujeme udržet. Minimálně v tuto dobu, uvidíme, co bude za deset let, dlouhodobě je to zatím nejasné. Máme pěti až desetiletou vizi, kdy si chceme udržet status luxusní značky.
Takže v podstatě kde ostatní skončí my začínáme, možná chvílemi o trochu níže, ale určitě se dostaneme na vrchol. Neměli bychom se dostat moc daleko od původní myšlenky a našich základů, kde jsme jako společnost a značka začínali.
Ono se na tom nic moc nezmění v ceně pro lidi. Jeden z důvodů, proč jsme drahou značkou je ten, že v cenové kategorii kolem 6 200 eur, kde se prodává spousta drahých kol, nedokážeme velkým výrobcům konkurovat. Další cenová kategorie je deset tisíc eur, tam už umíme být konkurenceschopní. To je v podstatě kolo, kde ostatní končí a my začínáme vlastně výš. Buď prodáte kolo za šest tisíc eur nebo za deset tisíc eur. Nic mezitím není.
Když se na to podíváme číselně, tak dnes vyrábíte ročně kolik kol?
Loni to bylo asi 350, letos k 500.
Před pár lety Festka říkala, že se chce posunout na tak dva až tři tisíce kusů. To je ten cíl?
Ano i ne. Několik let jsme se snažili přijít na počet rámů vyrobených současnou technologií, který může mít uplatnění na trhu. Kdy bude zdravé na tom budovat značku. Skutečně se ukázalo, že to jsou dva – tři tisíce. Před pěti lety to byl z naší strany odhad, po třech letech práce se ukázalo, že to tak opravdu je. Když výrobu takto rozšíříme, zvětší se i trh a bude po těchto rámech ještě větší poptávka.
O fotovoltaiku bude čím dál větší zájem, říká šéf firmy s elektromateriálem |
Jenže tu bychom touto technologií již uspokojit nedokázali. Tak jsme se raději stáhli a čas věnovali přípravě jiné technologie. V budoucnosti to budou vlastně dvě technologie: první bude vyrábět dva tisíce rámů, což je ten současný stav, druhá bude už trochu jiná, automatizovaná a bude mít v podstatě bezlimitní výrobní kapacitu.
Tím si zlevnite výrobu. To je tedy ten hlavní záměr?
To je právě to, co zabralo nejvíce času. Když nás to poprvé napadlo, tak jsme začali postupovat s úplně stejnou myšlenkou: pojďme udělat co nejlevnější rám.
Jenže to by nám opravdu naši značku zničilo, jsme dnes opravdu nejdražší značka na trhu. To si ale neudržíte, když 80 procent kupovaných výrobků jsou v podstatě ty levné. Další rok a půl pak zabralo vymýšlení, jak budeme schopni vyrábět touto technologií i luxusní kusy.
Takže zde budou dvě technologie: vyberete si naši původní, kdy dostanete kolo na míru a zákazníci se mohou přijít i podívat, jak výroba vlastně vypadá. A pak bude automatizovaná linka, která ovšem bude mít nějaké omezení.
Kvalitativně to však bude úplně stejné jako kdybyste se snažili rozhodnout mezi obleky ze stejných látek v konfekčních oblecích a oblekem na míru. Když se v principu vejdete do obleku velikosti M, tak nemusíte mít oblek na míru a budete mít stejnou kvalitu obleku.
To mě dovádí tomu, že sice se to za posledních pár let dost posunulo od stavby kol na míru k fittingu. Takže chápu to správně, že teď to máte více na míru a pak to povede k tomu fittingu?
Už nyní téměř 70 procent kol není na míru. Z hlediska výroby je nám úplně jedno, zda to je, nebo není na míru, ale zákazníci to nežádají. Je to kvůli tomu, že zejména lidé na mladém trhu v Asii si neumí objednat kolo na míru, těm vyhovuje koupit ve velikostech jako S, M, L či XL. A to právě bez ohledu, jestli je nebo není možnost kola na míru. Bylo by tedy hloupé jim nevyhovět a nepřijít s něčím, co by nám snížilo náklady.
Ale jsou rádi, že mají tu možnost...
Pro ně je to pak více o laku. Což je zajímavé, v Asii je zajímá lak, ale kdybyste kolo prodával například do Velké Británie, tak ten lak není hlavní. Průsečíkem je pak například Malajsie, kde je to téměř pokaždé „custom lak“ a „custom size“.
Jak moc je výhodou exotičnost, že jste česká firma? Jste celosvětoví, ale asi málokdo ví, že jste z Česka.
To si nemyslím, lidé podle mě vědí, že jsme česká firma, ale samozřejmě ne všichni. Například v Asii téměř všichni ví, že jsme z České republiky, jen možná neví, kde naše země leží. Lidé tam vědí, že jsme z Česka, máme to i na rámech a myslím si, že tohoto bychom se neměli bát, ale naopak na to být hrdí. Má to velký význam a oni mají rádi evropské značky a výrobky.
Vyloženě nám to pomáhá v Koreji, tam pro český průmysl mají velký obdiv a znamená to pro ně více než například rakouské výrobky.
Králem cyklistiky za rok 2021 se stal poprvé v kariéře biker Cink |
A je tedy v Asii trh s největším potenciálem růstu? Mám pocit, že v západní Evropě je trh velmi omezen a je to jen určité procento zákazníků. A to obecně u silničních kol. Asie je jediný růstový trh?
Ne, Amerika roste stabilně již několik let a přesun na silniční cyklistiku tam je. Je tam opravdu velký potenciál, mohli bychom si říct, že jednoho dne prodáme tisíc rámů jen v USA. Stejně tak i v Německu, protože to číslo je velmi malé.
Obecně lze říct, že také Latinská Amerika začíná růst. Například v Kolumbii, což je největší latinskoamerický trh. Mexiko se teď, pro nás naprosto nepochopitelně, probouzí. Ale z hlediska populace a peněz je pro nás velmi zajímavá právě Asie, zejména region Indonésie, Malajsie, Thajsko.
Velký rozdíl je v přístupu: USA je velký trh a abychom tam mohli „zaznít“, musíme vše pořádně naplánovat. Musíme mít skvělý marketing, vše musí být dokonalé, téměř jako matematický vzoreček. Tohle znamená úspěch. Když jedno z těch čísel nebude přesně sedět, tak neuspějete. Musíte jistě a působivě vystupovat, mít na to dostatečné množství lidí, skvělý marketing.
Asie je velmi zvídavá a hledá to nejnovější a nejlepší a Evropa je někde mezi nimi. Evropa není tak marketingově orientovaná, je to kompromis, ví, co hledá, hledá kvalitu, je trochu skeptická, protože přeci jen Česko kdysi býval východní blok.
Česko je světový fenomén, tady si lidé často koupí kolo dražší než auto. Je to ještě někde jinde na světě? Čím si to vysvětlujete? Jsme tak nadšení cyklisté?
Myslím, že to neplatí jen na kolech, ale o sportovní výbavě obecně. Spousta lidí má i více kol, není výjimkou, že kdo jezdí na silničním kole, má i špičkové sjezdové kolo. Tohle jsou věci, které jinde v podstatě neexistují.
Cyklisté autům metry neberou, problém je jinde, říká pražský cyklokoordinátor |
Každý rok děláme žebříček deseti NEJ kol. Přestože prodeje Festky v Česku jsou kolem tří procent, tak do té desítky se dostanou zhruba tři kola z České republiky. Což je vlastně dosti velký podíl. Stavíme tu opravdu zajímavá kola, jsme velmi pokročilí, ty nejzajímavější stavby končí v České republice.
Kdybyste mi řekl, ať se podíváme na nějaké hezké obchody v Česku, tak tu máme v Praze spoustu speciálek na kola, v Berlíně nebo Mnichově vám je neukážu. Tam je jedna a nedosahuje takové kvality. Český trh je mnohem dál než ten německý.
Zaujalo mě, že říkáte „Česko mi připomíná Itálii před globalizací“, což byla asi nezářivější éra italské historie. V čem to tedy je?
Zejména v 50. a 60. letech byl v Itálii velký ekonomický rozmach, každý si pořizoval auto, průmysl byl velmi silný, mnoho značek, jak je známe dnes, v té době začínalo. A to já vidím zde. Pak s globalizací musela bohužel každá západní značka do Asie. Mnoho se také ztratilo. Mnoho výrobního a historického know-how také zmizelo.
Řemeslo taktéž, ale stále to není tak hrozné jako v USA. To, co jsem tam viděl, je opravdu smutné. V podstatě tam řemeslo už úplně vymizelo. Pokud hledáte specialistu v USA, tak opravdu nepořídíte. V Itálii jej stále můžete najít.
A Česko je to místo, kde teď firmy prosperují. Evropská Unie tomu samozřejmě pomáhá svými granty, pomáhá rozvíjet zemi. Je stále spousta cest, proč v této zemi zůstat a vyrábět.
Sázíte na expanzi, stále však máte trochu pověst startupu a jak jste říkal, že ta rovnice má jasně stanovené komponenty, tak jednou z nich byla šeptanda. Teď se budete muset posunout někam jinam. Marketing jste dosud dělali spíše takovým guerila způsobem, teď to bude stát mnohem více peněz, energie a procesování. Nebojíte se toho?
Myslím si, že se vším respektem, tak tohle tu před mým příjezdem chybělo. Byla tu velmi entuziastická startup nálada, kterou jsem zredukoval během tří měsíců, docela velká změna, zabere to čas pochopit, že věci se dají dělat i jinak. Vyžaduje to větší strukturu a peníze, bez peněz se nikam neposunete. Na tom také pracujeme, jsme chránění, pracujeme na získávání partnerů.
Peníze by neměly být problém. Výhoda, kterou – myslím – přináším je, že vím, jak velké firmy fungují a co to znamená. Takže vím, co chceme teď a jak bychom to potřebovali během tří let, pokud chceme být úspěšní. Mít kuráž, mít pobočku v USA, případně mít vyčleněnou skupinu přímo pro západní pobřeží jako Kalifornii, San Francisco a pak i New York.
Máte sám festku?
Mám asi dva roky, měl jsem dříve i jiné kolo, oficiálně jsem měl přirozeně Pinarello, ale když jsem mohl, tak jsem jezdil s festkou - jako bych měl manželku a milenku a to byla festka. Dostal jsem ji ještě před spoluprací s Pinarellem a nevrátil jsem ji. A z Ameriky jsem si svou festku přivezl s sebou sem.
Češi milují elektro cyklistiku čím dál víc. Loni koupili 123 tisíc kol |
A jak se vám líbí v Praze?
Já ji znám docela dobře, ale nikdy jsem tu nežil. Jezdí sem lidé z celého světa se na Prahu podívat a miluji kulturu, která mi v Americe hodně chyběla. V USA bylo hodně přírody a co dělat, ale kultura mi tam chyběla.
Kde jste žil v Itálii?
Ve Veroně. Studoval jsem v Modeně, kde jsem začal s obkládačkami. Pak jsem se přestěhoval do Treviso.
Ta kola byla srdcovka nebo náhoda?
Já jsem vždy jezdil na horském kole. Verona je blízko hor, kam jsem velmi často jezdil. Silniční kola se mi však vždy líbila, jen na ně nebyla u nás v rodině tradice a já se na ně tedy nedostal.
Do Ameriky jsem si s sebou vzal horské kolo, ale přesto jsem se vždy díval na ta silniční. Já si uvědomil, jako táta, že nemůžu vzít kolo, dát jej do auta a jet někam na několik hodin jezdit. Musím si dát dvou až tříhodinovku a být doma a věnovat se rodině. To samozřejmě silniční kolo dovoluje více.
Také jsem pak chodil na kolo místo polední pauzy. Hodně se mi líbilo, že se dá z domova vyjet. Od té doby jsem po biku už skoro nikdy nejezdil.
Budete se také rozšiřovat do jiných oblastí a oborů? Elektrická výpomoc, horské kolo a další?
Je to gravel, co už docela dobře funguje, ale ještě to chceme rozvíjet. Nemyslíme si, že bychom v dohledné době přestoupili na mountainbiking, je to od naší identity moc daleko. Samozřejmě budeme vyrábět elektrická kola, až se mezi silniční kola rozšíří.
Je tu toho tolik, co bychom mohli dělat, že by byla téměř sebevražda jít a objevovat něco nového. Naučil jsem se, že rozšiřovat se až moc není nikdy dobré. Dělejme jednu věc a to pořádně, buďme autentičtí, důvěryhodní, mít to naprosto promyšlené.
Také bychom potřebovali úplně jiné lidi a odborníky a byla by to jiná firma. Nejdříve se musíme zdokonalit v tom, co děláme.
Horské kolo samozřejmě postavit dnes umíme. Elektrokol máme rozdělaných asi pět prototypů, není to tak, že bychom nechtěli nebo neuměli, ale vždy závisíme na komponentech od třetích stran a ty třeba nejsou dostupné v určité kvalitě, kterou potřebujeme. Pro kolo, které bychom rádi lidem nabídli, neexistuje legislativa.
