Zvlněná krajina Nízkého Jeseníku neláká davy výletníků ani se nepodbízí prvoplánovými atrakcemi, dokonce tu není ani žádné velkoplošné chráněné území. Dlouhé obzory velmi řídce osídlené oblasti působí opuštěně, můžete se tu toulat dlouhé hodiny, aniž byste narazili na jiné výletníky či jiné lidské bytosti.
Na prvním místě jde skutečně o oblast pro zadumané romantiky. Nevalná dopravní dostupnost, poválečné vysídlení/vyhnání původních německých obyvatel i existence rozsáhlého vojenského prostoru Libavá dodnes přispívají k nepatrné návštěvnosti a stále dodávají Nízkému Jeseníku patinu konce světa – navzdory tomu, že území se téměř dotýká předměstí Olomouce a Ostravy. I historická městečka jako Fulnek či Šternberk, položená při okraji oblasti, ještě čekají na své turistické objevení.
 |
Říční údolí
Severní část Nízkého Jeseníku prořezává řeka Moravice, levý přítok Opavy. Ač je její tok přerušen dvěma poměrně velkými přehradami, Kružberkem a Slezskou Hartou, pořád tu zůstává dost velký díl málo narušené přírody. Atraktivní je zejména dolní tok mezi Kružberkem a Hradcem nad Moravicí. Zahloubený tok řeky tu provázejí jen lesní cesty a turistické stezky, údolí vytváří krásné zakleslé meandry.
Na necelých dvaceti kilometrech pěší trasy mezi Hradcem nad Moravicí a Vítkovem lze projít asi polovinu atraktivního úseku údolí Moravice. Výchozí i finální místo jsou přitom relativně dobře dostupná veřejnou dopravou – což je téma, které je při plánování výletů v Nízkém Jeseníku nutné brát vždy v úvahu.
Vodní nádrž Slezská Harta
Údolí Huntavy v západní části oblasti je též krajinně zajímavé a téměř nedotčené lidskou činností. Turistický cíl z něj dělají zejména Rešovské vodopády. Říčka – či spíše větší potok – západně od obce Rešov v úzkém, zalesněném kaňonu překonává několik skalních stupňů a stezka vedoucí kolem nich dá na chvíli připomenout trasy třeba ve Slovenském ráji. Přes nejvyšší stupeň voda padá do hloubky téměř deseti metrů.
Údolí řeky Bystřice, která protéká Nízkým Jeseníkem zhruba severojižním směrem a v Olomouci se vlévá do Moravy, sleduje z velké části železniční trať, což usnadňuje plánování výletů. Nejatraktivnější úsek, v němž se Bystřice zařezává do hlubokého, lesnatého údolí, se najde mezi stanicemi Domašov nad Bystřicí a Hrubá Voda. Třináct kilometrů dlouhý úsek sleduje naučná stezka Údolím Bystřice.
Vyhaslé sopky
Zbytky sopek z mladších třetihor, respektive začátku čtvrtohor nacházející se v jižním okolí Bruntálu patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Nízkého Jeseníku. Nejde sice o tak vizuálně dominantní a zdaleka prominentní kužele, jako se najdou například v Českém středohoří, přesto však zkušené oko na příkladu Uhlířského vrchu, Venušiny sopky či Velkého Roudného vulkanický původ snadno odhalí.
Pohled na Velký Roudný
Všechny tři vrcholy jsou přístupné po turistických značkách, ovšem pokud byste je chtěli spojit do jednoho výšlapu, připravte se na více než dvacetikilometrovou túru. Nejsnáze dostupný je Uhlířský vrch (672 m) s dominantou barokního poutního kostela Panny Marie Pomocné. Naopak na nejvyšší Velký Roudný (780 m) se budete muset posunout i na místní poměry do zapadlého koutu nad jižním břehem vodní nádrže Slezská Harta.
To nejlepší z hor ČeskaV našem seriálu jsme pro vás připravili přehled těch nejzajímavějších míst v horách České republiky. Najdete zde tipy na hřebenové trasy, krásné hrady a zámky, skvělé výhledy i vyhledávané pěší a cyklisté trasy. Všechny články můžete najít zde. |
Kdo se chce seznámit trochu blíže s detaily sopečné činnosti v této oblasti, může navštívit obnažený profil v bývalém lomu na úbočí Uhlířského vrchu. Výzkumy prokázaly, že jde – podobně jako u ostatních nízkojesenických sopek – o torzo někdejšího stratovulkánu.
Města
Jen kvůli návštěvě Bruntálu, Fulneku, Rýmařova či Šternberku asi do Nízkého Jeseníku nepojedete. Zejména pokud to máte daleko. Všechna čtyři jmenovaná města však mohou posloužit, i díky poměrně dobrému dopravnímu spojení, za východiště pěších či cyklistických výletů do oblasti. Najdete v nich přijatelnou síť služeb a všechna čtyři stojí alespoň za stručnou prohlídku.
Šestnáctitisícový Bruntál je největším městem oblasti, centrem společenského života je rozlehlé náměstí Míru. Z doby největší prosperity na sklonku středověku, kdy Bruntál (tehdy Freudenthal) vzkvétal díky těžbě rud v okolí, se sice zachovaly jen fragmenty, ale i tak tvoří městské domy lemující náměstí docela malebný celek.
Největší pamětihodnost města pak představuje zámek, v dnešní podobě z 18. století. Bruntál je dobrým východištěm pro poznávání vyhaslých sopek Nízkého Jeseníku, nejblíže městu leží Uhlířský vrch.
Náměstí ve Fulneku je malebné.
Také Fulnek, známý hlavně jako působiště Jana Ámose Komenského, má zhruba čtvercové náměstí, historie tady však šla jinými cestami. Město bylo totiž těžce poškozeno požárem na konci 2. světové války, původní charakter sídla se však podařilo poválečnou renovací z velké části obnovit. Velmi cennou stavbou a spolu se zámkem jednou ze dvou dominant města je barokní kostel Nejsvětější Trojice. Ve Fulneku lze začít východozápadní přechod Nízkého Jeseníku směrem na Vítkov a Moravský Beroun.
Dřina, na kterou budete hrdí. Přejezd tajuplného Nízkého Jeseníku na kole |
Také při pohledu na Šternberk (Sternberg), a to již z velké dálky, upoutá oko církevní stavba. Kostel Zvěstování Panny Marie stojí ve svahu na výběžku Nízkého Jeseníku. Ještě o trochu výš se vypíná hrad, od něhož snadno přehlédnete velkou část Hané.
Šternberk jako turistické východiště ocení určitě i cyklisté, ve městě totiž začíná proslulé stoupání po staré silnici vedoucí do Moravského Berouna, s několika poctivými serpentinami, na níž se jezdí automobilové závody do vrchu Ecce Homo. Převýšení z centra Šternberku až do osady Nové Dvorce dělá 350 metrů.
Horní náměstí ve Šternberku
Rýmařov (dříve Römerstadt) leží v hluboké kotlině na rozhraní Nízkého a Hrubého Jeseníku. Město, které bylo po staletí centrem zpracování železných a stříbrných rud těžených v okolí, ale po 2. světové válce štěstí nemělo a socialistická „asanace“ jej zbavila značné části historické zástavby. Zajímavostí je volně stojící monumentální radnice uprostřed náměstí. Rýmařov je dobrým východištěm do západní části Nízkého Jeseníku, daleko to není např. k Rešovským vodopádům.
Hrady a zámky
Hrad Sovinec splňuje romantické představy o tvrdé středověké pevnosti. Tyčí se na výrazné terénní vyvýšenině nad hlubokým údolím, mohutná válcovitá věž i pořádné hradby mu dávají punc nedobytnosti. Snad ani nevadí, že realita je trochu jiná. Za třicetileté války byl Sovinec (tehdy nazývaný Eulenburg) dvakrát dobyt a později několikrát vyhořel, naposledy krátce po skončení 2. světové války. Stavba samotná stejně jako zařízení jsou proto vesměs novodobé. Sovinec/Eulenburg vlastnil po staletí Řád německých rytířů.
Hrad Sovinec, pohled na hrad z červené značky do údolí Oslavy
Úplně jiný dojem dělá zámecký komplex v Hradci nad Moravicí. Tzv. Červený zámek je jedním z nejvýraznějších příkladů novogotické zámecké stavby v Česku, zatímco starší Bílý zámek vznikl přestavbami ze středověkého hradu. Části zámeckého areálu jsou za normálních podmínek v letní sezoně přístupné po prohlídkových okruzích a pokud vůbec někde v Nízkém Jeseníku můžete narazit na silnější turistický provoz, tak to díky blízkosti Opavy i Ostravy bude právě zde.
Vyhlídky
Ač se jedná o velmi řídce osídlenou oblast, pokrývají lesní porosty v Nízkém Jeseníku jen asi 40 procent území. Více zalesněná jsou údolí, zatímco vyšší polohy obvykle zůstávají holé. Do 2. světové války tu byla většinou pole, dnes pokrývají nelesní polohy Nízkého Jeseníku téměř bezvýhradně louky a pastviny. Pro turistiku to znamená přehršel výhledových míst, aniž byste museli šplhat na nějaké výrazné kóty. Vzdálenější obzory často rámuje hradba Hrubého Jeseníku na severu a Moravskoslezských Beskyd na jihovýchodě. Z jižní části oblasti lze za dobré viditelnosti přehlédnout celou Hanou. Možná vás překvapí, o kolik níž se tato úrodná krajina prostírá.
Výborným rozhledovým bodem, navíc ozvláštněným pozoruhodnou křížovou cestou, je Křížový vrch (Kreuzberg, 589 m) na západě oblasti. Pozvolný výstup z blízké obce Ruda lemuje čtrnáct hodnotných plastik s pašijovými scénami až k vrcholové kalvárii. Rozhled je kruhový, bez omezení.
Křížový vrch s křížovou cestou nad obcí Ruda
Velmi dobré výhledy nabízejí i vyhaslé sopky v okolí Bruntálu (viz výše). Kdo chce k Nízkému Jeseníku jen „přičichnout“, tomu poslouží dva rozhledové body na samém okraji oblasti. Na severu je to vrch Cvilín (441 m) nad Krnovem, s poctivou válcovitou kamennou rozhlednou ze začátku 20. století. Na Cvilíně stojí i poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné.
Mnohem známější i navštěvovanější poutní chrám, od něhož se také otevírají širé výhledy, ale stojí na jižním okraji Nízkého Jeseníku. Přímo ze schodů baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém kopečku u Olomouce přehlédnete Hanou i některé středomoravské vrchoviny a pahorkatiny. A komu by to nestačilo, může ještě vyšplhat na blízkou rozhlednu, která se nachází v areálu tamější zoologické zahrady.
Vojenský prostor Libavá
Značný díl jižní části Nízkého Jeseníku, konkrétně Oderské vrchy, je součástí vojenského újezdu Libavá. Na území o rozloze 235 km² je z pochopitelných důvodů vstup zakázán, Armáda ČR ho používá pro ostrý výcvik. Existuje však pár výjimek. O víkendech během dne a v pátek odpoledne jsou totiž pro veřejnost přístupné některé okrajové části újezdu.
Zátiší z vojenského prostoru Libavá
Památník PTP v Městě Libavá
Nejzajímavějším legálně dostupným cílem je pramen řeky Odry, kam se dostanete asi dva kilometry dlouhou značenou cestou z osady Kozlov. Navštívit se dá rovněž obnovený poutní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího při severní hranici vojenského újezdu. Stával v obci Stará Voda, která však po 2. světové válce zanikla.
Sídlem újezdního úřadu je Město Libavá (dříve Liebau), které je od zmenšení vojenského újezdu po roce 1990 normálně přístupné. Kdo holduje bizarním scenériím dob dávno zašlých kombinovaným s intenzivním pocitem „konce světa“, bude ve Městě Libavá na správném místě.
Obec postrádá většinu atributů civilizovaného lidského sídla. Poválečné demolice a následná výstavba vojenských paneláků vytvořily bizarní obrazy neorganizovaného zmaru bez ladu a skladu, nad kterým se tyčí – snad jako memento, že dříve bylo i líp – dochovaný větrný mlýn z 19. století. Vojenskou minulost připomíná i památník 53. pomocného technického praporu (PTP).
