Podle jejího jednatele Daniela Kudláčka se firmě během pěti let od založení podařilo prorazit mezi laboratoře spolupracující se světovou špičkou.
Řešíte mimo jiné i blízkou budoucnost kraje, vysokorychlostní železnici, jejíž stavba se plánuje.
Řešíme bezpečnost vlaků. Konkrétně počítáme, s jakou pravděpodobností může v tunelu dojít k požáru. Ta pravděpodobnost je docela malá...
...v rakouském Kaprunu (místo tragického požáru v tunelu – pozn. red.) by vám asi řekli něco jiného.
A přesně Kaprun má na svědomí, že tato opatření vznikla. Právě proto, aby se podobné neštěstí neopakovalo. Řeší se, aby vlak nevjížděl hořící do tunelu, ani aby hořící v tunelu nezastavoval. A primárně samozřejmě to, aby k požáru vůbec nedošlo.
A když už by v tom tunelu k požáru došlo?
Tak by měl strojvůdce projet i s vlakem tunelem a zastavit až za ním. Proto se to řeší už v předpisech, v projektech, aby byl vlak k takové věci způsobilý. Proto se řeší protipožární podlahy ve vlacích, proto se řeší protipožární příčky a podobně.
Vlastníkem vaší firmy je fryčovická společnost Borcad vyrábějící například sedačky do vlaků. Vznikli jste jako pobočka Borcadu?
V podstatě jsme samostatná firma, Borcad nás jen vlastní. Vše vzniklo tak, že jsem se v roce 2015 rozhodl z Borcadu, kde jsem tehdy pracoval deset let, odejít. Cítil jsem, že už je čas na nějakou změnu. V hlavě jsem měl takový nápad – na laboratoře, které by testovaly různé věci, které jsme si v té době museli nechávat testovat za dost velké peníze v zahraničí. Prostě mě napadlo, že bychom si vše mohli testovat sami. A v nějaké chvíli jsem ten nápad vytáhl ze šuplíku, majiteli se to líbilo a rozhodl se do toho investovat.
Proč jste to neudělali v rámci Borcadu?
Nechtěli jsme, abychom mohli být někým napadáni z podjatosti, že někomu přidáváme, že jsme na někom závislí.
Jak dlouho se vznik takové firmy připravuje?
Na samotné přípravě jsem pracoval zhruba rok. Jako laboratoř se věnujeme požárně-technickým zkouškám a analýzám, vedle toho pak provádíme zkoušky spolehlivosti, životnosti, trvanlivosti a bezpečnosti výrobků. Třeba, jak dlouho vydrží sklápěcí sedačka ve vlaku. Ale samozřejmě nemůžeme dělat úplně všechno. V požární oblasti jsme se soustředili právě na drážní dopravu.
Začali jste primárně pracovat pro Borcad?
Byl to náš první zákazník, to je samozřejmé, dnes už ale tvoří jen malou část našich zakázek. Navíc musíme být jako laboratoř nestranní, neupřednostňovat jednoho zákazníka před druhým.
Jak vzniká taková testovací laboratoř? Máte, předpokládám, „kulaté razítko“, které nedostanete jen tak.
Není to jednoduché. Příprava na to, abychom se stali akreditovanou laboratoří, trvala asi rok. Nejde jen o nákup přístrojů, ale i o přípravu lidí, o jejich kvalifikaci, o zvládnutí využívaných technologií. A těžké bývá i zvládnutí mezilaboratorních zkoušek.
To je co?
Musíme mít důkaz, že měříme stále stejně, stejně dobře, a jsme srovnatelní s konkurencí.
Jakou konkurenci u nás máte?
V České republice a na Slovensku jsme co do rozsahu jediní. Samozřejmě, že tady jsou ústavy, které dělají zkoušky v obdobných oblastech, ale pro drážní vozidla jsme jediní. I proto se účastníme celosvětových kruhových zkoušek laboratoří, které organizují Francouzi a účastní se jich laboratoře z celého světa.
Daniel Kudláček, jednatel novojičínské společnosti CZ Testing Institute.
To pro vás znamená co?
Z Francie dostaneme slepé vzorky, provedeme veškeré zkoušky, výsledky pak pošleme do Paříže, odkud nám po nějaké době přijde vyhodnocení, jak jsme obstáli, jestli jsme naměřili to, co jsme měli. Toho se účastní zhruba třicet firem z celého světa.
Kolik stojí taková sranda?
No, hodně. Jsou to řádově tisíce eur.
Jestli pak není lepší být nahoře a ty testy pořádat.
I to se nám povedlo. Před třemi lety jsme Francouzům nabídli, že jim to pomůžeme zorganizovat, a uspěli jsme. Dodali jsme testovací materiály celému světu, všechny laboratoře na nich pracovaly. Za to nám zaplatily, bylo to fajn.
Pomohlo to nějak obchodně?
Hlavně se o nás dozvěděla veškerá konkurence. Ale účast na těchto testech každopádně pomáhá. Vedle naší vlastní akreditace to je další věc, co nám pomáhá v prosazení.
Tu českou akreditaci uděluje kdo?
Tu uděluje Český akreditační institut. Ten uděluje akreditace veškerým českým laboratořím. Třeba i těm, které zpracovávají testy na covid a podobně. Na základě těchto akreditací můžeme spolupracovat zhruba s 85 zeměmi světa.
Měli jste v Borcadu nějakého předchůdce, nebo jste vše vybudovali úplně od nuly?
Maličká laboratoř v Borcadu byla, ale to byla jen místnost velikosti větší garáže. Tam si konstruktéři zkoušeli svoje návrhy. K tomu jsme postupně přidávali další přístroje, pak už byl jen krůček k založení laboratoře.
Jak se taková nová laboratoř „prodává“? Předpokládám, že nestačí někam přijít, říct mám laboratoř, dejte mi vzorky.
Prosazuje se těžce. Třeba než jsme pronikli do Siemensu, trvalo přes rok. To byly opakované návštěvy, přesvědčování, ukázky našich schopností. A jinde to nebylo jiné. Takže chodíte, chodíte a věříte, že to jednou vyjde.
Abyste mohli nabízet, musíte mít lidi. Laboratorní přístroj si může koupit každý, ne každý jej ale může obsluhovat. Jak se vám shánějí zaměstnanci?
Těžce. To je dnes největší problém. Nechci říct, že se hledají katastrofálně, ale hodně těžce ano. Najít člověka se znalostmi, erudicí a rozumem je hodně těžké.
Jak si pomáháte?
Jezdíme do škol, přednášíme, snažíme se studenty zaujmout. Hledáme na středních i na vysokých školách. Nicméně ten nedostatek techniků je obrovský.
Máte kvůli tomu podstav? Brání vám nedostatek zaměstnanců v dalším růstu?
V tuto chvíli máme zaměstnanců tak akorát, ale už se díváme do budoucnosti, po dalších, abychom se mohli jako firma rozšířit. Jak co se počtu přístrojů týče, tak rozsahu nabídky, akreditačních možností. A vedle laboratorních testů nabízíme zákazníkům i školení a na to také potřebujeme zkušené lidi.
Málokterá firma je hned po založení zisková. Jak se to vyvíjelo u vás?
První rok byla větší ztráta, řekněme v řádu milionů korun, druhý rok jsme se přibližovali záporné nule, třetí rok jsme měli kladnou nulu, v loňském roce jsme měli zisk v řádu stovek tisíc korun, blížíme se zisku v řádu milionů.
S okamžitým ziskem jste, předpokládám, nepočítali.
To ani nejde. Půjčíte si peníze od bank a od vlastníků, pak si vyděláváte na leasing na další přístroje...
Jak se s tím spí, dlužit bance miliony?
No špatně. Kdybyste se mě před pár lety zeptal, tak řeknu, že bych do toho asi nešel.
Ale vždyť jste si tu firmu sám vymyslel.
To je pravda. A abych ji udržel, lítám všude možně po světě a sháním zakázky.
Jak se vám sháněly v době největších covidových omezení, kdy bylo cestování hodně nesnadné?
Vždy to nakonec nějak šlo. Psal jsem si propustky pro policii a podobně, že jde o pracovní cesty. Co nešlo, to se řešilo prostřednictvím e-konferencí a podobně.
Takže vás covid neomezil?
V podstatě ne, rostli jsme i při něm. Musím zaklepat, nepoznamenal nás. Navíc se na nás obrátily i firmy, které jinak využívaly jiné laboratoře, jež byly úplně zavřené. Takže jsme i díky covidu získali nové zákazníky.
