Lidé z jejich okolí si tímto výletem nebyli úplně jistí. Na sociálních sítích se rozproudily diskuze, zda to vůbec byl dobrý nápad. Od neznámých lidí si Katka a Ján Bačovi dokonce vysloužili i kritiku. Jak říká Ján v rozhovoru pro web brainee.sk, manželé ničeho nelitují, a pokud to půjde, na podobnou výpravu se vydají znovu.
Náročnou Cestu hrdinů SNP jste absolvovali s malým dítětem. Proč? Jak tento nápad vznikl?
Na prapůvod našeho rozhodnutí si už nevzpomeneme. Vznikalo to zřejmě postupně a dlouho, někde jsme něco zaslechli, viděli jsme nějaká videa a dokumenty o zdolávání dlouhých tras pěšky, a nakonec v nás začala růst zvědavost a touha si to vyzkoušet. Cesta hrdinů SNP nás zaujala hlavně tím, že vede přes části Slovenska, které jsme ještě nikdy nenavštívili. Pro nás to mohl být tedy spíš poznávací výlet než sportovní výkon. Když se nám pak po narození dcery Hany naskytla možnost společné rodičovské dovolené, věděli jsme, že je na to teď ideální příležitost a brali jsme za samozřejmost, že se na cestu vydáme ve třech. Chtěli jsme tento čas strávit společně, aktivně a mimo zaběhnuté koleje. Jednou z našich priorit je budovat u Hany pozitivní vztah k lidem a přírodě a myslíme si, že s tím nemusíme čekat, než trochu vyroste. Na rozvoj těchto schopností nám pěší turistika přijde ideální.
Předpokládám, že jste se setkali s udivenými pohledy a otázkami, proč se do něčeho takového pouštíte. Mrzelo vás to? Museli jste hodně lidem vysvětlovat, proč jste se vydali na Cestu hrdinů SNP s malým dítětem?
Skoro všichni nad našimi plány zdvihali obočí a jen málokdo jde považoval za proveditelné. Napřímo nás nikdo neodrazoval, jemný apel na naši ohleduplnost vůči malé ale cítit bylo. Vícekrát jsme se sami sebe ptali, jestli ve své naivitě něco očividného nepřehlížíme. Ale protože jsme na nic takového nepřišli, rozhodli jste se to otestovat na vlastní kůži s tím, že v případě komplikací nebudeme tvrdohlaví a cestu předčasně ukončíme.
Milovníci přírody jste byli odjakživa, nebo se to ve vás postupně vyvíjelo?
Vztah k přírodě jsme intenzivně začali budovat až v poslední době. Do jisté míry je to určitě reakce na to, že žijeme v poměrně rušném prostředí a je pro nás těžké abychom nebyli zavaleni množstvím podnětů i během odpočinku. Před pár lety jsme tedy začali s pravidelnými víkendovými úniky do přírody. Postupně se nám to zalíbilo a tímto směrem jsme začali směřovat i delší dovolené.
Je pravda, že během pandemie se začali lidé víc věnovat turistice, chodit do lesa. Potkali jste během své cesty hodně podobných poutníků jako jste vy?
Z každé strany slýcháme, jak se turistika poslední dobou zpopularizovala, že se dokonce samotná Cesta hrdinů SNP stala masovou atrakcí. V porovnání s předchozími lety je určitě vidět nárůst počtu turistů, to ale platí pro všeobecně známé a turisticky atraktivní lokality. Během cest jsme sice turisty potkávali, ale určitě ne v takové míře, že by nás to omezovalo nebo by nám to bylo nepříjemné. Byly i úseky, kdy jsme nikoho nepotkali celý den. S lidmi, kteří šli stejnou trasu, jsme se kvůli rozdílnému tempu většinou jenom pozdravili a vyměnili si postřehy z cesty. Nějak dlouho jsme cestu s nikým nesdíleli.
Pokud byste šli cestu znovu, udělali byste něco jinak? A vlastně, šli byste znovu?
Určitě bychom šli znovu a na cestu se ještě víc těšili. Možná bychom ještě o něco víc spali ve stanu, na konci naší cesty jsme stanovali a celkem se nám to zalíbilo. Jinak bychom asi nic neměnili.
Kdo z vás dvou je praktičtější?
Každý z nás je praktický v jiném směru. Katka je skvělá v organizaci a v krizovém managementu. Hlavně díky ní bylo o Hanu vždy skvěle postaráno a vždy jsme věděli, kde se které věci nacházejí. Já jsem zase technický typ, staral jsem se o navigaci, věci okolo táboření a plánování. Spolu tedy tvoříme poměrně funkční celek.
Kromě toho, že jste teď s Hanou na mateřské dovolené, jaké máte povolání?
Katka pracuje jako lékařka – anesteziolog, já jsem art director v oblasti brandingu.
„Zabalili jsme se excelentně,“ pochvalují si manželé náročnou přípravu na cestu.
Co vás během cesty nejvíce překvapilo?
Největším překvapením pro nás bylo to, jak se nám dobře šlo a jak neuvěřitelně nám vycházelo počasí. Četli jsme spousty článků o turistech, které během pochodu neustále trápili nějaké bolesti nebo se potýkali s všelijakými vrtochy přírody. Proto jsme napjatě čekali, kdy se to všechno pokazí, kdy nám už konečně odejdou kolena, kdy už neuneseme batoh, a kdy přijdou deštivé dny, které nás úplně položí. Nic z toho se ale za celou dobu nestalo. Měli jsme určitě obrovský kus štěstí, hlavně co se týká počasí, ale myslíme si, že jsme i byli na cestu dobře připravení a byli jsme správně mentálně nastavení.
Potkali jste medvěda?
Chválabohu ne! Medvědi jsou moje noční můra. Ve výbavě jsme měli i sprej proti medvědům. Ale jestli bychom ho v případě potřeby dokázali i reálně použít, to už je druhá věc. Několikrát jsme viděli čerstvé stopy a potkali jsme turisty, kteří medvěda viděli, ale nám naštěstí cestu nezkřížil.
Byly momenty, při kterých jste litovali, že jste se na cestu vydali?
Ne. Samozřejmě bylo několik těžších chvil, kdy jsme byli vyčerpaní a v některých nekomfortních momentech jsme si neuměli představit, že takto máme fungovat ještě dva tři týdny. Ale stačilo si na chvilku sednout a něco sníst a bylo po krizi. Ani jednou jsme nelitovali, že jsme se na cestu vydali a takřka každý večer jsme šli spát s pocitem, že dneska to bylo ještě hezčí než včera.
Putovali jste jako tříčlenná rodinka, ale přesto, necítili jste se někdy osaměle? Nebo se zeptám jinak. Užili jste si i klid a samotu?
Naše původní představa byla, že během cesty prodiskutujeme a probereme všechno, na co není během všedních dnů čas nebo chuť. Ale pravda je taková, že jsme většinu času chodili bez slov. Mělo to několik důvodů – buď jsme byli každý zabraný do vlastních myšlenek, nebo jsme nechtěli rušit spící Hanu, případně jsme my sami sotva lapali po dechu. I tak jsme se ale osaměle necítili, byli jsme pořád spolu a vnímali jsme vzájemnou přítomnost i beze slov.
Měli jste i krize?
Jedinou významnou krizi jsme měli, když jsme na hotelu Kráľova studňa ve Velké Fatře dostali střevní chřipku. Nemohli jsme nic jíst ani pít, měli jsme teploty a úplně jsme zeslábli. Problémy se nevyhnuly ani Haně, a tak jsme reálně uvažovali, jestli cestu neukončíme. Třetí den se nám ale udělalo líp, a tak jsme se nakonec rozhodli, že se pomalu vydáme dál a uvidíme. Postupně se nám vracela síla i chuť pokračovat a když bylo jasné, že i Hana je už v pořádku, nebyl žádný důvod to zabalit.
Dvě noci jste strávili u náhodných hostitelů. Jaké lidi jste během putování potkali?
Náhodná setkání s neznámými lidmi patří jednoznačně k nejlepším momentům naší cesty, prakticky všechna byla extrémně pozitivní a obohacující. Zažili jsme spoustu spontánní pohostinnosti i nezištné pomoci, a to často v regionech, o kterých se běžně mluví s despektem. Určitě nás to nutí upravit si myšlenku o nás, Slovácích, a doufáme, že i my budeme šířit dobro dál podobným způsobem.
Zabalili jste si něco, co jste jste nakonec vůbec nepotřebovali? Respektive, postrádali jste něco opravdu nezbytné a v té chvíli jste to neměli?
Myslíme si, že jsme se zabalili excelentně. Strávili jsme spoustu času rešerší vhodné výbavy, o to víc, že jsme šli s Hanou a nechtěli jsme nic podcenit. Museli jsme zainvestovat do kvalitního ultralehkého vybavení, abychom byli připravení na všechny pravděpodobné scénáře a zároveň nepřekročili celkový kritický objem a hmotnost. Na cestě jsme využili prakticky všechny naše věci až na pár kusů oblečení, které nebylo vzhledem ke stabilnímu a pěknému počasí potřeba. Situace, že by nám něco opravdu chybělo, tak nenastala.
Objevily se i těžké chvilky a chvíle, které ale vztah rodičů s dcerou posílily.
Jak to celé zvládala Hana?
Drtivou většinu času se tvářila maximálně spokojeně. Oprávněně se domníváme, že si tu cestu užívala společně s námi. První dny jsme se snažili odpozorovat, jaký rytmus jí bude vyhovovat a podle toho jsme plánovali další etapy. Ukázalo se, že v nosiči se jí dobře spí. Tento čas jsme tedy využívali výhradně na chůzi a přitom se snažili jít co nejrychleji. Když se pak probudila, udělali jsme si dlouhou pauzu, během které jsme se najedli a Hanka se mohla batolit a objevovat kdejaké lesní tajemství. Nejpozději v devatenáct hodin jsme se snažili být v cíli denní etapy, abychom měli ještě dostatek času něco navařit, vyprat a připravit se na noc. Usínali jsme společně po západu slunce.
Takové putování má často terapeutické účinky. Naučili jste se něco o sobě navzájem? Nebo jste v sobě objevili nějakou neodhalenou vlastnost?
Znovu jsme se utvrdili v tom, že se vzájemně potřebujeme a že spolu zvládneme všechno, na čem nám záleží. A taky jsme si vyzkoušeli, jak málo člověk potřebuje k tomu, aby prožil plnohodnotný den. Bylo to pro nás hodně osvobozující.
Posílilo to váš vztah?
Asi ano, jako každá výzva, kterou musí partneři čelit společně. Určitě to ale významně pomohlo budovat si pevný vztah s Hanou. Byli jsme spolu 30 dní, 24 hodin denně, skoro nikým a ničím nerušeni. A to je něco, co by se nám v domácím prostředí nikdy nepodařilo a jsme za to extrémně vděční.
Plánujete nějaký další turistický výlet?
Od naší cesty už uběhlo pár týdnů, během kterých jsme stihli ještě několik pěkných jednodenních výletů. Teď se už pomalu vracíme do pracovní rutiny a na další významnou túru si budeme muset počkat. Zároveň si uvědomujeme, že naše Cesta hrdinů SNP proběhla z každého úhlu pohledu v ideální konstelaci a zopakovat něco podobného bude už téměř nemožné.
Cesta hrdinů SNPZnačená turistická cesta vede z Dukelského průsmyku na severovýchodu Slovenska až na hrad Devín na západní hranici s Rakouskem. Její celková délka podle uváděných zdrojů kolísá mezi 750–770 kilometry. Částečně zasahuje i na území Česka. Je pojmenována podle Slovenského národního povstání (SNP). Prochází většinu oblastí Slovenska, kde probíhaly významné akce Slovenského národního povstání a při osvobozování Slovenska v letech 1944 a 1945. Cesta je značená červeným turistickým značením a po většinu trasy je totožná s Evropskou dálkovou turistickou trasou E8. Kvůli průběhu převážně horami je Cesta hrdinů SNP náročnější přechod a trasa se zvládá v průměru za 26 až 28 dní. Turistická trasa vede významnými pohořími jako Čergov, Volovské vrchy, Nízké Tatry, Velká Fatra, Žiar, Strážovské vrchy, Bílé Karpaty, Malé Karpaty a prochází některými městy – např. Bardejovem, Trenčínem, Starou Turou či Bratislavou. Zdroj: wikipedia.org  Mapa turistické trasy Cesta hrdinů SNP |
