Dnes je to z Českých Budějovic do hornorakouského Gmundenu autem zhruba dvě hodinky. Dovedete si představit, jak dlouho to asi trvalo před téměř dvěma sty lety vlaku taženému koňmi?
Právě z Gmundenu přes Linec do Českých Budějovic putovala takzvanou koněspřežkou sůl vytěžená v dolech Solné komory. Když se po této významné obchodní cestě vracely vozy s koňmi zpět prázdné, bylo v nich dostatek místa pro občasné pasažéry, kteří se tak stali vlastně prvními turisty Salzkammergut.
67, nebo 76 jezer?
Dnes má třináctitisícové město poměrně nezvyklou tramvajovou dopravu postavenou právě na pozůstatcích bývalé koněspřežky, mimochodem první železnice na kontinentální Evropě.
Je to milé městečko a má i další světový unikát. V roce, kdy Kolumbus objevoval Ameriku, tady zakládali keramičku s typicky zeleným vzorem. Můžete si sem zajít na exkurzi nebo si i namalovat vlastní nádobí, které vám po vypálení pošlou poštou. A to i v neděli a během rakouských svátků. Dobrý tip na nepřízeň počasí.
 |
My budeme ovšem pokračovat dál po pomyslné cestě soli směrem k jejímu zdroji. Do Gmundenu se těch zhruba padesát kilometrů z halštatských solných dolů dopravovala sůl soustavou stavidel a přepustí po jezerech. V Salzkammergut jich je šedesát sedm. Nebo sedmdesát šest? Musím vám prozradit tajemství – nemají v tom jasno ani informace pocházející přímo z regionu. Schválně si to zkuste vyhledat na internetu.
Říční kapitán by o tom měl vědět své, ale to ředitel turismu taky. Přesto se jejich informace rozcházejí. To ovšem není tak podstatné. Až jedno z těch jezer uvidíte, budou vám čísla jedno. Jsou opravdu magická. Ale zpátky na palubu.
Sissi
Lodní doprava je v Salzkammergut tedy od samého počátku životně důležitá a v Gmundenu kotví vedle moderních výletních i historické parní lodě. Například Gizela, jedna ze čtyř posledních v Rakousku. O dámě se to nesluší prozrazovat, ale Gizela se na mě zlobit nebude. Na to, že je nejstarší a brzy oslaví sto padesát let, vypadá skvěle. Zachovala si i věrnost svého kapitána, který na ní slouží už pětatřicet let.
Gizela zažila velké časy. Vozila totiž císařovnu Sissi, tedy Alžbětu Bavorskou, manželku Františka Josefa, a tedy rakouskou císařovnu. K císařské rodině se ale ještě vrátíme.
Traunsee
Teď už vyrazíme na Traunsee, které nese stejné jméno jako řeka, jež ho napájí. Je jedno z největších a se sto devadesáti jedna metry nejhlubší ze všech jezer v Salzkammergut. Navíc jen jedno ze dvou jezer v Rakousku, na němž se dá provozovat kajting. Můžete se na něm ale vybláznit na čemkoli, co po vodě klouže, pluje nebo plave. Ovšem i jízda na kole po cyklostezce kolem jezera vás vtáhne, jako byste byli jeho součástí.
Císařská rekreace
Cesta nás dovede do lázeňského městečka Bad Ischl, které je jakýmsi centrem Salzkammergut, snad i díky své historické pozici. Právě Bad Ischl bylo totiž místem rekreace habsburské císařské rodiny. Dnes bychom řekli, že spojili příjemné s užitečným. Nejenže si tu uprostřed jezer a hor, daleko od Vídně mohli odpočinout, ale dohlíželi zároveň na jeden z nejvýznamnějších zdrojů příjmů císařské rodiny – solné doly.
Cukrárna Zauner
Bad Ischl je krásné městečko s výstavní kolonádou, živými trhy, rušnými uličkami a duch monarchie ve městě dýchá z každého koutu. Přece jen v poněkud koncentrovanější podobě jej najdete v cukrárně u Zaunera. Pradědeček současného majitele, pochopitelně pana Zaunera, císaře přímo obsluhoval, ale i dnes majitel vypadá jako reinkarnace Sigmunda Freuda a je od hlavy k patě c. k.
V cukrárně to žije. Každý si chce dát dortík, který jedl císař, nebo oblíbenou cukrovinku všemi milované Sissi. Při její životosprávě je s podivem, že kolem cukrárny vůbec jen prošla.
Dort i s třešničkou
Než se vydáte k jednomu z nejnavštěvovanějších míst v Rakousku a v Evropě, můžete před třešničkou sníst třeba celý dort. Tím nemyslím jen ten Zaunerův. Salzkammergut se rozkládá na hranici tří spolkových zemí a je tam toho k vidění tolik, že byste museli být opravdu monarcha, abyste na všechno měli čas.
Attersee
Už jsme zmínili jezera, kterých je nepočítaně. Jmenujme snad ještě jen štýrské Altausee, jemuž zajistilo věhlas natáčení Jamese Bonda, nebo Attersee, které jsme zmiňovali v minulých Cyklotoulkách z Rakouska, když jsme jeli Římskou cyklostezku. Deváté největší jezero v Rakousku Wolfgangsee nebo roztomilé Fuschlesee leží zase v Salzbursku.
V regionu můžete potkat milé historické vesničky jako třeba nejstarší obec v Salzkammergut Lauffen. Její charakter utváří řeka Traun. Rybáři, starý náhon, děti dovádí na splavu, koupou se pod ním, hrají si na kamenné pláži, vodáci sjíždí řeku na kanoích a ještě kolem ní vede cyklostezka.
Traunsee
Ve vesničce St. Agata se můžete zastavit v hořčičárně AnnaMax. Sůl sice tvoří ve složení hořčice jen jednotky procent, ale bez ní to taky nejde, a když chcete kvalitní hořčici, proč si nepostavit výrobu právě v Solné komoře? Její majitel zkrátka jednou zjistil, že mu hořčice z krámu nechutnají, a tak začal vyrábět vlastní.
Za těch deset let vyrobil asi tolik hořčice, co velké firmy za měsíc, ale používá k její výrobě jako jediný v Rakousku unikátní kamenná mlýnská kola. Ta nadrtí připravenou směs, z níž pak Rainer připraví pětadvacet různých druhů a z těch už si vybere nejen on, ale jistě i vy.
Významné pohoří, které známe hlavně díky zimním sportům, téměř třítisícový Dachstein, jež patří také do regionu Salzkammergut, by mohl být onou třešničkou na dortu.
Nejznámější vesnice na světě
Pro dnešek ale nebude. Bude jí malá vesnice na konci světa s devíti sty dvaceti stálými obyvateli, kterou ročně navštíví milion turistů. Halštat má přitom své vlakové nádraží na druhé straně stejnojmenného jezera, poblíž vesničky Obertraun s oblíbenou pláží. Můžete si odtamtud vzít přes jezero gondolu a připlout do města tak, jako jeho dřívější obyvatelé, po vodě. Byl to mimochodem účinný obranný prvek. Do Halštatu vedla cesta jen přes horu nebo po vodě.
Hallstatt
Můžete ovšem také objet jezero na jižní straně po cyklochodníku, který vede mnohdy přímo nad vodou. Po západní straně byste museli přes ferraty, což s kufry nedoporučuji, ale jinak je to tu také velice oblíbená činnost.
Jestli je v celém regionu cítit sůl, tak tady to je rána přímo na komoru. Nikoho asi nepřekvapí, že je městečko v UNESCO. Jsou nad ním stále funkční nejstarší solné doly na světě. Sůl se tu těží už sedm tisíc let a umožnila vedle sebe existenci dvou různých kultur. Keltové nahoře sůl těžili a Římané dole se solí obchodovali. Naše cesta za solí se tady uzavírá, ale turistům se otevírá malebné městečko, ve kterém budete chtít být doma.
Hallstatt
Číňané tento slovní obrat vzali poněkud doslova. Historka o tom, jak město okopírovali a postavili si ho kompletně se vším všudy v Číně, jen zrcadlově obráceně, je stejně úsměvná jako děsivá. A bohužel pravdivá. Kopie funguje jako muzeum, a tak když se pak Číňané přijedou podívat na originál, lezou lidem do kuchyně, protože si myslí, že je to taky expozice. Tady ovšem žijí lidé a to teprve spolu s horami a jezerem tvoří z města unikát. Solné krámky, kavárničky, křivolaké uličky, hotely, kostely… dokonce kostnice s rituálně pomalovanými lebkami.
Samozřejmě doporučujeme originál, i přesto, že město bývalo za běžných podmínek poměrně stísněné. Žádné vyprávění nenahradí osobní zážitek. Je to jako recept, který si musíte uvařit sami. A nezapomeňte na špetku soli!
