Chráněná krajinná oblast Jeseníky, zahrnující Hrubý Jeseník i části navazujících celků Hanušovické a Zlatohorské vrchoviny, patří k nejlesnatějším územím v Česku. Lesní porosty pokrývají asi 80 procent plochy.
Jistý paradox tak představuje fakt, že to, co dělá Jeseníky charakteristické, jsou vrcholové části horských hřbetů vystupující nad hranici lesa. Vedle Hrubého Jeseníku se v Česku setkáme s přirozenou horní hranicí lesa už jen v Krkonoších a na Kralickém Sněžníku.
Přes poměrně značnou nadmořskou výšku patří Jeseníky mezi docela dobře dostupné oblasti, území překonává několik silničních průsmyků v čele s nejvyšším Červenohorským sedlem a na Ramzovou lze pohodlně dojet i vlakem. Okolí těchto míst je samozřejmě více frekventované, ale i tomu, kdo hledá ticho a klid, Jeseníky nabídnou bezpočet málo navštěvovaných koutů.
Hřebenová trasa
Přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku patří mezi nejvděčnější horské túry v Česku. Jde o členitou trasu se znatelným převýšením, která nabídne proměnlivé prostředí od hlubokých hvozdů po vrcholové bezlesí skýtající daleké výhledy. Provázet vás bude až na závěrečný úsek červená turistická značka.
 |
Nástupním bodem na jesenickou hřebenovku ve směru od severu je Ramzovské sedlo (760 m) na rozhraní Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor, cílem pak sedlo Skřítek (874 m) na silnici spojující Bruntál a Šumperk. Vzhledem k délce trasy, která dělá i s odbočkou na Praděd 40 kilometrů, je reálné hřeben přejít za dva dny s přenocováním na některé z horských chat v okolí Pradědu (Švýcárna, Barborka).
Kumulované převýšení dělá 1 500 metrů. Nejčlenitější a tím i nejnáročnější je první třetina trasy mezi Ramzovou a Červenohorským sedlem. Úvodní díl s šestisetmetrovým převýšením na Šerák si lze sice usnadnit použitím lanovky, ochudíte se ale o krásný úsek zejména od mezistanice na Černavě. K opravdovým zážitkům patří také výhledy z Keprníku (1 423 m) a zákoutí kolem kaple Vřesová studánka.
Jesenická klasika: pohled z jihu na Praděd, vlevo jsou vidět Petrovy kameny.
Z Červenohorského sedla až na plochý vrchol Pradědu (1492 m), nejvyšší kótu Hrubého Jeseníku, se stoupá jen pozvolně. Počítejte ale s tím, že tento úsek bývá poměrně frekventovaný a kolem Pradědu se nevyhnete úsekům po asfaltu.
Z Pradědu se pak jde, s výjimkou krátkého výšvihu na Vysokou holi
(1 464 m), už jen s kopce či po rovině a trasa vede až na vrchol Pecného (1 330 m) stále nad hranicí lesa. Terén tu oživují občasné skály (mrazové sruby), z nichž jsou nejznámější Petrovy kameny.
Za Pecným začne značka, nyní již zelená, strměji klesat a záhy se zanoří do lesa. To už do cíle na Skřítku chybí jen asi hodina chůze.
Vyhlídky
Snad proto, že četné jesenické kopce nabízejí báječné výhledy z úrovně terénu, není umělých rozhleden v kraji mnoho a spíše se najdou v okrajových částech oblasti.
Dvě známé rozhledny v Jeseníkách, Zlatých Chlum (vlevo) a Biskupská kupa
Zlatý chlum (německy Goldkoppe, 891 m) je typickým Hausbergem, tedy domovskou horou příslušnou k městu Jeseník (dříve Frývaldov, Freiwaldau). Festovná kamenná věž na severozápadním úbočí tu stojí již od roku 1899 a nabídne rozhled jak na Jesenickou kotlinu a Rychlebské hory, tak na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku a do Polska. Trasa z centra Jeseníku k rozhledně není dlouhá, ale nastoupáte 450 metrů.
Poměrně nedávným přírůstkem je rozhledna u Tetřeví chaty nad Kouty nad Desnou, otevřená teprve v roce 2014. Vidět je z ní hlavně na sever a západ a protože se k věži dá vyjet lanovkou, počítejte hlavně o víkendech se značným provozem. Kdo si chce výhled zasloužit, může v Koutech osedlat horské kolo (převýšení 600 metrů).
Horská chata Rabštejn stojí na rozlehlé mezilesní pasece.
Jako umělá vyhlídka slouží také zřícenina hradu Rabštejn v nejjižnější části CHKO Jeseníky. Ke stejnojmenné chatě na rozlehlé louce obklopené lesy pod zříceninou se dá dojet na kole, nahoru na hrad ale už musíte pěšky. Ze zříceniny se otevírá nevšední pohled na jižní část Hrubého Jeseníku i liduprázdné lesy v okolí.
Přírodní rezervace
Mezi řadou maloplošných chráněných území v rámci CHKO Jeseníky vynikají čtyři národní přírodní rezervace (NPR). Přístupné jsou po značených cestách všechny (Rašeliniště Skřítek jen po obvodu), dvě z nich – Praděd a Šerák-Keprník – zahrnují nejvyšší partie jesenického hřebene.
Pozornosti by určitě neměla ujít NPR Rejvíz ležící jižně od rázovité osady stejného jména. Tady se chrání rašeliniště se vzácnými druhy rostlin a dvěma rašelinnými jezírky. Velké mechové jezírko je přístupné po povalovém chodníčku. Atmosféra tu připomene šumavské slatě a s trochou fantazie i skandinávskou tundru.
Mechové jezírko na Rejvízu
K velmi cenným a veřejnosti přístupným částem Jeseníků patří Velká kotlina (Velký kotel) na východním úbočí Vysoké hole. Jde o působivý ledovcový kar se strmými, v zimě lavinózními svahy, avšak bez jezera. Velkou kotlinou stoupá modrá značka z Malé Morávky na Ovčárnu v souběhu s naučnou stezkou.
Pralesovité smrkové porosty provázejí horní tok Bílé Opavy pod Pradědem. Říčka tu má strmý spád, voda vytváří četné kaskády i menší vodopády a provází ji značená stezka vycházející z Karlovy Studánky. Podobně jako v případě Velké kotliny jde o poměrně náročnou trasu zčásti po kamenité cestě se značným převýšením. Velká kotlina i údolí Bílé Opavy jsou součástí NPR Praděd.
Na kole do hor
Masiv Hrubého Jeseníku přetíná několik silnic, všechny z nich představují výzvu pro sportovně laděné silniční cyklisty. A pokud si vezmete horské kolo, naskýtá se příležitostí ještě o mnoho víc.
Červenohorské sedlo
Přejezd přes Červenohorské sedlo představuje podnik srovnatelný s trasami přes nižší alpské průsmyky. Necelých 20 kilometrů mezi Kouty nad Desnou a Bělou pod Pradědem nabídne krásné serpentiny, výborný asfalt a přijatelný sklon nepřesahující 6 %. Převýšení je z obou stran shodné, 450 metrů.
Tvrdší podnik – ač se to na první pohled nemusí zdát – představuje horská „houpačka“ mezi Bělou pod Pradědem a Malou Morávkou. Nevyjedete sice do takové výšky jako na Červenohorském sedle, zato musíte do kopce hned třikrát a hlavně stoupání na Videlské sedlo (930 m) je řádně strmé. Kumulované převýšení dělá jedním směrem 600 metrů.
Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně - takzvané magické oko Jeseníků
Snadný není ani výjezd k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Od odbočky kousek nad Kouty nad Desnou pojedete po silnici se zákazem vjezdu aut, což je nesporná výhoda, hlavně úsek nad dolní nádrží ale představuje tvrdý chlebíček s průměrným sklonem přes 7 %. Na Dlouhé stráně si vezměte spíš horské kolo, získáte tím více možností pro návrat zpět do údolí. Celkové převýšení je 750 metrů.
Díla lidských rukou
Vedle přírodních krás se v oblasti Jeseníků najdou i zajímavé objekty vytvořené člověkem. Jejich návštěva může být osvěžujícím doplňkem pěších či cyklistických túr a některé z nich mohou leckoho překvapit.
Horské lázně Karlova Studánka, které disponují 468 lůžky.
Ze sídel ležících přímo na území Chráněné krajinné oblasti Jeseníky má nesporný charakter lázeňská obec Karlova Studánka (Karlsbrunn) na východním úpatí Pradědu. Minerální prameny tu koncem 18. století podnítily vznik lázní a právě dřevěné lázeňské budovy tvoří dnes největší atrakci místa. Bonusem je i krásná poloha v lesnatém údolí Bílé Opavy, které patří mezi nejhlubší v Jeseníkách.
Z nečetných hradních zřícenin zaujme Koberštejn, z něhož se zachovala mohutná věž. Býval to jeden z nejvýše položených hradů na území dnešního Česka (910 m). Kdo jej založil a k čemu stavba, ležící v odlehlé a nehostinné krajině, měla sloužit, není známo. Koberštejn leží v rozlehlém a opuštěném masivu Orlíku, i dnes tam zabloudí jen málo lidí.
Kostel sv. Michaela Archanděla v Maršíkově
Totéž lze říci i o hrobce rodiny Kleinů, ač ta se nachází poblíž hlavní silnice nedaleko Sobotína. Místo překvapí monumentální architekturou, hrobka byla vystavěna koncem 19. století podnikatelskou rodinou Klenů, kterým patřily mj. železárny v Sobotíně. Mauzoleum bylo po 2. světové válce devastováno, v současnosti se ale blíží ke konci jeho rekonstrukce. K místu nevede žádná značená cesta.
Trochu více „na ráně“ je dřevěný kostel v Maršíkově nedaleko Velkých Losin. Chrám sv. Michaela Archanděla z počátku 17. století přežil poválečné nucené vysídlení původních německy mluvících obyvatel bez úhony, jde o nejstarší památku lidové architektury na severní Moravě. Kostel na první pohled zaujme vysokou šindelovou střechou, interiér má původní.
