Přestože bylo už několikrát spočítáno, že elektrická auta jsou tzv. bezemisní pouze v místě výfuku a celkový přínos pro ekologii a emise CO2 je přímo úměrný tomu, z jakých zdrojů pochází vyrobená elektřina, neustávají snahy o dramatické navýšení počtu elektromobilů na silnicích.
Elektrická auta sama o sobě nejsou špatná a mají svoje místo na trhu. Nyní si je kupují převážně nadšenci do této technologie, případně lidé, kteří považují elektroauto za statusový symbol, a to je naprosto v pořádku. V tom je krása kapitalismu, koupit si to, co se mi líbí a co mi vyhovuje.
Některým ekologům, kteří si vybrali za planetárního nepřítele auta se spalovacím motorem, se ale zdá postup přechodu na elektromobilitu příliš pomalý a zjevně si řekli, že když lidé nechtějí kupovat drahá elektrická auta po dobrém, půjde to po zlém. Organizace Transport & Environment proto přišla s návrhem, který je známý z genderové a rasové oblasti – kvóty. Prosazuje, aby Evropská unie zavedla pro firemní autoparky kvóty, kolik minimálně mají mít tzv. bezemisních vozidel, tedy elektromobilů a případně vodíkových aut.
Firmy s víc než 25 služebními auty by podle návrhu měly od roku 2025 nakupovat minimálně 50 procent takových vozů, o pět let později dokonce celých 100 procent. Přísnější limity by platily pro firmy s vysokým nájezdem v zastavěných oblastech, jako jsou například kurýrní služby či autopůjčovny. U těch by se kvóty nevztahovaly jen na nákup nových vozů, ale jejich flotily by od roku 2025 musely tvořit z poloviny bezemisní vozy, od roku 2030 pak za 100 procent.
Konkrétní zástupci námi oslovených firem, kteří v praxi musejí dnes a denně pracovat s flotilou firemních aut, z toho rozhodně nadšení nejsou. Ekologická auta mohou být podle nich do budoucna přínosem, ale musí to vyplynout přirozeně z trhu a potřeb firem i jednotlivců a v návaznosti na potřebnou infrastrukturu. Nemělo by to být na základě legislativních příkazů.
„S ekologií to nemá nic společného, ale svět chce být klamán,“ říká fleetový manažer, který si nepřeje být jmenován. „Když vidím, jak německé automobilky vsadily na jednu kartu elektromobility, tak je pravděpodobné, že nějaké podobné restrikce přijdou a nebude jiná možnost, než je přijmout. Vlastnit bezemisní auta bude i jistá bonita různých ekologických auditů, které musíte přikládat k výrobkům. Musí se ale zároveň říct, že vše se tím nesmyslně prodražuje a zaplatí to koncový zákazník.“
Z prosazování aut tímto způsobem není nadšený ani Tomáš Nedbal, vedoucí střediska osobní dopravy společnosti Metrostav. „Takovýto regulativ by pro nás byl výrazným zásahem do provozu vozového parku. Podřídili bychom se pouze z donucení. Elektrifikace ano, ale díky prozatímním nevýhodám, které jsou dobře známé a mnohokrát popsané, náběh pozvolna a pokud možno bez nařízení, která mohou fleety poškodit.“
Podobný názor má i Zdeněk Kolář, správce vozového parku společnosti Central Group: „Bohužel si to fungování u nás ve firmě přesně nedovedu představit. Možná by to šlo u vozidel, která jsou přidělena konkrétním uživatelům, ale ne u vozidel, na kterých se jich střídá víc. Rozhodně se touto cestou nevydáme dobrovolně.“
Firmy se samozřejmě už dnes o elektrická vozidla zajímají samy od sebe, a svoje místo v nich mají. Říká to třeba Martin Brix, generální ředitel společnosti LeasePlan Česká republika: „Zastoupení elektromobilů je v tuzemských flotilách stále nízké, to ale neznamená, že by firemní klientelu nezajímaly. Opak je pravdou. V poslední době výrazně přibývá společností, které po nás vyžadují konkrétní informace a analýzy ohledně elektromobility. Ukazuje se totiž, že elektrické vozy jsou už dnes v určitých případech i ekonomicky zajímavou volbou. Týká se to třeba rozvážkových firem působících v městských aglomeracích. Většina podniků přesto vnímá elektromobilitu jako finančně náročnější řešení. Hlavním důvodem jsou ceny nových elektrických vozidel.“
