„Když ten čtvrtý reaktor černobylské elektrárny vybuchl, psal se rok 1986, bylo dvacátého šestého dubna. Mně v té době bylo necelých šest let,“ vzpomíná v rozhovoru pro iDNES.tv Jan Dušek. „Právě v této době jsem vnímal počátek své roztroušené sklerózy.“
„Když se dívám na internetu na jakékoli dokumenty o Černobylu, tak vidím, jak tamní příroda přežívá, jako kdyby se vůbec nic nestalo. A v tom já vidím zázrak. A já bych byl rád tomuto zázraku přítomen,“ odhodlaně vypráví sympatický cestovatel.
Roztroušená skleróza připoutala Jana Duška na vozík už před několika lety, i přes neúprosně postupující nemoc se ale na svůj osud a budoucnost dívá s obdivuhodnou silou. „Každý člověk má na Zemi nějaký svůj úkol. Já nevím, jaký je ten můj. Já dělám pouze to, co cítím, že bych dělat měl. A to je pro mě důležité,“ říká Dušek.
Je vůbec možné, aby místo černobylské havárie navštívil handicapovaný turista? A jak se k této náročné cestě postavili členové jeho týmu? Dozvíte se v našem hlavním článkovém videu.
 |
