S přítelem milujeme cestování a i v této době se snažíme najít možnosti, jak vycestovat kamkoliv, kam je to zrovna možné. Proto jsme se v srpnu, ještě s naším kamarádem, vydali na měsíční cestu za dobrodružstvím.
Naše cesta začínala na pražském hlavním nádraží, odkud jsme vlakem jeli do Chorvatska. Náš plán ale nebyl zůstat jen v Chorvatsku, chtěli jsme se dostat do Albánie, která není úplně typickou turistickou destinací.
Z Chorvatska jsme se pomalu dostávali kombinací lodní a autobusové dopravy, ale někdy i stopem. Během cesty jsme si vždy našli nějaký hezký apartmán, kde jsme načerpali sílu putovat dál.
V Chorvatsku jsme navštívili historické přímořské město Senj, ostrov Pag a Korčulu, dále přístavní město Split a na závěr turisticky známý Dubrovník na jihu Dalmácie.
Další plán naší cesty směřoval k hranicím s Černou Horou, kam jsme se také během pár hodin dostali. V Černé Hoře už bylo o poznání méně turistů a větší klid. Navštívili jsme město Kotor v jihozápadní části Černé Hory, jehož dominantou je starý hrad. Poté jsme pokračovali po jaderském pobřeží do města Budva, kde jsme strávili několik dní.
Jeden z nejhezčích zážitků v Černé Hoře byla plavba lodí po Skadarském jezeře, které připadá přibližně jednou třetinou Albánii. Jednu noc jsme strávili na vinicích s krásným výhledem na jezero a lahodným červeným vínem.
Další den jsme se chystali už konečně do Albánie. Úplnou náhodou jsme potkali mladého Francouze s obytným vozem, který se z Černé Hory chystal také do Albánie, a tak nás svezl. Neuměl skoro vůbec anglicky, ale nakonec jsme se domluvili na tom, kde bychom chtěli vysadit. Měli jsme opravdu štěstí, protože díky němu jsme se do Albánie dostali v rekordním čase.
V Albánii jsou opravdu krásné hory, a tak jsme se rozhodli, že po několika dnech strávených opalováním na pláži půjdeme na trek. Šli jsme přechod z vesnice Valbonë do vesnice Theth, kde jsme poté přespali v nově postaveném horském hotelu, kde po trávě skákali roztomilí králíčci.
Zde najdete krásnou písčitou pláž, které se říká Bora Bora. Moře s průzračnou vodou a bílý písek tento ráj ve Francouzské Polynésii skutečně připomíná.
Během naší cesty jsme navštívili i hlavní město Tiranu, kde jsme strávili dvě noci. Z Tirany jsme měli namířeno do vesnice Ksamil, která se nachází na riviéře v jižní Albánii. Zde najdete krásnou písčitou pláž, které se říká Bora Bora. Moře svou průzračně čistou vodou a bílým pískem opravdu připomínalo ostrov ve Francouzské Polynésii, a tak jsme tu rádi zůstali několik dní.
Poté jsme navštívili historické město Gjirokastër, které je na seznamu světového dědictví UNESCO. Naše cesta ale ještě zdaleka nekončila. Viděli jsme i Ohrid, město v severní Makedonii, a také hlavní město Skopje.
Poté už jsme měli namířeno do hlavního města Srbska Bělehradu a pomalu jsme mířili zpět domů. Jednou z posledních zastávek bylo město Hevíz v jihozápadním Maďarsku. Odtamtud jsme autobusem dojeli do Vídně a z Vídně vlakem zpět do Prahy.
Bylo to dobrodružství a už se těším na další naše cesty, o které se ráda podělím.
Navštívili historické přímořské město Senj, ostrov Pag a Korčulu, dále přístavní město Split a na závěr Dubrovník na jihu Dalmácie.
