„Nejezděte tak blízko k tomu moři. Varuji vás,“ radí mi vysoký Dán. Seděl před svým obytným vozem na židličce, která se do písku nebořila, a pouštěl papírového draka. Ten se v poryvech větru smýkal nad klidným mořem a občas se dotkl vzdušného souseda. V povětří se honily desítky draků a pod nimi desítky aut, srovnaných do řady rovné, jako když střelí. Jen moje auto, které právě přejelo úzkou šíji po dokonale hladké asfaltce, také rovné, jako když střelí, a kdy moře bylo nalevo a napravo, bylo zaparkované nepatrně blíže k moři. „Fakt si couvněte,“ varoval Dán, jehož paže trhavě ovládal vzteklý větrný drak, a nikoli naopak. Necouvnul jsem, přece mě nebude nikdo učit, kde mám parkovat – mě, Čecha, který se v moři vyzná ze všech nejlíp!
17. ledna 2021 12:00
