Píše rok 1953. Válečný veterán Ernie Blake zastává funkci generálního manažera pro dvě lyžařská střediska v sousedících státech, a ve své nové jednomotorové Cessně 170 pravidelně létá mezi Santa Fe v Novém Mexiku a Glenwood Springs v Coloradu.
Při pravidelných letech pozorně sleduje hory pod sebou s jasným záměrem – vytipovat v Novém Mexiku správnou lokaci pro realizaci svého snu v podobě vybudování vlastního lyžařského střediska. Nakonec se rozhodne pro malé hornické městečko Twining vzdálené 19 mil od Taosu.
Dobře si v tu chvíli uvědomuje šílenost svého nápadu. Do deníku si zapsal: „Skutečnost, že Twining je tak těžko přístupný, byla pro mě výzvou, protože to z něj dělalo pobytovou destinaci a ne lyžařské středisko na víkend, což jsem nechtěl.“
Na rozdíl od jiných vizionářů Ernie Blake svůj sen zrealizoval v horách severně od Wheeler Peaku společně se svou manželkou Rhodou Limburgovou do posledního detailu. Měli k tomu všechny potřebné znalosti, životní zkušenosti, kontakty a samozřejmě nezbytnou dávku štěstí. Životní příběh manželů si můžete přečíst v boxu na konci článku.
Lyžování v dějinách
V roce 1955 Ernie s manželkou a třemi dětmi sbalili v Santa Fe všechny věci a vydali se za svým snem: uprostřed divočiny postavit prvotřídní lyžařské středisko. Osm let žili v jedenáct stop dlouhém karavanu než se přestěhovali do kamenné budovy, první ubytovny Hondo Lodge, dnes Snakedance hotelu.
Kvalitní prašan v americkém Taosu vyhledávají tisíce lyžařů ročně.
V roce 1956 spustili první vlek podél dnešní sjezdovky s názvem Al’s run pojmenované podle doktora Ala Rosena, velkého podporovatele projektu. Ernie Blake výběru názvu každé nové tratě věnoval mimořádnou pozornost. Většina z nich odráží jeho zálibu v dějinách a úloze osobností v nich. Dodnes v Taosu nalezneme sjezdovky a tratě vytyčené ve volném terénu nesoucí název jako například Walkiryes Glade, Stauffenberg nebo Tresckow odkazující na operaci Valkýra a na hlavní strůjce atentátu na Hitlera.
Ernie Blake si byl vědom, že vybral sice vynikající oblast s ideálními sněhovými podmínkami a počasím, ale příliš náročnými terény. Takřka kolmé, ledové, boulovaté svahy dokážou odradit i zkušené lyžaře. I z těchto důvodů první, na co narazíte před nástupem na lanovku číslo 1, je cedule s uklidňujícím textem: „Nepanikařte! Díváte se jen na 1/30 lyžařské oblasti Taos. Máte tady také mnoho snadných sjezdovek." V pozdějších letech proto vznikly i zelené a modré sjezdovky, vždy pečlivě upravené pro začátečníky a rekreační lyžaře.
Černější než černá
Většinu terénů v Taos Ski Valley si však skutečně užijí jen milovníci prašanu a volného lyžování, kteří se za vysněnou čistou lajnou neváhají vydat pěšky i několik kilometrů po přírodní hranici areálu tvořené hřbety West Basin a Highline.
Na hranice lyžařského střediska upozorňují „přísné“ cedule se zkříženými hnáty a textem: „Místo, odkud není návratu. Lyžování nebo snowboardování za touto hranicí je ilegální a může zapříčinit zranění nebo smrt. Záchranná operace jde na účet oběti nebo rodiny.“
Když jsme se cestou na Katchina Peak ptali naší průvodkyně, proč nezpřístupní některé vrcholové partie stavbou nových vleků, obrátila se na nás s úsměvem a odpověděla: „Pak by tady ale lyžoval každý.“
S prvním přívalem prašanu na podzim se členové patrol, vlekaři a dobrovolníci zaklesnou pažemi a v rojnici vlastní vahou zhutní všechny vytyčené strmé „chutes“ a ufoukané „glades“, jak tady říkají trasám vedoucím lesem a volnými kuloáry, kam se rolba nikdy nedostane. Tím končí starost o vaše bezpečí.
Dále už narazíte jen na výstražná značení vyzývající vás, abyste lyžovali vždy ve dvojicích, kdybyste náhodou upadli. Raritou jsou i zákazové cedule s lebkou a zkříženými hnáty suše zdůrazňující, že překročení této hranice je ilegální a může zapříčinit zranění nebo smrt. Záchranná operace pak jde na účet oběti nebo rodiny…
Život jde dál
Po smrti otce zakladatele Erniho Blakea v roce 1989, jeho rodina ještě do roku 2008 odolávala tvrdému tlaku veřejnosti, aby zrušila zákaz jízdy na snowboardu. Neznám na světě druhé středisko, které by tak dlouho hájilo exkluzivitu „lyžařských prkýnek.“ Ne, že by dědicové změnili názor, ale ke změně postoje je donutily ekonomické výsledky.
Ani názvy restaurací na svazích, jako například Svatý Bernard nebo Bavorská hospoda, nezapřou svého otce zakladatele. Uvnitř pivo zaplatíte, ale pak vás, podle místních předpisů, na terasu doprovodí obsluha, aby ověřila, že konečným konzumentem jste skutečně vy.
V zašlých dobách největší slávy v devadesátých letech Taos navštívilo až 350 tisíc lidí ročně. S tím, jak lanovky a vybavenost střediska stárla, se snižoval i počet lyžařů, až na 160 tisíc v sezoně 2005-2006. Taos ztrácel přitažlivost a konkurenceschopnost v boji s moderními resorty v Coloradu a Utahu. Sjezdovky a lanovky zely prázdnotou, což se samozřejmě líbilo domácím lyžařům a dalším znalcům tohoto utajeného lyžařského skvostu. Méně už majitelům, rodině Blakeů.
V roce 2013 celý areál mění majitele. Taos Ski Valley přechází do majetku hedgeových fondů miliardáře Louis Bacona a začíná nová etapa střediska. Naplňuje se dávný sen otce zakladatele, v roce 2015 zpřístupňuje nová sedačková lanovka nejvyšší vrchol areálu, Kachina Peak, ve výšce 12 481 stop (3 804 m n. m.). Mohutně se investuje do umělého zasněžování, bezpečnosti sjezdovek, lyžařských škol, zlepšuje se síťové pokrytí superrychlým internetem. Historicky lehce spartánské ubytovací kapacity pro tradiční návštěvníky doplnilo 80 pohodlných pokojů v novém hotelu se službami a luxusem určenými nejnáročnější klientele.
Investice 300 milionů dolarů přinesla v Taosu změnu a zvedla také návštěvnost.
Investice 300 milionů dolarů přinesla změnu a zvedla návštěvnost. Z mého pohledu však Taos postupně ztrácí svou divokou duši, syrovost a intimitu. Začíná se podobat světovým střediskům ležícím severněji ve Skalistých horách, Aspenu, Veilu nebo Deer Valley.
Do USA se nejezdí lyžovat každý pátek, přípravná fáze chce svůj čas, o financích ani nemluvě. Ale pro milovníky volného terénu představuje Taos jinou dimenzi lyžování. Takový sen, o kterém si můžeme dnes nechat zdát.
Koronakrize ovlivnila i začátek zimní sezony 2020-21 i v odlehlém Taosu. Neotevřelo se 26. listopadu jako vždycky. Podobně jako v Evropě se čeká, jak se bude vyvíjet epidemiologická situace a na rozhodnutí odpovědných orgánů. Ale každá krize má svůj konec. Mezi tím máme čas snít a chystat nádobíčko.
Podivuhodný život zakladateleErnie Blake se narodil v roce 1913 ve Frankfurtu do zámožné židovské rodiny Němce Adolfa Blocha a Švýcarky Jenny Guggenheimové. Svému třetímu potomkovi dali jméno Ernst Hermann Bloch. Malý Ernst vyrůstal nedaleko světoznámého lyžařského střediska Svatý Mořic, kde se také naučil lyžovat. Exeloval i v mnoha jiných zimních a letních sportech. Mimo jiné hrál kriket a fotbal. Jen nástup Hitlera k moci mu zabránil, vzhledem k jeho židovskému původu, aby se kvalifikoval na olympijské hry v roce 1936 jako člen hokejového týmu Německa. O dva roky později se podařilo celé rodině emigrovat do Spojených států. Ernst se živí jako lyžařský instruktor a prodavač lyžařských potřeb na Madison Avenue. V roce 1940 se na horní stanici sedačkové lanovky na Mount Mansfield ve Vermontu seznamuje se svoji budoucí životní partnerkou Rhodou Limburgovou, adoptivní dcerou člena Nejvyššího soudu v New Yorku. Rok po svatbě, v únoru 1942, dostávají oba manželé americké občanství. (Rhoda nikdy nepoznala své biologické rodiče a vyrůstala ve Velké Británii jako sirotek po první světové válce). Poté, co se novomanželé přestěhovali do Colorada, se Ernst dobrovolně přihlásil do americké armády. Chtěl narukovat do 10. horské divize, ke svému velkému zklamání byl ale odmítnut. Armáda s ním měla, vzhledem k jeho německému původu, jiné záměry. Po roce se stal zpravodajským důstojníkem a instruktorem němčiny. Vedle své mateřštiny hovořil plynně anglicky, francouzsky a italsky. Blížil se konec války. Armáda přejmenuje Ernsta Blocha na Ernieho Blakea. Je předurčen k tomu, aby vyslýchal zajaté důstojníky wehrmachtu a nacistické pohlaváry. Jeho nadřízení mají oprávněné obavy, že němečtí váleční zajatci odmítnou hovořit s někým, kdo má židovské příjmení. V den zahájení invaze do Normandie Ernie přilétá do Evropy a je zařazen jako tlumočník do velení armády generála Pattona. V roce 1945 při tažení Německem je konfrontován s hrůzou nacistických koncentračních táborů. Tehdy poprvé a naposledy viděl generála Pattona tak rozrušeného, že nebyl schopen slova. Byl to Ernie Blake, kdo vyslýchal Hitlerovy nejbližší spolupracovníky Hermanna Göringa, Wilhema Keitela nebo Alberta Speera. |
