Naše cesta začala na letišti v Bologni, kam jsme přiletěli odpoledne. Odtud jsme jeli autobusem asi dvě zastávky směrem do centra, kde jsme měli zajištěný apartmán.
Bologna je známá svými cihlovými budovami, proto je přezdívaná Červená Bologna. Červeno-oranžové tóny budov spolu s davy studentů dávají městu příjemnou temperamentní atmosféru. Nachází se zde nejstarší univerzita v Evropě, z roku 1088, a to je důvod, proč je město známé také jako La Dotta – Město učenců.
První dojmy z procházky městem pro nás byly velice intenzivní. Ulice města překypují pouličním ruchem a energie proudí z každého zákoutí. V ulicích se prohánějí studenti na kolech, kavárny praskají ve švech, místní se procházejí a vy máte pocit, že musí na tak vzdělaném místě vést velice intelektuální rozhovory. Není divu, vždyť mezi vzdělance a absolventy univerzity patřili například Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Mikuláš Koperník nebo Umberto Eco.
Ve městě se také nachází vůbec nejdelší podloubí světa. Můžete tak projít velkou část města pod přístřeškem a nespadne na vás ani kapka deště. Na každém rohu pak najdete kavárnu s venkovními stoly, ze které se line vůně čerstvé kávy.
Čtenářka Jana Červenka Tůmová objevovala červenou Bolognu a krásnou romantickou Florencii.
Procházíme městem směrem ke kostelu San Martino, který je gotickou stavbou, a míříme do centra kolem Palazzo della Mercanzia neboli Paláce obchodníků. Do konce 18. století to bylo sídlo Universitas mercatorum a poté se budova stala sídlem obchodní komory.
Poté pokračujeme na Piazza Santo Stefano – náměstí Sedmi kostelů, které působí opravdu zajímavě a vytváří trojúhelníkový prostor. Je využíváno pro různé kulturní akce, trhy nebo koncerty. Nachází se zde několik kaváren, a tak do jedné míříme a objednáváme si typický italský talíř s uzeninami a sýry. K tomu popíjíme místní červené víno a vstřebáváme italskou atmosféru.
V podvečer už jdeme směrem k Piazza Maggiore, která je centrálním náměstím v Bologni. Osvětlené náměstí ve večerních hodinách působí neskutečně magicky a romanticky. Kolem se nacházejí hlavní administrativní a náboženské budovy jako Palazzo d’Accursio (bývalá radnice a v současné době muzeum), Palazzo dei Notai (bývalý notářský spolek), bazilika San Petronio (Duomo v Bologni), Palazzo dei Banchi (bývalé bankovní centrum) a Palazzo del Podestà (bývalé policejní a soudní kanceláře).
Následující den ráno jedeme vlakem do vysněné Florencie. Lístky na vlak jsme si objednali pohodlně přes internet. Vlakovou dopravu tady mají opravdu skvěle strukturovanou a rychlíkem jsme byli za necelou tři čtvrtě hodinu na místě. Vlakem se tady rychle můžete dostat do všech okolních měst. Ovšem za zrychlenou variantu jízdenky je nutné si trochu připlatit.
Vysněná romantická Florencie
Florencie leží na řece Arno a je hlavním městem italského regionu Toskánsko. Je považována za jedno z nejromantičtějších měst a je proslulá svými památkami a uměním.
Z vlaku míříme na známé náměstí Piazza del Duomo, které je považováno za náboženské centrum. Najednou se před námi objevuje majestátní a velkolepá katedrála Santa Maria del Fiore, která nám bere dech. Katedrála je čtvrtou největší v Evropě a její výstavba byla zahájena již ve 13. století. Člověk stojí na náměstí a katedrála jej doslova obklopí. Fasáda katedrály je nádherně zdobená a jako třešnička na dortu září červená kopule, která je vidět už zdálky.
Čtenářka Jana Červenka Tůmová objevovala červenou Bolognu a krásnou romantickou Florencii.
Vedle katedrály stojí Battistero di San Giovanni, což je nejstarší budova ve městě. Na náměstí je hned několik kaváren, kde si můžete odpočinout a pokochat se nádherným pohledem. Poblíž náměstí si vychutnáváme vynikající zmrzlinu, kterou lze ochutnat pouze v Itálii.
Potom již míříme ke kostelu nazvaném Santa Croce, který je významný tím, že jsou zde uloženy ostatky známých osobností, jako byl například Galileo, Michelangelo nebo Machiavelli. Atmosféru místa nám dokreslilo pouliční vystoupení zpěváka, který zpíval písně od Bocelliho.
Dalším místem naší návštěvy bylo druhé hlavní náměstí Piazza della Signoria, které je považované na občanské. Navštívit byste tu určitě měli Galleria dell’Accademia, protože v této galerii najdete sochu Davida od Michelangela.
Míříme směrem k řece Arno a známému mostu Ponte Vecchio, na kterém jsou postavené domky a obchody. Na mostě se nachází opravdu spousta prodejců a obchodníků, a je tak trochu přeplněný. Dnešní most je ze 14. století a dostal název Starý most. Přecházíme na druhou stranu a nacházíme se v části Oltrarno a vydáváme se na Piazzale Michelangelo.
Cesta nějakou tu chvíli zabere a je potřeba vystoupat po schodech, protože náměstí je vybudováno na úbočí kopce sv. Kříže a nabízí tak výhled na Florencii. Pohled na celé město je opravdu nádherný a dechberoucí a vy si můžete vychutnat romantickou chvíli.
Tajemství červeného města
Po tomhle nádherném zážitku odjíždíme zpátky vlakem do Bologni vychutnat si poslední dny. V Bologni jsme se rozhodli pátrat po jejích tajemstvích. Někde se píše o sedmi tajemstvích Bologni, ale můžete se dočíst i o deseti nebo dvanácti. Začínáme u Fontana del Nettuno, kterou jsme si ještě neprohlédli. Lze ji sledovat ze dvou různých pohledů: to jen malá nápověda.
Dále se potulujeme směrem k Palazzo Re Enzo – tady v Bologni mi přijde jako nejlepší nápad toulat se v ulicích, nasávat atmosféru a ochutnávat dobré jídlo. Podloubí v paláci je ve tvaru kříže a každý jeho roh zdobí socha. S partnerem si stoupneme každý k jednomu rohu a šeptáme. Funguje to.
Dále už míříme k Torre Asinelli, menší věž hned vedle se nazývá Garisenda. Obě věže byly postavené ve středověku stejnojmennými rody, které soupeřily o to, kdo postaví vyšší. Na vrcholku Asinelli je údajně rozbitá váza, tak tu můžete pátrat po tajemství. Navštívili jsme věž, vystoupali 498 schodů a sledovali krásný výhled na červenou Bolognu.
Vydáváme se hledat skryté Benátky, protože ve středověku se v Bologni podobně jako v Benátkách nacházela spousta kanálů a vodních cest. Postupně byly však zastavěné a vysychaly, proto jich dnes zbylo jen málo.
Poslední naše pátrání nás zavede ke Corto Isolani, což je stará budova, která má dřevěný strop, na kterém by se měly ukrývat tři šípy. My jsme pátrali jen po několika tajemstvích, ale vy může najít všechny.
