Tak pěkně jsem se plácal v té koronavirové letargii. Občas bike, sem tam silnička, pohodové jízdy, žádné závody, zkrátka kochačka. Pak jsem začal závodit na MTB – užíval jsem si krátké silové a technické cross country – tedy disciplínu trvající spíše v řádu minut než hodin.
Hodně mě to bavilo a na závodech se i dařilo. Až tu najednou mi 24. května do mailu přistála zpráva od Libora Procházky, která moje plány o sezoně bez ultrapakáren, poskládané jen z rychlých bikových závodů, zbourala jako domeček z karet.
Když moje mozkovna přelouskala informace typu „Rádi bychom uspořádali nultý ročník silničního ultramaratonu okolo Česka a Slovenska“ nebo „Kolem ČR to je přes 1 900 kilometrů a SR asi 1 500 kilometrů, to už dává slušné parametry“ a „Chtěli bychom u toho mít někoho, kdo už ví, o čem ultracycling je, a objel by to se vší parádou“, během sekundy bylo rozhodnuto.
Začátkem června za mnou Libor Procházka, organizátor 1 000 Miles (a teď i RACAS), dorazil do Nové Paky a s ním Jirka Severa, autor trasy okolo ČR. V kavárně jsme se domluvili na tom, že do toho jdeme, a s ohledem na naši rodinnou dovolenou, kterou jsem holkám nechtěl odepřít, jsme stanovili termín startu na 13. srpna 2020 ve Vsetíně.
Po XC tratích jsem s mladýma puškama lítal dál, užíval si to, ale na obzoru už stála velká hradba dlouhá 3 540 kilometrů a vysoká 36 tisíc metrů. Hlavou mi šrotovalo, že přeskočit ji nebude vůbec lehké. Naopak, po Race Across America to byla druhá největší výzva, kterou náš Ultra Paka Racing Team přijal. A do jakého nářezu jsme se teda pustili?
Trasa Race Around Czechia & Slovakia (RACAS) vedla ze Vsetína severním směrem okolo ČR, z jižní Moravy následně stoupala zpět do Vsetína, odkud pokračovala do slovenských Tater a z jižního Slovenska se vracela opět do Vsetína. Připomínala tak ležatou osmičku a byla o výrazný kus delší, než kdyby vedla pouze okolo hranic.
Ve startovním poli nultého ročníku akce byli jen dva závodníci. Jedním z nich byl autor trasy Jirka Severa, pro kterého to byla ultracyklistická premiéra. Druhým já. Jízda začíná!
1. den: Trochu odbytá příprava
Odjezd autem do Vsetína máme naplánovaný po osmé ráno. Ještě předtím na poslední chvíli rozjíždím charitativní sbírku pro handicapovaného Petra, sympaťáka, jehož snem je více cestovat a pořídit si na to kvalitní vozík.
Místo abych naspával poslední hodiny před startem, řeším charitu. Ale vím, co dělám. I pro mě to je psychická podpora, protože ta otročina podél hraniční čáry bude mít další rozměr a větší smysl.
Do závodu startuju v 16:15 ve čtvrtek 13. srpna 2020. Jsem pěkně nervózní, protože tím, že jsme se přesouvali v den startu, vyrážíme na 3 540 kilometrů dlouhou jízdu dost nepřipravení. Například mi nefunguje komunikátor a nemůžu mluvit s posádkou auta. Celkově to ale letí a za první den toho stíhám víc, než by kdokoliv z týmu čekal.
Po beskydských kopcích vlítnu na roviny v oblasti Ostravské pánve a pak skáču přes kopce Jeseníků, Orlických hor a nakonec i domácích Krkonoš, kde se mi dostává velké fanouškovské podpory a zdravím se i s rodinou. Jirka letí taky znamenitě a ukrojí skvělých 527 kilometrů.
Ujeto: 636 km
Převýšení: 7 500 m
2. den: Silnice pod psa a psí počasí
Stále bez spánku pokračuju do Jizerských hor, kde začíná pršet a do cesty se mi kromě hustých mraků staví i ostré stoupáky Lužických hor a první úseky rozbitých silnic, které se staly koloritem severu Čech a labutí písní pro má zápěstí. Z tohoto pohledu je největším masakrem Šluknovský výběžek připomínající noční šichtu se sbíječkou.
Mezitím se k týmu přidává můj brácha, jehož po návratu ze zaměstnání čeká týdenní survival za volantem. První spánek dlouhý dvě hodiny si dopřávám až v Děčíně nad ránem, po 34 hodinách nonstop jízdy.
Budíček mě vytrhává ze spánku do sychravého mlžného rána, v němž se zakousávám do velmi dlouhého a náročného přejezdu Krušných hor. Špatná kvalita silnic a počasí pod psa se začínají projevovat – zápěstí otékají a bolí. Ale co se dá dělat? Při ultramaratonu mám dvě možnosti – buď jet dál, nebo skončit. To druhé jsem si zakázal.
Ujeto: 407 km
Převýšení: 6 050 m
3. den: Nejdelší šlofík
V noci mě čeká těžký přejezd v mlhami zahaleném Českém lese. Svítání si užívám na prahu Šumavy, kterou přejíždím v dobré kondici, vezmu-li v potaz špatné počasí a jen dvouhodinový spánek.
Profrčím okolo Lipna, zahoupám se v rytmu Novohradských hor a pouštím se do boje s ostrými stoupáky kolem Dyje. Za Vranovem nad Dyjí se svalím do kufru doprovodného auta a dopřávám si druhý spánek, nejdelší v závodě, celé 2,5 hodiny. Ráno začínám ukrajovat v mírném protivětru nekonečné kilometry rovinaté jižní Moravy.
Ujeto: 420 km
Převýšení: 5 740 m
4. den: Čas pod 100 hodin
Po táhlých rovinách mě zdvihají ze sedla poctivé stoupáky Bílých Karpat a mnohdy také poryvy velmi silného protivětru. Asi 70 kilometrů před dokončením dlouhého okruhu po České republice si v hlavě propočítávám, že když na nich udržím průměrnou rychlost 25 km/h, tak stihnu naši zemi objet pod 100 hodin.
Můj mozek trpící matematickou nedostatečností podává až obdivuhodný výkon. Pak už to je v nohou a centrech spravujících motivaci. Zatápím pod kotlem a do Vsetína dorážím po 99 hodinách a 50 minutách od startu. Povedlo se! O pouhých deset minut to vyšlo.
Chvíli si na náměstí ve Vsetíně povídáme a taky tejpujeme moje nateklé bandasky. Hlavně pravé zápěstí je odepsané. Následně mě podél Bečvy až ke státní hranici doprovází kolega – český ultracyklista a dvojnásobný finišer RAAM Svaťa Božák, který bydlí v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm. Pro nás oba to je velká čest se osobně potkat a popovídat si nejen o ultracyklistice.
Ujeto: 401 km
Převýšení: 3 780 m
A jak jsem objel Slovensko, si přečtete v rubrice Cestování příští týden v pondělí 5. října.
Daniel PolmanÚspěšný ultracyklista, novinář a spisovatel z Nové Paky je držitelem rekordu v jízdě na 24 hodin (911 km), který vytvořil v roce 2016 na Slovakiaringu. V roce 2019 dokončil jako třetí Čech 5 tisíc kilometrů dlouhý závod napříč USA – Race Across America. V roce 2020 zvládl jako první trasu nového extrémního závodu Race Around Czechia And Slovakia (RACAS) s délkou 3 540 km a převýšením 36 tisíc metrů. Trasu podél české a slovenské hranice zvládl absolvovat v čase 7 dní a 23 hodin. Průměrně za den spal jen hodinu a 20 minut, ujel přes 440 kilometrů a nastoupal přes 4 500 metrů. V červnu 2021 by se měl postavit jako první český cyklista na nejdelší silniční etapový závod na světě Red Bull Trans Siberian Extreme. Trasa vedoucí z Moskvy do Vladivostoku měří 9 100 km. Ještě předtím však pro magazín Auto DNES zavzpomínal na své předchozí odvážné akce. O svých cestách píše knížky a pořádá o nich besedy. Více na webu www.danielpolman.com, na Facebooku a Instagramu. |