„Naše dostihová plocha je svojí rozlohou větší než stát Vatikán. Ještě ve třicátých letech 20. století na ní soukromí rolníci pěstovali zeleninu, kterou zavlažovali vodou z vodních příkopů. Rostla tu kukuřice, řepa a okurky. V té době se totiž na Velkou pardubickou nejezdily kvalifikace. A tak zemědělci do začátku podzimu sklidili a v říjnu se mohl jet dostih,“ vypráví Martin Šabata, když stojíme na dráze Velké pardubické. Závodišti se věnuje přes čtyřicet let a o historii věhlasného dostihu ví téměř vše.
28. září 2020
