Dvořák zemřel v Praze 1. května 1904 oficiálně na mozkovou mrtvici. Dle poznatků moderní medicíny byla však příčinou jeho smrti spíše plicní embolie po dlouhodobém klidu na lůžku. K ledvinové kolice, kvůli které musel v březnu 1904 dokonce opustit divadlo při premiéře svého posledního díla, opery Armida, se navíc přidalo nachlazení, zánět močových cest a chřipka.
Krabičku s lékem uchovává Národní muzeum, přesnou identifikaci provedli v minulých dnech odborníci ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Od historiků lék obdrželi ve formě bílých krystalů volně vsypaných v zažloutlé obálce, jejíž celá hmotnost byla necelý jeden gram.
Hlasy nad Prahou. Ve sborech v metropoli zní dětský hlas i černošská muzika |
„Kromě studia skladatelovy tvorby je pro nás samozřejmě důležité poznat i jeho život a dobu. A jak je známo, detaily o životním stylu a zdraví jsou neméně zajímavou součástí života umělců,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
K analýze použil SÚKL takzvaný Ramanův mikroskop. Jde o metodu, která je účinná a zkoumané látky nepoškozuje. Funguje na principu rozptylu světla, kdy je látka intenzivně ozařována. Většina záření je vzorkem rozptýlena, ale malé množství dopadajících částic látka rozptýlí při vlnových délkách, které jsou však oproti původnímu zdroji posunuty. Odborně se tento jev označuje jako Ramanův rozptyl a je charakteristický pro jednotlivé konkrétní látky.
„Netradičního úkolu jsme se zhostili rádi. Ale samozřejmě tu bylo jisté riziko, že se látku nemusí podařit vůbec identifikovat,“ uvedla ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová.
Obavy se nepotvrdily, neznámý vzorek se podařilo určit jako hexamethylentetramin. Jinak se nazývá také methenamin či urotropin a v minulosti se pacientům podával při léčbě zánětů močových cest. „Přípravek býval ve formě prášku či tablet,“ vysvětluje přednosta Urologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové Miloš Broďák.
Podle štítku na krabičce byl lék pro Antonína Dvořáka připraven v Lékárně U Modrého lva ve Vodičkově ulici v Praze dne 17. dubna 1904.
Posmrtná maska Antonína Dvořáka (1841-1904).
Lékárna patřila známému lékárníkovi Heřmanu Rüdigerovi, tehdejšímu předsedovi České lékárnické společnosti. Výběr lékárny ovlivnilo ale spíše než věhlasné jméno lékárníka to, že Dvořák s rodinou bydlel prakticky za rohem, v Žitné ulici.
Sloučeninu, kterou skladatel užíval dva týdny před svojí smrtí a která byla do zdravotnictví poprvé zavedena v roce 1899, už současná medicína nepoužívá, má účinnější a bezpečnější léky. Stejně jako nynější léčivé přípravky měl však i tento medikament vedlejší účinky. „Nejčastější bylo podráždění močového měchýře – silné bolestivé a často spojené s krvácením do moče,“ popisuje Broďák.
Provedená analýza potvrzuje hypotézy o skladatelových zdravotních potížích těsně před jeho nečekanou a náhlou smrtí a dokumentuje dobový způsob léčby. Skutečnost, že Dvořák trpěl právě uvedenými obtížemi, byla dosud podložena dochovaným písemným svědectvím jeho syna Otakara: „... otec se rozstonal, ač po celý život se onemocnění statečně vyhýbal. Byla to zlá nemoc. Zprvu šlo o onemocnění močového měchýře. V Žitné ulici v domě naproti nám bydlil prof. Hnátek. Ten třikráte denně odebíral otci uměle moč.“
„Nejpravděpodobněji se jednalo o cévkování plného močového měchýře, nejspíše způsobeného zvětšenou prostatou. Proto se zákrok prováděl třikrát denně. Pacient se patrně nemohl sám vymočit a měl přeplněný močový měchýř,“ doplňuje Broďák.
Dvořákovy problémy potvrzuje i údaj na úmrtním listu, kde je jako jedna z příčin úmrtí uvedeno zbytnění žlázy předstojné, tedy prostaty.
