Vystoupali jsme k Jurkovičově rozhledně nad Rožnovem pod Radhoštěm. Trochu vypadá jako perníková chaloupka. Jen si uloupnout perníček. Ale mnohem spíš má upomínat na štíhlé valašské horské zvoničky.
Jurkovičova rozhledna je „posmrtným“ dílem slavného architekta, který čerpal z folkloru. Dochovaly se její plány z konce 19. století. Původně měla stát jinde, ale v roce 2013 ji otevřeli na kopci nad rožnovským skanzenem. Je to s výjimkou aktuální repliky Libušína v podstatě nejnovější Jurkovičova stavba.
A to už jsme na Pustevnách. Jedna Jurkovičova stavba vznikla, druhá zanikla. Libušín shořel v roce 2014. Spáleniště chaty dlouho kryla nevzhledná moderní konstrukce, která ho chránila před nepřízní počasí. Teď už je replika dostavěná.
Naštěstí se oheň nerozšířil na vedlejší budovu Maměnku. Vyniká na ní další Jurkovičův rys a to je poezie. Na čele budovy je deska s verši, která hlásá, že je „maměnka zrozená z lásky k vlasti“.
Nový Libušín je pro změnu „zrozený“ z popela a vyplacené pojistky. Jedna kuriozita: V roce 1947 přišel skoro osmdesátiletý Jurkovič před smrtí znovu na Pustevny a viděl své útulny už zchátralé. Vyjádřil se tehdy, že by je znovu už takto nenavrhl, protože těžko snášejí déšť a zimu. A vida, nakonec Libušín i Maměnka před časem oslavily stovku.
Červenobílé slunce
Architekt Dušan Jurkovič (1868–1947) proslul jako ten, který ve svých stavbách roztomile kombinoval dobovou secesi a lidovou architekturu.
Katalog mistrových děl je celkem omezený a jde o natolik výrazné stavby, že stojí za to sjezdit republiku „po stopách Jurkoviče“. Z Beskyd teď povede naše cesta západ do Nového Města nad Metují. Soukromé sídlo rodiny Bartoňů z Dobenína totiž přestavěli na začátku 20. století architekti Dušan Jurkovič a Pavel Janák.
Krytý most spojující zámek Nové Město nad Metují a zahrady mi připomíná gigantické krmítko. Pochází z roku 1911.
Mojí nejoblíbenější a zároveň Jurkovičovou nejpohádkovější stavbou je krytý most ze zámku do zahrad, který se tam rozpřahuje jako takové gigantické pohádkové krmítko. Když se na most dívá pozorný divák, „přistihne“ slavného architekta, že některé motivy se mu opakují – třeba červenobílé slunce září na štítu Maměnky i novoměstského mostu.
Jurkoviče v zámku připomíná ještě jedna kuriozita. Můžete si tu do zámecké zahrady koupit na piknik „Jurkovičův koš“ a „Masarykův koš“. V obou najdete pralinky, bagety, vodu a liší se jen v jednom detailu. V Jurkovičově koši je sekt, v Masarykově pomerančová šťáva. T. G. Masaryk byl totiž abstinent. Oba koše stály shodně 400 korun (v době mé návštěvy). Zkrátka demokracie jak vyšitá.
Útulna Maměnka na beskydských Pustevnách na rozdíl od sousedního Libušína požáru odolala. Nyní by měla sloužit jako stylové ubytování.
Nedaleko Nového Města ještě Jurkovič postavil „čertí“ výletní restauraci Peklo, která byla shodou okolností v minulém květnovém Českém výletníku.
Vila utopená v zeleni
Známý architekt za sebou však zanechal i vysloveně neznámé stavby. Vila v Suchardově ulici v Praze-Bubenči, kterou si nechal v roce 1907 postavit pražský právník Jan Náhlovský, stojí v diplomatické čtvrti, pár kroků od živého dopravního uzlu na Hradčanské.
Jurkovičova rozhledna stojí na kopci nad parkovištěm rožnovského skanzenu. Podle původních plánů byla postavena v roce 2012. Původně měla stát jinde.
Léta jsem o ni skoro zakopával a nevěděl o ní. Není divu, protože jde o jednu z nejzarostlejších pražských ulic a vila se skrývá za zelení. Proto si ji úplně nevychutnáte. Jurkoviče však nezapře především svou „chaloupkovitou“ architekturou a různými ornamenty. Jsou to třeba rondokubistické sloupky u vchodu, které jako kdyby přiletěly z Pusteven, a barevné okenice.
Bez nadsázky bych proto řekl, že náš Dušan Jurkovič může zdatně sekundovat Antonimu Gaudímu s jeho parkem Güell v Barceloně a Rakušanu Friedensreichu Hundertwasserovi s jeho Hundertwasserhausem ve Vídni.
Jurkovičovy stavby v ČeskuÚtulny Libušín a Maměnka na Pustevnách v Beskydech |
