Naše krátké albánské putování začneme v nejjižnější části země, tam, kde Albánie sousedí s Řeckem. Právě tady najdete přímořské letovisko Ksamil. Jde o poklidnou vesnici, kam lidé přijíždějí hlavně kvůli skvělému koupání v průzračném tyrkysovém moři a taky kvůli tomu, aby se mohli vypravit na nedaleké Ksamilské ostrovy nacházející se jen kousek odsud, v průlivu mezi řeckým ostrovem Korfu a albánskou pevninou.
Tyto čtyři izolované skalnaté kousky země pokryté bujnou vegetací nabízejí všechno, co milovníci koupání mohou chtít, božský klid, krásné písečné pláže a teplé, čisté moře. No a díky bohatství podmořského života si to tady zamilují i ti, kteří se rádi potápějí.
Ačkoli dnes v oblasti vládne klid a pohoda, zdejšími místy procházely dějiny. Nezvratným důkazem je město Butrint, přesněji řečeno zříceniny města, nacházející se jen asi tři kilometry od Ksamilu. Díky tomu, že místní stavby jsou velmi zachovalé, a také díky jejich počtu a rozmanitosti, se tato archeologická lokalita dostala dokonce na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Letovisko Ksamil. Jde o poklidnou vesnici, kam lidé přijíždějí hlavně kvůli skvělému koupání.
Prohlédnout si můžete třeba starořecký amfiteátr, římský chrám bohyně Minervy nebo působivou benátskou vojenskou pevnost ve tvaru trojúhelníku ze 16. století. A to je opravdu jen zlomek z toho, co Butrint nabízí.
Pokud vám v příjemně ospalém Ksamilu chybí ruch civilizace, zajeďte si do nedaleké Sarandy. Toto prastaré město, které mělo ještě v roce 1927 jen necelý tisíc obyvatel, se v poslední době změnilo k nepoznání. Během uplynulých třiceti let tu vyrostla řada hotelů, restaurací a kaváren, vznikly tady dlouhé promenády, několik parků a atraktivní pláže, a tak město, kde se v socialistických dobách rekreovali výhradně prominenti režimu, dnes objevuje stále více albánských i zahraničních cestovatelů.
Atmosféru místa vytváří nejen zdejší krásné moře a malebný přístav, ale také okolní kopce, které dosahují výšky až 400 metrů. Jejich svahy dramaticky padají do mořských vln a město jako by se pnulo po jejich úbočích.
Moderna i tradice
Když se ze Sarandy vydáte po pobřeží dál na sever, dorazíte do města Himara, které je kulturním centrem albánských Řeků. Mnoho z nich v 90. letech odešlo do bohatšího Řecka, a město se tak téměř vylidnilo.
V poslední době se sem však vracejí a Himara se probouzí k novému životu. Stalo se z ní menší příjemné letovisko, kde si užijete báječné koupání v čistém moři, které zůstává teplé až do pozdního podzimu.
Cizince sem ovšem lákají nejen krásné oblázkové pláže a dobré podmínky pro vodní sporty, ale také úžasně zachované staré město, které najdete jen dva kilometry severně od moderního himarského přístavu.
Procházka spletitými uličkami, ve kterých budete míjet prastaré kamenné domy, pitoreskní dvory a dvorky i malebné kostelíky, vás přenese do doby daleko před érou mobilů a internetu. A buďte si jistí, že zpět do současnosti se vrátíte jen neradi.
Víc než jen jezero
Ačkoli Albánii od severu k jihu omývá Jaderské a Jónské moře a její dlouhé mořské pobřeží nabízí nespočet pláží, krásné koupání si tu můžete užít i jinde. Třeba v některém z albánských jezer.
To s příjmením Ohridské najdete na východě, přímo na hranici se Severní Makedonií. Vzniklo před třemi až čtyřmi miliony let a je nejstarším jezerem v Evropě. Nachází se v nádherném prostředí mezi horskými hřebeny Mokra Planina a Jablanica na albánské a Galičica na makedonské straně, ve výšce okolo 700 metrů nad mořem.
Zatímco západní a východní břehy jezera jsou strmé a těžko přístupné, ty na severu a na jihu jsou jako stvořené pro táboření a vodní hrátky. Voda Ohridského jezera, které v některých místech dosahuje hloubky 285 metrů, má v létě příjemnou teplotu od 18 do 24 stupňů Celsia a je pověstná svou mimořádnou čistotou. V turistických průvodcích se píše, že je tu vidět až do hloubky 22 metrů.
Jezero a jeho okolí jsou dokonce tak unikátní, že celá tato oblast se dostala na seznam chráněných lokalit UNESCO. Přitom nejde jen o zdejší jedinečnou přírodu s více než dvěma sty endemických druhů rostlin a živočichů. Zvlášť na makedonské straně jezera stojí několik významných byzantských a křesťanských památek, z nichž jedna má dokonce svou českou stopu. Tedy spíš moravskou...
Jde o klášter svatého Klimenta a Pantelejmona v Ohridu, největším městě na březích jezera. Založil ho svatý Kliment, žák Cyrila a Metoděje, který spolu se slovanskými věrozvěsty působil na Velké Moravě. Poté, co se velkomoravská knížata přiklonila ke křesťanství západního typu, Kliment odešel do Bulharska pod ochranu císaře Borise I.
Na žádost bulharského panovníka pak vybudoval na břehu jezera klášter, kde pokračoval ve výuce hlaholice a cyrilice. Literární škola, kterou zde mniši na přelomu 9. a 10. století založili, se jmenuje ochridská a je prvním projevem literární kultury balkánských Slovanů.
