Elektrokola získávají převahu, přispívají k přeplnění Krkonoš turisty

Do Krkonoš míří stále víc turistů na elektrokolech. Dostanou se na místa, která by jim na běžných kolech většinou zůstala nepřístupná. Půjčovny už jsou v každém středisku. Jezdci však nezřídka čelí uštěpačným poznámkám i nadávkám od cizích lidí. Kvůli dostupnosti elektrokol přibývá úrazů.

Zatímco půjčovny elektrokol často ani nestíhají uspokojit všechny zájemce, o ´obyčejná´ horská kola už skoro nikdo nestojí.

Moderní stroje s dojezdem na akumulátor přes padesát kilometrů umožňují výletníkům bez velké námahy vyjet na kopce, které netrénovaný cyklista nemá šanci zdolat.

Příkladem může být více než dvacetikilometrové stoupání z Hrabačova po Masarykově horské silnici na Zlaté návrší nebo brutální kopec z Pece pod Sněžkou vedoucí na Richtrovy boudy, Výrovku a dál až na Luční boudu. Výrazně se tak zlepšuje dostupnost hřebenových partií.

Na krkonošských boudách tvoří cyklisté na kolech s elektromotorem čím dál významnější skupinu návštěvníků.

Podle provozovatele Kolínské boudy nad Pecí pod Sněžkou Svatopluka Čecha jsou to dvě třetiny z lidí, kteří na boudu v nadmořské výšce 1117 metrů dorazí na kolech.

„Neustále jich přibývá, je to jednoznačně trend. Proto jsme venku umístili stojan se zásuvkami a lidem proti kauci zdarma půjčujeme nabíječky. Denně k nám přijde na oběd 400 až 500 lidí, z nich necelá polovina na kolech. Takže turisté na elektrokolech dnes už tvoří významnou skupinu hostů,“ vysvětluje boudař Svatopluk Čech.

Elektrokola jdou na dračku, obyčejná horská už chce málokdo

Dobíjecí stanice jsou také třeba na Luční boudě nebo v pivovaru Trautenberk v Horní Malé Úpě.

Poměrně běžným doplňkem jsou kola s pohonem u lidí, kteří jezdí do Krkonoš na vícedenní pobyt. Potvrzuje to provozovatel Friesových bud nad střediskem Strážné Karel Polívka: „Řekl bych, že deset procent návštěvníků si přiveze vlastní elektrokolo a od nás vyráží na cesty po hřebenech.“

Rychle přibývají i půjčovny. Kromě velkých středisek, jako jsou Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn nebo Janské Lázně, si turisté mohou horské, městské či dětské kolo s elektrickým pohonem půjčit také v Malé Úpě nebo Mladých Bukách. A zájem je značný.

„Každým rokem stoupá a i my na to reagujeme pořizováním dalších kol. Z devadesáti procent si lidé půjčují elektrokola, klasická horská kola už jen nárazově. Většinou to jsou páry,“ říká Michaela Hadariová ze špindlerovské pobočky sportovní agentury Yellow Point. V nabídce mají 16 elektrokol a nezřídka bývají rozpůjčovány všechny modely.

„Někdy jsou dny, že i kdybychom jich měli padesát, tak je půjčíme všechny,“ dodává obchodnice.

Elektrokola v Krkonoších

Elektrobicykly tvoří už kolem 90 procent půjčených kol ve Špindlerově Mlýně.

Na jedno nabití elektrokola lze ujet 130 kilometrů. Záleží na stylu jízdy, váze jezdce a terénu.

Podle ředitele půjčovny SkiResort Live v Janských Lázních Jakuba Jandy počet cyklistů v Krkonoších nestoupá, někteří však přesedlali na elektrokola. Půjčovna před třemi lety začínala s 15 horskými elektrokoly, dnes jich má čtyřicet pro dospělé i děti. Na vytipovaných trasách jsou rozmístěny nabíječky. Kola bez pohonu si už skoro nikdo nepůjčuje.

„Zájem o horská elektrokola se postupně zvyšuje. V případě východních Krkonoš je to hodně dáno kopcovitým terénem. Dojet z Janských Lázní až na Luční boudu a zpět na běžném kole je záležitostí pro zkušené a trénované cyklisty. S kvalitním elektrokolem ale tuto náročnou trasu zvládne každý,“ říká Janda.

Pěší a klasičtí cyklisté častují elektrokolaře jízlivostmi

Jízda na elektrokole po Krkonoších však může být i zajímavou společenskou sondou. Když se fotograf MF DNES takto vypravil do okolí Luční boudy a Výrovky, zjistil na vlastní kůži, jak velká nevraživost panuje vůči elektrokolařům ze strany mnoha klasických cyklistů, ale i pěších návštěvníků.

Slyšel tak kolem sebe časté poznámky o tom, že by si měl kopce vyšlapat radši vlastním úsilím. A když se pustil do řeči s některými elektrokolaři, ti to potvrzovali. Zmiňovali nadávky a málem i facky.

„Když mi někdo z návštěvníků začal vyčítat, proč jedu na elektrokole, tak už jsem vždycky jen odpovídal ve stylu, jestli oni také ještě používají tlačítkový mobil, nebo mají chytrý telefon. Přece jen elektrokolo představuje pokrok. Ujel jsem za den to, co bych na kole nikdy v Krkonoších nezvládl. A druhý den jsem byl fit. Mluvil jsem i s pánem, který po léta jezdil na kole na hřebeny, ale po operaci kyčlí přesedlal na elektrokolo. Jinak by se tam už takhle nepodíval,“ hodnotí fotograf.

Příroda nemá čas na odpočinek, z jelenů se stávají noční zvířata

Zvyšující se počet cyklistů na elektrokolech má však i svá negativa. Nejenže se turisté na hřebeny dostanou snáze a rychleji, ale hlavně se tak prodlužuje jejich pobyt v přírodě národního parku.

„Elektrokola jsou problém. Na hory se dostanou lidé, kteří by tam jinak nevyšli nebo na běžném kole nevyjeli. Návštěvnost se tím umocňuje. Navíc na hřebenech stráví mnohem delší dobu, protože jim cesta zabere méně času. Příroda tak má kratší dobu na rekonvalescenci, kdy je bez lidí,“ připomíná Michal Skalka, vedoucí pracoviště ekologické výchovy na Správě KRNAP.

Jako jeden z dopadů, které rostoucí návštěvnost a snadnější dostupnost Krkonoš díky elektrokolům přináší, uvádí ochranář Skalka chování jelenů:

„Několik zvířat v národním parku je vybaveno obojky s vysílačkou. Z dat jsme zjistili, že zatímco v mezisezoně, kdy jsou hory poloprázdné, se zvířata ve dne pasou a v noci spí, v hlavní sezoně je to přesně naopak. Jakmile lidé přijdou na hory, z jelenů se stávají noční zvířata. Pasou se v noci a spí ve dne.“

Na elektrokole vyrazí i starší a méně zkušení, úrazů je o něco víc

Přibývá také úrazů spojených s jízdou na elektrokole. Velmi často na nich totiž vyrážejí starší lidé a méně zkušení cyklisté. Přestože Horská služba Krkonoše nerozlišuje mezi úrazy na elektrokolech a ostatních kolech, podle jejího náčelníka Pavla Jirsy registruje trend mírně rostoucí:

„Zdá se mi, že úrazů díky elektrokolům a tomu, že se do vyšších nadmořských výšek dostanou lidé, kteří by tam jinak nevyjeli, je více. Například srdečních příhod. Zatím to ale není nic významného. Krkonoše nejsou pro cyklistiku úplně vhodné, v jiných pohořích je cykloturistů mnohem více, tady převažují spíš pěší turisté.“

Nejčastějším typem úrazu jsou zlomeniny nebo pohmožděniny dolních končetin, následují zranění horních končetin a hlavy. Loni v dubnu dokonce mladý muž na elektrokole, když sjížděl z Kotelské boudy do Dolního Dvora, nepřežil pád do potoka.

Cyklověž přibyla v Trutnově, dobíjecí stanice jsou i pod horami

S rostoucím počtem půjčoven a dostupnosti elektrokol se rozvíjí i doprovodná infrastruktura. Trutnov na začátku srpna otevřel první cyklověž v Krkonoších. Bezobslužná prosklená úschovna pro 118 bicyklů se nachází u autobusového nádraží.

V Jestřebích horách vznikla před letošní letní sezonou síť dobíjecích stanic, jsou v Malých Svatoňovicích, Rtyni v Podkrkonoší, Radvanicích a dalších obcích.

„Dobíjecí panely jsou umístěny na veřejných prostranstvích a jejich využití je bezplatné. Je to takový malý bonus, který můžeme našim turistům nabídnout,” říká starosta Malých Svatoňovic Vladimír Provazník.