Když se zeptáte osmiletého nebo desetiletého kluka, jestli už umí lyžovat, klidně vás odpálkuje, že už dávno. Nahoře na kopci se „posadí“ do přezkáčů a s nohama stabilně rozkročenýma se kosmickou rychlostí pustí ze svahu dolů. Na obloučky kašle, ty jsou pro mimina. A vylepšovat si postoj? Proč? Hlavně, že to sviští...
Jenže jen co se přiblíží školní lyžařský výcvik nebo puberta - je jedno, co z toho přijde dřív - začne mladíkovi nebo slečně záležet i na tom, jak na prkýnkách vypadá a jestli je tu šance ještě trochu víc zamachrovat a taky se lépe svézt.
A to je chvíle, kdy se ke slovu dostávají rodiče, kteří potomka pobídnou: „Co takhle na svém stylu krapet zapracovat?“ Ideální je samozřejmě minimálně pro začátek svěřit kluka nebo holku zkušenému instruktorovi, který ví, kde začít a co přesně pilovat.
Ale podle triků a tipů, které nám prozradila sympatická instruktorka Lenka Bednářová z lyžařské školy Skischool Lipno, to možná už o víkendu zkusíte sami.
Kolena pokrčit a tělem nevrtět
Na svazích skiareálu Lipno, který je díky výborné poloze a krásně upraveným širokým nepříliš náročným sjezdovkám doslova rájem rodinného lyžování, učí v zimní sezoně menší i větší děti a dospělé nejen prvním lyžařským krůčkům, ale také elegantním obloučkům a správnému držení těla, které je jedním ze základních kamenů úspěchu.
„Hodně častým problémem malých lyžařů je to, že se nohama zapírají do přezkáčů a sedají si dozadu,“ vysvětluje instruktorka. „A pak také, když místo aby pracovali jen nohama, otáčejí celým tělem a rotují rameny.“ Jak děti tyto zlozvyky odnaučit?
„Máme na to třeba cvičení, kdy dáváme ruce co nejvíc dopředu a přitom si hlídáme pokrčená kolena,“ vysvětluje Lenka Bednářová. „Výborný je také cvik, kdy držíme hůlky před sebou v obou rukách a střídavě je zvedáme nad hlavu a dáváme k jednomu boku a pak k druhému.“
Cvik na přenášení váhy a držení kolen i těla.
„Toto cvičení nám slouží k tomu, že v paralelním postavení (lyže jsou souběžně vedle sebe - pozn. red.) přenášíme váhu na vnější nohu, tělo směřuje dopředu a pracují nám jenom nohy,“ popisuje instruktorka lyžování.
Odstranit oblíbený sedací postoj a dostat děti do kolen a do mírného náklonu pomůže také jednoduchý cvik, který se používá hlavně při zasvěcování do carvingu. „Hůlky si vložíte za pokrčená kolena a pak je oběma rukama uchopíte zepředu,“ ukazuje Lenka Bednářová cvik, který pružné děti hravě zvládnou a těžiště je rázem tam, kde ho potřebujeme.
Do kolen a tělo dopředu!
Blinkr, čáp nebo girlanda
A teď snadné, ale o to účinnější cviky, které pomohou malému začátečníkovi vylepšit techniku přenášení váhy i upevnit paralelní postoj. Instruktoři z lyžařské školy Skischool ve skiareálu Lipno pro ně mají krásná zvukomalebná jména.
Například blinkr spočívá v tom, že v intervalech zvedáme vnitřní nohu tak, že špička lyže směřuje dolů a zadní část jde nahoru. „Děláme to proto, abychom odlehčili vnitřní nohu a všechna váha šla na tu vnější,“ vysvětluje Lenka. „Díky tomu pak děti krásně dostáváme do paralelního postavení.“
Vlevo instruktorka Lenka předvádí blinkr, vpravo František cvik zvaný čáp.
Jinou variací na přenášení váhy je cvik zvaný čáp, kd Na Lipně se letos také zase bruslí na nejdelší bruslařské dráze v Evropě. y vnitřní nohu mírně zvedneme a tím pádem přeneseme váhu na vnější nohu. Po projetí oblouku nohy vyměníme tak, že vždy je vnitřní noha nahoře a vnější zatížená.
Práci nohou dobře procvičuje také takzvaná girlanda, kdy si to namíříme šikmo napříč sjezdovkou a vlnkovitě „házíme patkou“ (krátce zasekáváme lyže směrem ze svahu, jako bychom chtěli zastavit, povolíme nohy a opakujeme).
Na Lipně se letos také zase bruslí na unikátní bruslařské dráze. |
Technika oblíbená i u dospělých lyžařů, kteří si vylepšují styl, se jmenuje javelin. „Používá se při paralelním postavení lyží i při pluhu, aby se zase co nejvíc zatížila vnější noha,“ prozrazuje instruktorka.
Na první pohled tento cvik vypadá trochu krkolomně, protože vnitřní lyži nejen zvedáme, ale držíme ji křížem, špičkou ven, nad vnější nohou. „Při tom taky krásně pokrčujeme koleno a pracujeme s ním, protože jinak se nám to neotočí,“ dodává Lenka Bednářová.
Javelin vyžaduje trochu cviku, ale pomáhá vylepšit styl.
Hůlky na obtiž? Už ne
Zatímco úplní lyžařští začátečníci se učí zvládat prkýnka a své nohy bez hůlek, ti pokročilejší už vyrážejí na svah s plnou výbavou. Ale ani tehdy ještě rozhodně nemají vyhráno, spíš naopak. S tyčkami v rukou si najednou nevědí rady.
Co podniknout v okolí lipenské přehrady, když se vám nechce na lyže? |
„Když děti dostanou hůlky do rukou, tak úplně zapomenou, že mají nějaké nohy!“ popisuje častou zkušenost instruktorka Lenka Bednářová.
Najednou už nejsou schopné vylézt do kopečka, protože se jen odpichují a nohy se nesnaží. Nebo se nedovedou zvednout ze země, když upadnou na svahu. A na sjezdovce jim hůlky překážejí a občas se i připletou mezi nohy.
„Samozřejmě nejdřív se učíme používat nohy a teprve potom ruce,“ vysvětluje instruktorka. „Já třeba dávám hůlky až ve chvíli, kdy mi dítě jezdí v paralelu a krásně pracuje nohama. A pak se jim věnuji intenzivně,“ prozrazuje.
Když děti dostanou do ruky hůlky, jako by zapomněly, že mají nohy, říká instruktorka.
„Třeba půl hodiny opakuji: ručičky dopředu, ručičky dopředu, neseš před sebou obrázek, drž je vepředu. A opravdu za tu půlhodinku to krásně udrží a zvyknou si.“
Pak teprve přichází ke slovu nácvik lehkého odpíchnutí v dlouhém nebo krátkém paralelním oblouku. „My to třeba děláme jako básničku. Raz, dva, tři, píchnu. Raz dva, tři, poodjíždím od hůlky, píchnu. Raz, dva, tři...“ popisuje osvědčenou metodu Lenka Bednářová.
Lyžařské umění vlastně trochu připomíná tanec. I ten je třeba procvičovat, trénovat, fixovat do paměti figury, ale také vnímat jeho rytmus a nechat se vést povědomou melodií. Radost ze sportovního zážitku i z uměleckého dojmu je pak dvojnásobná.
