„V Temelíně jsem vydělával velmi slušné peníze, ale stále ve mně tak trochu hlodala myšlenka, že někde možná bude život jednodušší a tráva zelenější,“ začíná své vyprávění osmadvacetiletý Lukáš Furik.
Když o svých plánech řekl rodičům, měli pocit, že se zbláznil. „A když jsem jim řekl, že pojedu stopem, tak to si mysleli, že mi už opravdu hráblo,“ říká.
Už první noc zoufale psal rodičům
Odradit se ale nenechal. „Vyrazil jsem prvního dubna z Budějovic do Vídně,“ vypráví Lukáš Furik. První noc, kdy spal v parku ve Vídni, byla dle jeho slov zároveň tou nejnáročnější. Dokonce psal rodičům zoufalé zprávy a přiznával, že udělal asi hloupost.
Rodiče ho utěšovali a doporučili mu, aby noc přečkal a druhý den si koupil letenku z Vídně rovnou na Nový Zéland. „Nakonec jsem se vzchopil a řekl si, že to nevzdám. Protože dosud jsem v životě hodně věcí vzdal a překážky tak trochu podlézal. Tohle byla výzva a chtěl jsem si dokázat, že to dám,“ říká Furik.
Sexuální návrhy od řidiče kamionu
Jeho cesta pak pokračovala přes Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, do Turecka a Ruska. Ačkoli už se cítil lépe než po první noci, několikrát se ještě dostal do problémů.
V Rumunsku na něho zaútočili divocí psi, v Turecku byl zase málem znásilněn řidičem kamionů. „Turecko je zkrátka zvláštní země. Lidi tam jsou přátelští, ale někdy až moc. Jeden kamioňák mi dělal cestou sexuální návrhy. Dělal jsem, že mu nerozumím, ale jeho posunky byly celkem jasné, takže nešlo nerozumět,“ říká mladý cestovatel.
Nakonec se v bezpečí dostal až do zmiňovaného Ruska. „Rusko je však tak obrovská země a tak špatně se tam stopovalo, že jsem to pak už vzdal. A z Moskvy přes Dubaj odletěl do Thajska,“ říká Furik a dodává, že v Asii také ještě stopoval. Podíval se i do Malajsie a Indonésie. Tam mu ovšem začaly docházet finance. Proto se rozhodl koupit za poslední peníze letenku do zélandského města Christchurch.
Plošný zákaz kouření
Ačkoli očekával, že život u protinožců bude snazší a pohodlnější než v České republice, byl vcelku zklamaný. V prvních měsících se mu nedařilo sehnat práci, později pracoval na stavbě za zcela minimální mzdu.
V zemi je navíc poměrně draho. “Šest malých piv stojí dvacet dolarů. A třeba padesát gramů tabáku stojí padesát dolarů. A od roku 2020 bude Zéland smoke-free, takže se tady už tabák a cigarety prodávat nebudou vůbec,“ uzavírá své vyprávění mladý český cestovatel.
Pokud vás zajímá, co dalšího mu na Novém Zélandu vadí, podívejte se na výčet jeho stížností v novém dílu pořadu Novozélandský sen.
