Prošvihnutý festival
I mě sem zčásti přilákala nostalgická vzpomínka na typický dárek, který jsme vždy neopomněli přivézt z naprosto každé cesty do Maďarska. Dalším důvodem se stala moje nezřízená vášeň pro konzumaci papriky ve všech podobách i úpravách.
A k definitivnímu rozhodnutí též přispěla krátká zmínka v průvodci. Ta doporučovala načasovat návštěvu města do období po prvním zářijovém týdnu, neboť tehdy začíná sezona sklizně zdejšího červeného zlata. Ovšem upřesňující informace chyběly.
Vypravil jsem se tam z blízkého Kisköröse. Většinu cesty se nedělo nic důležitého, až teprve v poslední dědině před cílem jsem spatřil, jak čelní zeď jednoho stavení krášlily zavěšené vaky vrchovatě naplněné sytě červenou paprikou. Takže dobu jsem trefil celkem správně.
Bátya v období sklizně papriky
Dekorace typická pro Maďarsko
Nicméně ideální čas k výpravě se pohybuje zhruba okolo půle září. I proto jsem o pár dnů prošvihl maraton víkendového festivalu zasvěceného paprice. Škoda. V samotném městě ale zpočátku nebylo po paprice ani vidu, ani slechu. Tedy vyjma mamutího závodu na její zpracování, který v pošmourném ránu působil dost opuštěně a sešle. Místní infocentrum ještě zatím zůstávalo nedobytně uzamčeno. A sousední muzeum papriky také.
Neuvěřitelné ceny
Okolní ulice se zvolna probouzely k životu. Městskému centru tu udávají tvář tři naprosto rozdílné prvky. Počátek vyplňuje úhledná pěší zóna, okraj zase náleží monumentální barokní katedrále s arcibiskupským palácem.
Mezičlánek pak vyplňoval gigantický komplex, jehož architektura primárně budila církevní využití. Nyní však působí dojmem bezútěšného hybridu internátní školy, pasťáku a kriminálu. Teprve po návratu zjišťuji, že šlo o ženskou věznici.
Zdejší tržnice oproti ospalé pěší zóně pulsovala čilým ruchem. Kam se na ni hrabou naše hojně protežované farmářské trhy. Tady je vše autentické, bez jakéhokoliv pozlátka: pulty přetékají nabídkou sezonního ovoce, zeleniny, bylinek i domácích výrobků. Hory jablek, hroznového vína, kdoulí, švestek i rynglí se střídají s pyramidami hlávek zelí, svazky česneku a pochopitelně s paprikou všech myslitelných barev, tvarů či chutí.
Kalocsa ožila trhem s paprikou.
Přirozeně, že nechybí ani špalky slaniny, girlandy klobás a ostatní uzeniny. Nejvíce mne ale dorazily ceny: kilogram prvotřídní papriky nejvyšší kvality vyšel zhruba na třicet korun. Druhá jakost stála cirka polovinu. A za půl kila slaďoučkých rynglí moje peněženka zchudla přibližně o dvanáct korun, přičemž ceny švestek se pohybovaly ještě níže.
Obec plná papriky
Interiéru místního centra dominovaly regionální produkty: kalocský porcelán, výšivky a zákonitě rozličné kořenící variace papriky. „Pokud chcete spatřit proces výroby koření a současně venkovské domky, kde se momentálně suší paprika, tak se přesuňte do nedaleké vesnice Bátya,“ sdělila mi příjemná pracovnice.
A měla naprostou pravdu. Kousek před obcí se u silnice objevily první lány temně zelených řádků papriky prozářené roztroušenou mozaikou červeně zralých plodů. Uprostřed pole pak postupovala rojnice přikrčených námezdních dělníků, kteří sbírali úrodu. A záhy to začalo.
Paprika byla skoro všude. Kolem čelních zdí domů, pod přístřešky v zahrádkách i na balkonech. Dříve se papriky tradičně navlékaly na provázek, nyní tuto pracnější metodu vytlačily vaky z plastové síťoviny.
Původní způsob sušení lze dnes pozorovat již vzácně. Nejvíce se uplatňuje jako oblíbená dekorace stylových krčem a obchodů. Ovšem i nový způsob zachoval rázovitý kolorit paprikářských vesnic v okolí Kalocse. Pomalu se potuluji uličkami a fascinovaně obdivuji pomíjivou krásu zákoutí časného podzimu. Období sušení papriky netrvá věčně.
Vstupuji do otevřeného dvora, kde se trámoví zastřešené sušárny zalyká pod lavinou vaků s paprikou. Tady teď sklizeň vrcholí. Každá sebemenší bedna je přeplněna čerstvými plody. V rohu sušárny se tyčí robustní váha, u ní zrovna svačí brigádník.
Dalším typickým zemědělským produktem je česnek. Zhruba jihovýchodně od Kalocse zase začíná rozsáhlá vinařská oblast
Pokouším se sehnat „gazdu“, ovšem ten je evidentně pryč. A strhaní romští česači se na foťák netváří dvakrát přívětivě. O pár domů dál mne naopak čiperný důchodce sám vybízí, abych si vyfotil jeho přístřešek, který je zvenčí úplně pohlcen paprikou a uvnitř zaplněn svazky dužnatých palic česneku. Když jsem mu odpověděl, odkud pocházím, tak znalecky dodal „Moldau – szimfónia“. Což mne mile zahřálo u srdce. Nejčastěji se totiž v cizině setkávám s asociacemi „pivo – Nedvěd“. A milovníka díla Bedřicha Smetany jsem zde opravdu nečekal.
Voňavá manufaktura
Na jižním okraji obce se rozprostírá moderní areál závodu, který červené plody proměňuje na sypké koření. Pro návštěvníky má připravenou prohlídku muzea a zároveň tu lze skrze prosklenou chodbu nahlédnout do výrobních prostor. Součástí komplexu je i firemní prodejna, ceny se ale přesně shodují s infocentrem v Kalocsi.
Muzeum skýtá průřez dějinami pěstování a zpracování papriky. Kromě dobových strojů či historických fotografií například vystavuje originální výkupní deníky a ostatní tematicky laděné předměty. Druhý muzejní objekt pak tají etnograficky zaměřenou výstavu. ̈
Popisky u exponátů jsou vyvedeny také v angličtině a němčině, k dispozici je i leták s česky psanou prezentací firmy. Avšak průvodkyně hovoří výhradně maďarsky. Řešení se nakonec našlo, protože jsem zmínil znalost chorvatštiny. A Bátya se pyšní chorvatskou menšinou.
Muzeum v areálu výrobního závodu
Pohled do národopisné expozice
Záhy nato vstupuji do chodby uvnitř tovární haly. Okamžitě mne udeřila přes nos charakteristická vůně mleté papriky. Lehká, slastná, nenucená, ovšem všudypřítomná. Poté se z bočních dveří vyřítil mladý zaměstnanec a srdečně mě přivítal čistou chorvatštinou. „Za úspěchem pěstování papriky na východním břehu Dunaje, zejména v okolí Kalocse, stojí především kvalitní půda a mimořádné klimatické podmínky,“ započal svůj výklad.
„Tady byly následně vyšlechtěny ideální odrůdy,“ dodal a ukázal na infopanel. „Samozřejmě se potýkáme s lacinou konkurencí, nicméně my vycházíme z tradice a kvality,“ vysvětlil. Zajímám se o osud fabriky, kterou jsem zahlédnul ráno ve městě. „Pořád funguje, ale musela zmenšit objem výroby. Dříve prakticky držela monopol,“ objasnil mně. Pak si odskočil mezi štěbetající veselé baličky a přinesl mi vzorek k ochutnání.
Samotná exkurze trvá velmi krátce a omezuje se výhradně na letmé nakouknutí do tří pracovišť. Pochopitelně, že výlet do paprikářské oblasti je třeba završit nákupem zdejšího vyhlášeného koření v libovolné variantě. Cena činí přibližně 170 Kč za půlkilové balení v podnikové prodejně, kde je garantována kvalita, u pěstitele přijde shodné množství na zhruba 130 korun.
Může se hoditKam všude za paprikou Maďarsko a paprika Jak se tam dostat |
