Dominantu Seattlu tvoří centrum s výškovými budovami a na pozadí hora Mt. Rainier, která dokresluje dokonalou kulisu jako z filmu. Přestože se jedná o velkoměsto s populací 650 tisíc obyvatel, nepřipadal jsem si jako v rušném „blázinci“.
Seattle je obklopen spoustou ostrůvků, vodou, nedalekými horami a milovníci přírody si rozhodně přijdou na své. Navíc se dá ve městě dobře najíst i pobavit.
Je možné prozkoumat skrytá zákoutí s úzkými uličkami, kde je spousta restaurací a barů, nedaleko přístavu je velká městská tržnice s farmářskými a rybími trhy.
A když přeje počasí, o zábavu je postaráno. Každý den jsme měli teploty přes 30 stupňů. To nás potěšilo, protože Washington se řadí mezi nejdeštivější státy v USA.
The Space Needle
Vypravili jsme se na Space Needle a podařilo se nám podívat na Seattle z ptačí perspektivy. Tato futuristicky vypadající věž byla poprvé otevřena roku 1962 a dnes je neodmyslitelnou ikonou města. V podstatě je hlavní turistickou atrakcí amerického severozápadu.
Výhled na centrum Seattlu. Na fotce je k vidění nákladní loď, která odplouvá z nedalekého přístavu. Vlevo se tyčí The Space Needle.
Pohled na centrum Seattlu a přilehlý nákladní přístav
Věž je vysoká téměř 185 metrů a ve výšce 158 metrů je vyhlídka, na kterou se dá dopravit rychlovýtahem (4,5 m/s) za pouhých 41 sekund. O prohlídky je velký zájem a lístky je nutné dopředu rezervovat na webu nebo si je lze zakoupit u pokladny. Vstup pro dospělého stojí od 22 dolarů.
Trajektem na Bainbridge Island
V průběhu naší cesty po severozápadě USA nechyběl ani výlet po vodě. Na Seattlu je zajímavé, že v okolí města je spousta malých ostrovů, na kterých žijí lidé a denně se dopravují do města trajektem.
Reportáž z cesty na Rádiu ImpulsZážitky z cesty reportéra Zdeňka Kratochvíla po severozápadě USA si můžete také poslechnout na Rádiu Impuls, a to v sobotu 3. září v 5.50 (repríza ve 12.15 a 19.15). |
Na místní poměry je to naprosto běžná záležitost. Trajekty převážejí nejen pasažéry, ale i jejich auta. Zahlédl jsem spoustu lidí, jak nalodili svá vozidla, v baru si dali snídani a pak z trajektu rovnou do práce. Plavba trvala 30 minut.
Jen pro představu, ostrov Bainbridge je asi osm kilometrů široký a 16 kilometrů dlouhý, zabírá rozlohu necelých 72 kilometrů čtverečních a žije tam 23 tisíc lidí. Na ostrově mají obchody, restaurace, vinárny, muzea i parky.
Do obchodu pro legální marihuanu
Washington je jedním z mála států v USA, které v současnosti povolují užití marihuany k rekreačním a zdravotním účelům. Jelikož jsem zvědavý reportér, nedalo mi to a šel jsem se podívat, jak jednoduché je koupit si legálně marihuanu.
Stačilo zajít do speciálního obchodu, které tady přezdívají „weed shop”, a při vstupu předložit občanku. Vstup je povolen pouze osobám nad 21 let, což je v USA považováno za věk dospělosti. Před vchodem mě uvítala příjemná mladá žena, která zkontrolovala moji totožnost a celou dobu se na mě usmívala.
Cíp ostrova Bainbridge. V dálce je vidět Seattle.
Momentka zachycená před prodejnou legální marihuany. Poutač zaujal venčícího se psa.
Interiér prodejny měl moderní design a za skleněnými vitrínami byly vystaveny třeba sušenky, bonbony, dýmky a samozřejmě různé druhy marihuany. Vše bylo volně k prodeji.
Úchvatný Národní park Mount Rainier
Cestu do hor jsme původně neplánovali. Později jsme ale usoudili, že bychom neměli o takový zážitek přijít. Národní park Mt. Rainier je vzdálený 100 kilometrů jihovýchodně od Seattlu. Když jsme se k němu blížili, před námi se rozprostřela obrovská hora, jejíž vrcholky byly pokryté sněhem a kolem se linuly mraky. Atmosféru dokreslovaly sluneční paprsky.
Mt. Rainier dosahuje výšky 4 392 metrů. Jedná se o největší horu ve státě Washington a zároveň je to aktivní stratovulkán. Na něm se nachází největší počet ledovců na jediné hoře na kontinentálním území Spojených států – 25 hlavních ledovců a několik nepojmenovaných sněhových polí.
Příjezd do Národního parku Mount Rainier
Při příjezdu do národního parku nás vítá Mt. Rainier.
Tento vysoký gigant je považován za jeden z nejnebezpečnějších vulkánů na světě, a to právě kvůli velkému počtu ledovců. Při erupci by se mohla uvolnit obrovská masa sněhu a ledu a to by znamenalo fatální následky pro údolí kolem řeky Puyallup i pro některé části metropolitní oblasti Seattlu - v celém regionu žije až 3 700 000 lidí. Poslední erupce byly zaznamenány roku 1894.
Krajina pod ledovci, konečně v ráji!
Při vstupu do národního parku jsme obdrželi mapu s průvodcem. Vybrali jsme si středně náročnou trasu pro pěší turistiku v délce do deseti kilometrů. Auto jsme zaparkovali u Reflection Lakes a odtamtud jsme si dali výšlap.
Národní parky v USA slaví 100 letSystém národních parků v USA oslavil 25. srpna 2016 stoleté výročí. Američané dostali jako dárek vstup zdarma do všech národních parků, kterých je 412, a to ve dnech od 25. srpna do 28. srpna. |
Lepší místo jsme si vybrat nemohli. Jak už název této lokality napovídá, silueta hory se odráží na hladině jezera. Při návratu z túry, když zapadalo slunce, jsem měl štěstí a pořídil jsem impozantní fotku s odrazem hory při soumraku. Najdete ji ve fotogalerii.
Výšlap se nakonec proměnil v docela náročnou túru, při které jsme se dostali až do nadmořské výšky přes 1 700 metrů. Pěkně jsme si provětrali plíce.
Kolem cest kvetly borůvky a lesní jahody - docela pozdě na to, že už byla půlka srpna. Míjeli jsme menší jezírka i skalní vyhlídky a na jedné z nich jsem spatřil sviště, jak pobíhal na šutrech mezi skalami. Najednou se před námi otevřelo údolí plné květin a rozlehlé vysokohorské louky zářily všemi barvami. Na vrcholku Mt. Rainier zářila hluboká sněhová pole i ledovce a všude kolem bylo slyšet zvuky vodopádů. Mraky se pozvolna vytratily a měli jsme tak úžasný výhled. Lépe jsme si to načasovat nemohli.
Vysokohorské louky pod ledovcem v Národním parku Mount Rainier
Na samotném konci jsme dorazili do „ráje”, do lokality přezdívané Paradise Park. Ocitli jsme se u historické horské chaty Paradise Inn, kam přijíždějí turisté z celého světa. Právě z tohoto oblíbeného místa si vychutnávají nejkrásnější pohled na Mt. Rainier.
Užili jsme si ho také my a k tomu jsme si dopřáli zasloužené občerstvení na venkovní zahrádce. V tu chvíli se k nám připojil nezbedný čipmank. Jako by chtěl připomenout, že je v národním parku doma. S návštěvníky si pohrával a snažil se jim „ukrást” jídlo. To nás na závěr našeho výletu opravdu hodně pobavilo.
