RECENZE: Krásná Tess se vzepřela společnosti. Byla sama sebou. A prohrála

Pražské nakladatelství Argo připomíná druhým titulem velkého anglického prozaika Thomase Hardyho (1840–1928). Po románu Daleko od hlučícího davu (2015) je tu další objemná próza – Tess z d’Urbervillů. Kniha vyšla prvně v roce 1891. Co může nabídnout čtenáři dneska?

V Polanského filmu Tess z roku 1979 si hlavní hrdinku zahrála Nastassja Kinski | foto: Columbia Pictures

Především skvěle napsanou literaturu se silným, i když tragicky završeným příběhem. Je to kniha pro líné letní dny jako ulitá. Mixuje šikovně prvky a postupy červené knihovny s vysokou literaturou, která otevřela cesty anglickému modernismu. Žánrově jde o love story se špatným koncem. Titul slavil úspěchy už ve své době a dočkal se minimálně pěti filmových zpracování. Zřejmě nejlépe se s předlohou vypořádal Roman Polanski: jeho Tess z roku 1979 s Nastassjou Kinski posbírala tři Oscary.

Román sleduje osudy titulní hrdinky, venkovské dívky, která právě vstupuje do věku dospělosti. Tess je krásná, ale naivní, nezkušená. Brzy podlehne svodům svého vzdáleného bratrance Aleka a porodí mu dítě, které po pár týdnech zemře. Noční scéna, kdy nešťastná Tess za asistence sourozenců křtí svého umírajícího synka, aby došel po smrti spasení, ukazuje, že viktoriánská Anglie byla ideálním místem mimo jiné pro podmanivé hororové povídky.

Vzepřela se. A prohrála

Pak se příběh láme: Tess odchází z rodné vsi a brzy nachází nového partnera, Angela. Pojme ho za muže, jenže když mu vyjeví svoji tragickou minulost, manžel od ní zhnuseně prchá – a příběh se láme podruhé. Hardy maluje sugestivní obrazy anglického venkova, kterým Tess putuje. Jeho výkres už však není čistě romantický, prostupuje jej existenciální skepse. Jako by se nad titulní postavou stahovala mračna, která mají zastínit veškerou naději. Tess se po čase rozhodne vrátit k tomu, kdo její pád započal, k Alekovi. Když nakonec do děje znovu vstoupí její manžel, je pozdě. Pozdě na všechno včetně života.

Hardyho hrdinové jsou ve vleku společnosti. Ať se snaží jakkoli o nápravu svých poklesků a hříchů, nedaří se jim. Tess je sice vymodelována s řadou romantických rysů včetně hysterizovaného citu, ale zároveň se snaží emancipovat, dospět. V diskusi o křtu porazí dokonce faráře. Rozumově je silná, emocionálně však slabá, manipulovatelná, ztracená. Jenže muži jsou na tom v Hardyho podání ještě hůř: jsou vypočítaví, ješitní, infantilní. Jak Alec, tak Angel mají nulovou zodpovědnost, ze všech svých selhání a problémů viní Tess.

Tess z d’Urbervillů

85 %

autor: Thomas Hardy

nakladatel: Argo

překlad: Marta Staňková

492 stran, 298 Kč

Patriarchální svět v románu kolabuje. Potvrzuje to i Tessin otec – lenivá, hypochondrická figura, která se ochotně chytne fámy, že patří k jistému starobylému rodu. Nezmůže nic a působí směšně doslova až za hrob, na který si svou pochybnou příslušnost k aristokratické elitě nechá vytesat. O sociální rozvrstvení v knize však tolik nejde. Hardyho tématem je marnost lidského snažení proti osudu: lidská ubohost, bezvýznamnost, předurčenost.

Není však tragédie krásné Tess zd’Urbervillů vlastně očistná? Vzepřela se společnosti, chtěla být sama sebou. A prohrála. Jenže není silnější ten, kdo se odhodlá zbavit vlastní trpnosti a pasivity – i za cenu ztráty života?