Berlíňané nikdy nezapomenou na trauma, které jim způsobilo rozdělení města. Tisíce rozdělených rodin i tisíce tragických příběhů na dlouhou dobu zůstanou vepsané v kolektivní paměti metropole. Proto se chtěli po pádu komunistického režimu zdi co nejrychleji zbavit, aby tento symbol ponížení zmizel z mapy města. Až po jejím zbourání Berlín začal znovu žít.
Kdo je Berlíňan?
Současný Berlín je obrovským kotlem mentalit a kultur nejen východního a západního Berlína, ale mnoha dalších součástí. Bohémského Kreuzbergu, nazdobeného „posh“ Mitte s generací mladých yupíků nebo třeba Neuköllnu, který je největší etnickou „laboratoří“ Berlína a kde se prolínají arabské, turecké či vietnamské komunity.
Město má mnoho tváří a právě díky tomu je jednou z největších charakteristik Berlína a Berlíňanů velká míra svobody a tolerance, v níž se každý kosmopolitně orientovaný člověk cítí jako ryba ve vodě. Berlíňané jsou prostě jiní. Nekonvenční a současně tolerantní. Byť někteří místní tvrdí, že typický Berlíňan vlastně ani neexistuje.
Ze zdi, která rozdělovalo město, zůstalo jen torzo s otevřenou galerií.
Berlíňané jsou jiní: nekonvenční, tolerantní a otevření.
Pride Parade
Berlíňané sami schytali ve 20. století tolik ran, že jsou značně otrlí a zvyklí snad úplně na všechno. Nic je nepřekvapí, nic je nevyvede z míry. Nejsou úzkoprsí a dokážou tolerovat odlišné chování i cizí názory. Proto se město stalo útočištěm nejrůznějších menšin, a to nejen národnostních, ale také genderových, tedy gayů, leseb či transsexuálů.
Oslavou „duhové tolerance“ je každoroční Pride Parade, festival sexuálních menšin, který se ve městě nad řekou Sprévou koná již od roku 1979. V posledních letech se velkolepého průvodu účastní sále více lidí, v roce 2012 pochodovalo ulicemi města na 700 tisíc účastníků.
Remcá a nadává
Přes veškerou toleranci jsou Berlíňané pověstní svým věčným remcáním, které se pohybuje na hranici humoru a odsekávání starého morouse. Neberou si žádné servítky a když se zeptáte, jak se mají, neodpoví vám jako v anglosaských zemích, že dobře, ale buď řeknou, že už bylo lépe, nebo utrousí něco v tom duchu, co že je to sakra za blbou otázku. A když jim popřejete dobrý den, zeptají se vás, co na tom dni má být vlastně dobrého.
Ale i tato typická berlínská komunikace se pozvolna vytrácí a mladí lidé už tolik nenadávají a neremcají. Byť v Berlíně fungují kurzy nadávek, kde se můžete v typickém jadrném projevu starých Berlíňanů náležitě zdokonalit. „Berlíňan není moc zdvořilý, zato má smysl pro humor,“ potvrzuje studentka Martina Holubová, která v německé metropoli žije už několik let.
V Mitte v posledních letech vyrostla spousta etnických restaurací.
Nejtypičtější „delikatesou“ Berlína je proslulý curry wurst.
Legendární curry wurst
Ať už jsou Berlíňané jakkoliv kosmopolitní a otevření novým trendům, mají jednu kulinární úchylku, kterou si nikdy nenechají vzít. Přestože ulice jsou plné tureckých bister i vietnamských fastfoodů, na prvním místě v oblibě zůstává legendární curry wurst. Nakrájený buřt posypaný curry kořením a podávaný s kečupem má v Berlíně stále výsadní postavení. A pozor, není to jen občerstvení pro chudáky. U slavného stánku u zastávky Stanice ZOO se svého času stavoval na curry wurst berlínský starosta oblečený v luxusním obleku, svou oblíbenou pochoutku zapil sklenkou šampaňského a pak se vydal do opery.
Když pivo, tak s malinovkou
Pivní kultura v Berlíně je trochu v plenkách. Samozřejmě, funguje zde řada „mnichovských“ hospod, kde má pivo správný říz, ale tam chodí spíše cizinci. Berlíňané si totiž potrpí na lehčí piva, třeba na své letní pšeničné pivo „berliner weisse“, které si „dochucují“ třeba malinovou šťávou a pijí ho brčkem. Ženy a sportovci uvítají, konzervativní pivaři se spíše otřesou hnusem.
Co naopak Berlíňanům můžeme závidět, jsou jejich nádherné „pivní zahrádky“ schované ve stínu vzrostlých stromů, kde se místní scházejí po práci na kus řeči.
Město plné hipsterů
Žádný berlínský hipster se nikdy nepřizná k tomu, že je hipster. A přitom je Berlím městem hipsterů. Jsou všude. Chodí výrazně oblékaní, ve flanelových košilích a starých sakách, jezdí na starých kolech, nesnášejí fotbal a žádné další „mainstreamové“ formy zábavy.
Správný hipster nechce patřit k žádnému proudu, každý chce být sám za sebe, svobodný a unikátní, což do jisté míry opět odráží berlínskou náturu. Berlínské kavárny jsou jich plné. Pijí svůj oblíbený Club maté (něco mezi čajem a limonádou, jinak „nakopávák“ s obrovským množstvím přírodního kofeinu) a řeší problémy současného světa. I proto je Berlín tak inspirativní.
Po dvou kolech
Berlíňan se nikdy nevzdá svého kola. Cyklistika je velkou berlínskou vášní, všichni jezdí do práce i po městě na kole. Tedy úplně všichni ne, ale na kolo jako dopravní prostředek usedá každý den zhruba 500 tisíc Berlíňanů, přičemž podle průzkumů je ve městě na tisíc obyvatel přes 700 jízdních kol. Berlínská radnice už dávno pochopila, že tato doprava je pro město ideální a vyšla cyklistům vstříc, když postavila či vyčlenila 600 kilometrů stezek či jízdních pruhů výhradně pro cyklisty. Další věc, kterou v Praze a dalších českých městech můžeme jen tiše závidět.
