Let na Azory jsem připravoval jako druhou část expedice Evropské limity s tím, že jsem chtěl doletět nad nejzápadnější místo počítané ještě k Evropě, ostrůvek Flores.
A limity jsem opravdu otestoval. Ale nebyly to limity geografické, ale meteorologické. Už let do Portugalska probíhal v silně turbulentním větru a počasí, které mi celkem silně komplikovalo život.
V Portugalsku jsem se pak připravil na celkem čtyři pětihodinové přelety moře (Benavente-Madeira-Santa Maria a zpět). Kromě přípravy a prozkoušení všech záchranných pomůcek, které jsem absolvoval den předtím, mi předseda portugalského aeroklubu domluvil i podporu jejich vojenského námořnictva.
Večer před odletem jsem zjistil, že na letišti v Madeiře je turbulentní vítr kolem 35 uzlů (přes 60 km/h) foukající z boku na dráhu a že kvůli tomu bylo zrušeno několik letů z Lisabonu. Pár letadel se dokonce muselo po nezdařeném přistání vrátit. A videa z nepovedených přistání, která se v té době objevila na YouTube, mému nadšení zrovna nepřidala.
Malaga – přístav a město
Náhle zavolali námořníci. Vlny byly vysoké 4 - 5 metrů a případná záchranná akce by nebyla možná. Tlak na mě se zvyšoval. Nerad měním rozhodnutí, nerad nedržím slovo a naopak rád testuji limity, kolik toho zvládnu. Někdy je pro mě trochu až složité se orientovat v tom, co je odvaha a co je za její přijatelnou hranicí. Ale když zavolali profesionální piloti Air Portugal, že několik dnů nesmí Madeiru vůbec využívat, bylo rozhodnuto.
Druhý den ráno jsem si při hovoru s místními piloty uvědomil, že by bylo možné letět do Maroka. Vyrazil jsem tedy přes španělský Jerez a doletěl až do Rabatu. Odsud pak kolem Casablanky do Marrákéše.
Létat v Maroku je trochu jiné než v Evropě. Musí se létat po stanovených trasách, nesmí se filmovat, pohyb na letištích je složitější. Ale vše ale proběhlo dobře, proletěl jsem se i trochu nad pouští a získal pár nových zkušeností.
Zámek If (chateu d´IF“ ) na ostrově If (Ile d´If) jednom z ostrůvků Friulského souostroví v Marseillském zálivu. Sem Alexandr Dumas umístil hlavní děj své knihy Hrabě Monte Christo.
Celá cesta trvala dva týdny, přistál jsem celkem na šestnácti letištích, z nichž 10 jsem dosud neznal. V kabině letadla jsem strávil celkem 42 hodin a uletěl jsem něco kolem devíti tisíc km.
Díky novému softwaru, který jsem používal pro plánování jednotlivých letů a který zobrazuje všechny místní navigační body, se mi podařilo přeletět, vyfotit a nafilmovat centra měst jako Córdoba, Sevilla, Malaga, Valencie, Grenada, Marseille a dokonce i obletět a přistát na britském vojenském letišti v Gibraltaru. Také jsem přeletěl nejzápadnější kousek evropské pevniny západně od Lisabonu.
Na Azory jsem sice nedoletěl, ale limity jsem otestoval a podařilo se mi objevit hodně zajímavých věcí.
