Kniha je pokračováním Příběhů jizerskohorských rozhleden. Ty vyhlídky, o nichž se píše v současném spisku, se nacházejí v pásmu od Ještědu až po Tanečnici a Czorneboh.
Jak autoři vysvětlují, přívlastek lužické je třeba chápat v nejširším slova smyslu, protože kniha postihuje nejen krajinu Lužických hor, ale také přilehlou část Horní Lužice, Šluknovsko na západě a Ještědský hřeben na východě.
"Je to první česká kniha, která podrobně mapuje vyhlídkové věže a příběhy s nimi spojené bez ohledu na hranice států," říká sedmatřicetiletý Marek Řeháček, který je autorem třiceti podobně zaměřených publikací.
Texty o jednotlivých rozhlednách jsou rozděleny do dvou částí. V první popisuje autor textu osobní zážitky, dojmy nebo se snaží zachytit genia loci. Ve druhé je historie stavby a její technický popis. První část vyprávění připomíná texty Miloslava Nevrlého.
Nalákají turisty žlutá cibule a syrové vepřové?
Řeháček spolu s fotografem Janem Pikousem všechny rozhledny během jednoho roku obešli. "Snažili jsme se nasávat jejich atmosféru, setkávali jsme se s lidmi, kteří se o ně starají, kteří k nim mají historický vztah. Chodili jsme do místních hospod, sledovali z rozhleden západy slunce a popíjeli víno," vypráví fotograf Jan Pikous mladší.
Knihou se táhnou kulinářské zážitky obou poutníků. Marek Řeháček se v poslední kapitole s názvem Rozhledny všemi smysly ptá: "Co když se žlutá žitavská cibule a syrové vepřové z Kummerova řeznictví naproti Jakobikirche dnes stávají nejlepším průvodcem českých tuláků po Žitavsku? Co když jsou výpečky z nádraží pod Jedlovou a segedín z hospody Na ráně v České Kamenici tím, co naláká turisty do naší krajiny vyhlídkových věží?"
