Toskánská L'e' Maiala, která se nachází jen kousek od Palazzio Vecchio, kde se procházejí davy turistů a na každém rohu je nějaká kavárna nebo restaurace, nemá o návštěvníky nouzi. Mnozí sem míří na vyhlášenou lahůdku, těstoviny s vepřovým masem, další přicházejí ze zvědavosti, aby se podívali, jak to tady funguje.
Majitelé restaurace vysvětlili, že lidé v ekonomické krizi nemají peněz nazbyt, ale chuť vyjít si večer na jídlo je nepřešla. A tak se restauratéři vrátili k modelu, o němž slýchali od svých prarodičů, výměnný obchod v Toskánsku totiž bujel naposledy na konci druhé světové války.
"Mnozí lidé si nemohou dovolit zajít na večeři a na konci měsíce už nevystačí s penězi," uvedla spolumajitelka restaurace Donella Faggioliová. "A tak jsme se rozhodli vrátit ke starému dobrému výměnnému systému."
Barter se stává v "těžkých časech" novým trendem
Ostatně název restaurace v místním dialektu znamená "těžké časy" a také označuje tuhé vepřové maso.
Protože to vypadá, že "těžké časy" v Evropě jen tak neskončí, začínají se podobné zoufalé návraty k tisíciletému výměnnému obchodu objevovat častěji. Ve Spojených státech odhadují, že barter tam poroste o pět až deset procent ročně.
Bundu i rakev odmítli
I když toskánská L'e' Maiala funguje ani ne rok, už má své štamgasty, penzistka Rosella Testa tam chodí pravidelně. "Jíme tady výměnou za tyhle dvě lahve vína," řekla agentuře Reuters. "Je to skvělý nápad, zvláště v době krize."
Někdy se účet vynuluje úplně, občas, pokud dá strávník menší protihodnotu, než je hodnota jídla, dostane z celkové ceny třeba poloviční slevu.
Ale směňovat nelze všechno. Majitelé třeba odmítli bundu za 200 eur, protože se prý nedala nosit, nebo rakev.
Netradiční hospody v Česku |
