Maďarsko rozhodně není jenom zemí nížin a nedozírných rovin. Na severu země narazíte na několik horských masivů, které jsou nejen vysoké, ale i bohatě členité. Jejich hřbety, doliny a úbočí křižuje hustá síť značených turistických cest, na nichž lze absolvovat krajinářsky pestré a fyzicky náročné túry.
Tip na dovolenouVyberte si z nabídky zájezdů do Maďarska na dovolena.iDNES.cz. |
Jako typický příklad může posloužit pohoří Börzsöny, které je od České republiky vzdušnou čarou nejblíže. Vystupuje hned za slovenskou hranicí na pravém břehu řeky Ipeľ, dosahuje výšky 938 m a své okolí převyšují o úctyhodných 800 m.
Panenskými lesy po značkách
Za východiště do maďarských hor Börzsöny si vybíráme vesnici Kemence na západním úpatí. Majestátní hory, vyrůstající z ničeho nic nad roviny kolem Dunaje, připomínají obrovskou zelenou pevnost, do níž vedou utajené vchody v podobě úzkých dolin. Jednou z nich nazvanou Fekete-völgy se snažíme proniknout co nejhlouběji do nitra téměř pustých a lesy prakticky zcela pokrytých hor, v jejichž pomyslném středu se nachází oblá kupole nejvyššího vrcholu Csóványos (938 m). Zákaz vjezdu všech motorových vozidel nás však po necelých dvou kilometrech nutí odstavit náš dopravní prostředek a odkazuje na zelenou turistickou značku, která by nás měla po zhruba osmi až devíti kilometrech dovést k cíli.
Chodník vytrvale mírně stoupá po úbočích strmých svahů a prochází zpočátku krásnými dubovými lesy. Občas se objevuje světlina nebo skalka s výhledem na protilehlé kopce a do rozvětvujících se dolin.
Značení je precizní, avšak pro nás poněkud nezvyklé, protože kromě obvyklých vodorovných pásů se používají i jiné symboly, například kříže, kolečka, trojúhelníky a jiné. Mnohem složitější je také orientace v maďarských mapách, které nezvýrazňují významné lokality a všechny barevně odlišné značené trasy udávají jednou fialovou barvou s různými symboly a písmeny.
Na nejvyšším bodě národního parku
Zelená značka z Kemence na Csóványos je docela zdlouhavá a náročná, výškové metry přibývají jen pozvolna a je jich docela dost. Převýšením 800 m se u nás rozhodně každé hory pochlubit nemohou. V Börzsöny je zdolávání výšek o to náročnější, že je tu výrazně teplejší klima a chybí voda. Proto je nutné mít s sebou dostatečné zásoby tekutin.
S přibývající výškou teplomilné doubravy střídají bučiny s hojnými jasany. Výstup sice nemá konce, nicméně je nesmírně krásný, protože tak souvislé lesní porosty u nás k vidění nikde nejsou. Díky nim je také pohoří Börzsöny součástí Národního parku Duna-Ipoly (NP Dunaj – Ipeľ), který se rozkládá na obou březích Dunaje po opuštění slovenského území.
Téměř po třech hodinách zdoláváme druhý nejvyšší vrchol pohoří, známý jako Magosfa nebo také Tátralátó (916 m) a přes mělké sedlo se brzy dostáváme na nejvyšší Csóványos. Symbolem této hory je betonová, geodetická měřičská věž postavená v 70. letech 20. století. Má tvar štíhlého válce a svou výškou převyšuje okolní stromy. Tím pádem slouží coby rozhledna, byť poněkud sešlá a vzdušná. Výstup na malou vyhlídkovou plošinu opatřenou chatrným pletivem má své osobité kouzlo a připomíná dávné doby před revolucí i krátce po ní, kdy u nás mnohé rozhledny ještě silně chátraly. Leze se po strmých železných žebřících přes několik pater, při vyhýbání je třeba dávat pozor.
Výhled od Tater po Budapešť
Vyhlídka z geodetické věže je naprosto fantastická. Rozhled je dokonale kruhový a nic mu nebrání. Fascinující je zejména podívaná na zelené koberce lesů všude kolem. Nikde není vidět žádná paseka, natož holoseč. U nás ani na Slovensku nic podobného nespatříte.
Úžasné výhledy se nabízejí i do dálek. Na jihu je vidět lesklá stuha Dunaje, jež se vine směrem k nepříliš vzdálené Budapešti. Lemuje ji pohoří Pilis s charakteristickým nejvyšším masivem ve tvaru stolové hory.
Na severu se překrývají hřebeny středoslovenských hor, v nichž lze rozeznat Sitno, nejvyšší masiv Štiavnických vrchů. Za dobré dohlednosti uzavírají obzor v květnu ještě zasněžené Nízké a Vysoké Tatry. Směrem na východ pokračují další masivy maďarských hor s nejvyšší Mátrou, na západě vystupuje z rovin Podunajské nížiny nepřehlédnutelný Zobor nad Nitrou. Krásnější vyhlídka v Maďarsku snad už ani nemůže existovat!
Bez asfaltových lesních cest
Z nejvyšší hory Csóványos pokračujeme hřebenovým chodníkem směrem na jih a po slabé hodince přicházíme k turistické chatě pod dalším významným vrcholem Nágy Hideg-hegy (Velká Studená hora, 865 m). Prosté kamenné stavení s vyhlídkovou letní terasou nabízí jednoduché občerstvení, půl litru piva i džusu tu stojí 350 forintů (cca 30 Kč). V zimě se tu zřejmě i lyžuje, o čemž svědčí lyžařské vleky na severním úbočí hory poloukryté pod příkrovem bukových lesů. Na to, že se jedná o turistické centrum pohoří, to tu vypadá značně panensky, dokonce k chatě nevede ani asfaltová cesta, na což člověk uvyklý středoevropským horským poměrům není zvyklý.
Podobně jsme mile překvapeni, že za celodenní putování jsme nepotkali žádnou asfaltovou lesní svážnici. A to ani v dolině Fekete-völgy, kterou se vracíme zpět do vesnice Kemence. Dnem úzké doliny vede pouze turistický chodník lemovaný troskami úzkorozchodné lesní železnice, kterou zničila stoletá voda v roce 1999. Překonávání mnohých úseků je místy docela adrenalinové.
Pohoří Börzsöny nás doslova nadchlo a bez váhání je řadíme mezi přírodně a krajinářsky nejzachovalejší v celých Karpatech.
Může se hoditBörzsöny jsou nejdeštivější hory v Maďarsku, mají sopečný původ, oválný půdorys a nepravidelné uspořádání hřbetů i dolin. Uvnitř hor není žádné osídlení, jenom samé lesy. Mezi typické živočichy patří tesařík alpský a mlok skvrnitý. V minulosti se tu kromě dřeva těžilo také zlato a stříbro. V Börzsöny fungovalo mnoho úzkorozchodných lesních železnic, z nichž se některé úseky zachovaly a využívají se k turistickým vyjížďkám (Kemence, Nagybörszöny). Túry v této oblasti jsou zdlouhavé a náročné na délku i převýšení, vychází se obvykle z nadmořských výšek okolo 100 m z vesnic při úpatí hor. Od roku 1997 součást Národního parku Dunaj-Ipeľ (Duna-Ipoly Nemzeti Park). ITINERÁŘ POPSANÉ TRASY JAK SE TAM DOSTAT |