Taky bychom se mohli podívat do Cinque Terre, je to v Ligurii, řekli mi přátelé, s nimiž jsme jeli do Toskánska. Tím mě naštvali, protože mi to připadalo, jako bych nějakého turistu odvážel z Prahy do elektrárny Tušimice. Dodnes jsem jim za to vděčný. Nejenže Cinque Terre je pecka i na italské poměry, já jsem se tam navíc setkal se svým dětstvím.
Na chatě jsme kdysi mívali obrázky, na které jsem se každé ráno díval z postele. Nechápal jsem, jak něco tak hezkého může existovat. Na skalách balancovaly domy. Byly na nich přilepené jako vlaštovčí hnízda. Mačkaly se jeden na druhý jako tuleni. Každý byl v jiné výšce, takže vypadaly jako useknuté mrakodrapy rozházené zemětřesením. A každý měl jinou výraznou barvu, jen okenice byly obvykle zelené. Čluny, které kotvily v modrém moři jen pár metrů od nich (anebo ležely přímo na ulicích), byly bílé a modré.
Úplně jsem cítil, jak tam páchne rybina, voní ryby a voda odkapává ze sítí, které se suší na slunci.
Vždycky jsem přemýšlel, kde to místo, kde vesnice rostou ze skalních užlabin, mohlo být. Myslel jsem, že ten svět je už pryč. Pak jsem vystoupil z vláčku mezi Janovem a La Spezií - a koukal jsem zase na obrázky ze zdi.
Protože vesnice byly dlouho nepřístupné, zůstaly takové, jako dřív. Mezi domy v úzkých uličkách viselo prádlo, voda z něj odkapávala na turisty, kteří nakukovali místním do bytů. Ti seděli ve dveřích jakoby nic, hladili kočky a usrkávali bílé. Vonělo tam moře a pasta a olivy a slunce a léto, které se právě začalo překulovat do podzimu.
Úplně stejně jako tehdy.
Manarola
Tohle město je tak zvláštní, že ho dali i do jedné počítačové hry. Jen si to představte: tmavé skály, na ně jsou přilepeny domy a každý má jinou barvu. Není to ale šedá a béžová jako u nás, tohle je pastva pro oči, všechny teplé pastelové barvy světa, mezi nimiž vedou benátská červeň a vyšisovaný okr. Manarola je nejstarší vesnička Cinque Terre a byla kdysi tak odříznutá, že místních 850 obyvatel má svůj vlastní dialekt. Tady jsou specialisté na víno a na datlovou polévku. Pokud byste ji chtěli ochutnat, snadno si přeložíte do italštiny, že se jí říká zuppa di datteri.
Monterosso al Mare
Hlavní vesnice Cinque Terre, protože je největší a nejdůležitější. Ale platí za to daň, protože je taky nejmodernější - a nová část utlačuje tu starou, půvabnou a barevnou. Jezdí sem nejvíc turistů, protože je tady písečná pláž. Kromě tyrkysové vody na ní cizince nejvíc zaujmou obrovské sochy zasazené do skal.
Dobře se tu jí a pijeTahle oblast je proslulá sardelemi (tedy ančovičkami). Mají je tady smažené, ale i syrové s citronem nebo naložené v láku či pečené v troubě s bramborami a rajčaty. |
Riomaggiore
Hlavní ulice se tady jmenuje po inspektoru Columbovi (nebo po objeviteli Ameriky, vyberte si). Ale kde je pravda, vám bude stejně ukradené, protože vesnička kolem ní bere dech. Domy jsou nacpané na kopci tak, že ani dva nemají základy na stejné úrovni, a tak dávají Riomaggiore jeho bizarní půvab.
Rybářské čluny leží přímo na ulici hned vedle malého přístavu. Ale pokud si myslíte, že život tady byl idyla, podívejte se na nástěnné malby naproti nádraží, které ukazují, jakou tady měli rolníci mezi mořem a skalami tvrdou dřinu.
Jak se tam dostatLepší bude, když projedete Cinque Terre za jeden den, protože není až tak jednoduché najít tam ubytování. Zvládne se to snadno, protože vesničky jsou od sebe jen pár kilometrů, takže se dají absolvovat i pěšky. Ale lepší je jezdit mezi nimi vlakem. |
Corniglia
Další ptačí hnízdo: Corniglia je přilepená ke skále devadesát metrů nad mořem a když chcete do přístavu, musíte po schodech dolů (pozor, potom zase nahoru). Je jich 382. Co čert nechtěl, zrovna tady ale mají nejlepší koupání z celé Cinque Terre. Nejvyhlášenější je pláž Spiaggia di Guvano v divoké přírodě. Když vás to těší, klidně shoďte plavky, tady je to běžné, i když vás lidé ze stezky ve skalách dobře vidí. Ale co: jsme v místech, kde se odehrávala jedna pikantní povídka z Boccaciova Dekameronu, tak jsou tady na takové věci odjakživa zvyklí.
Vernazza
Mamma mia! Nejkrásnější a nejmalebnější, nejúžasnější a nejnejnejrozkošnější! Prostě prima primissima, bella bellissima! I rezervovaný Středoevropan by řekl, že Vernazza docela ujde. Možná proto, že má navíc hrad, který se nese nad vesničkou jako klobouk nad dámou. A u věže stojí palma jako exotické pírko za tím kloboukem. Když jdete nahoru, prolézáte středověké uzoučké uličky, koukáte lidem do dvorků. Dolů vás táhne přitažlivost zemská a vůně plněných pečených mušlí nebo mečouna s rajčaty, kapari, olivami a piniovými jadérky, které podávají v hospůdce u přístavu.