Salonky pro honoraci
Jakmile pára ovládla koleje, zrychlila se doprava i pohodlí cestujících a města nabývala významu podle umístění na železniční trati. Železnicí cestovaly také pomazané, později lidově pomazané hlavy států. Aby bylo jejich přijetí důstojné, začalo se na koncových nebo uzlových nádražích s výstavbou hofsalonů neboli dvorních salonů. Zde panovník přijímal hold.
První pražské nádraží bylo nynější Masarykovo, postavené v letech 1844-1845, přestavěné v letech 1873-1874. Třetího června 1854 zde z vlaku vystoupilo Jeho císařské veličenstvo František Josef I. při své svatební cestě. Pražští zastupitelé ho museli uvítat na peroně a v nádražní hale, což asi císaře zaskočilo.
Další návštěva 2. února 1876 už proběhla podle dvorních ceremonií, na které si Habsburkové potrpěli. Panovník přijal hold civilních i vojenských představitelů Českého království v nově zbudovaném salonku.
Malovaný strop salonku
Dochovaný mobiliář salonku
Stěny poměrně malé místnosti nynějšího Masarykova salonku pokrývaly tapety dovezené z Paříže, skvostem se stal trámový strop bohatě dekorovaný zlatem. Salonek byl na svou dobu opravdu luxusní. Do současnosti se zachoval neorenesanční restaurovaný nábytek a částečně dochovaný krb. Ostatní vzalo za své v průběhu minulých desetiletí.
Místnosti vévodí busta T. G. Masaryka a Jana Pernera, stavitele železnic.
V salonku na "Masaryčce" v roce 1968 na vlak čekal několik hodin i Alexander Dubček.
Praha hlavní nádraží, vystupovat!
Salonek na "Nádraží císaře Františka Josefa", jak zněl oficiální název v roce 1871, je nejhonosnější, plně odpovídající významu přijetí vzácných hostů.
Časopis SVĚTOZOR jej popsal ve svém lednovém vydání z roku 1872 takto: "…v pravém nalézají se pak salony dvorní, skládající se z předsíně, dvou toaletních komnat a z velkého salonu nádherně vyzdobeného."
Nádraží bylo na přelomu minulého století velkolepě přestaveno architektem J. Fantou ve stylu již ustupující secese. Železniční historik Pavel Schreier upozorňuje zejména na malířskou výzdobu Václava Jansy a Viktora Strettiho s motivy Prahy.
"Byla tu i socha císaře v nadživotní velikosti, ale se změnou poměrů byla odvezena, její kopie je ve Františkových Lázních. Podobný osud potkal i sochu amerického prezidenta Wilsona. Po něm nádraží pojmenovali za první republiky, titul znovu nese od roku 1990. Socha stála v předsálí, opět se změnou režimu byla nahrazena alegorií svobody," vypráví historik.
Odjížděl odtud i Heydrich. Mrtvý
V nádražním salonku se v průběhu času vystřídala řada osobností. Navštívil ho císař František Josef I. Prezident Hácha odtud jel pro potupné rozhodnutí o zániku státu do Berlína.
Na Hlavní nádraží přijížděli králové, prezidenti, církevní i vojenští hodnostáři. Všichni živí. Odjížděl odtud ale také jeden mrtvý.
7. června 1942 ve zvláštním vlaku ujížděl na svůj druhý pohřeb do Berlína zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který zemřel na následky atentátu spáchaného parašutisty Gabčíkem a Kubišem 4. června. První pohřeb se konal na Pražském hradě tři dny poté a účastnil se ho i šéf SS a gestapa Himmler. Tělo převezli na dělové lafetě přes Karlův most na Hlavní nádraží, kde je naložili na zvláštní vlak do Berlína.
Letadla vytlačila vlaky
Vlaky začala postupně vytlačovat letadla a vítalo se na letištích. Od 60. let minulého století význam železnice pro přepravu vládních činitelů upadal.
V současnosti se hledá pro salonní čekárny nové využití, nabízejí se i k pronájmu na různé akce. Cena se pohybuje kolem 1000 až 2300 korun za hodinu.
Kryt pod dejvickým nádražím
Prezident Masaryk byl velkým příznivcem vlakové dopravy, ale dejvického salonku na stejnojmenném nádraží si moc neužil. Zbudovali ho až v roce 1937.
Z Dejvic jezdil vlak do prezidentského sídla v Lánech. Ve zdejším salonku bylo také vystaveno tělo T. G. Masaryka po jeho smrti před jeho přepravou vlakem na pohřeb.
Další prezidenti jezdili do Lán auty. Ze zařízení salonku postupem času téměř nic nezbylo, za minulého režimu se místnost využívala k různým účelům, třeba pro přednášky.
V současnosti se salonek využívá komerčně na různé výstavy a přednášky, stejně jako převážná část budovy dejvického nádraží.
Zajímavostí je, že při jeho rekonstrukci se objevil protiletecký kryt z období před 2. světovou válkou, o němž se léta nevědělo. "Při tvrdých bojích o nádraží se zde ukrývali odbojáři. Ač o nich velitel německé vojenské posádky sídlící v budově věděl, nechal je naživu. Přitom na nádraží Němci zabili desítky povstalců. Kryt sloužil asi pro 30 lidí, je tu i dřevěná latrína," informovala Helena Kordačová ze společnosti ČD Reality, jež má budovu v pronájmu.
Odstřelený Těšnov
Na všech pražských nádražích probíhaly v květnu 1945 prudké boje, přesto žádný salon neutrpěl. Jeden však přesto později navždy zmizel, a to když 16. března 1985 bylo odstřeleno nádraží Těšnov, které i přes obrovskou vlnu odporu muselo ustoupit stavbě Severojižní magistrály. Artefakty byly přeneseny do depozitáře Muzea hlavního města Prahy a Národního muzea.
Další hofsalonyČekárny pro honoraci nebyly výsadou Prahy. Například v Benešově si nechal hofsalon zbudovat následník trůnu František Ferdinand, sídlící na nedalekém Konopišti. V Zákupech sloužil excísaři Ferdinandu V., řečenému Dobrotivý, další byl v Doksech. Majitel náchodského panství kníže Schaumburg-Lippe měl salonní místnost na nádraží v České Skalici. |
